Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nenuť ho jít do zahraničí, když se mu nechce. Je to velmi těžkě, tedy pro někoho, zvlᚍ, když má doma rodinu. Naše rodina také musí počítat každou korunu, máme taky dvě děti, ale jsem na mateřské, tak si budu hledat práci. Děti za to opravdu stojí. Moc se mi líbilo "živé pokladničky". Nemusí mít první, poslední. Zkus taky nějakou brigádu psanou na někoho jiného nebo tuším, že nesmíš dělat jako státní zaměstnanec brigády. Ovšem, jestli máš možnost hlídání dětí.
"Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více." - po přečtení těchto úvodních vět se mi úplně zvednul žaludek...že by to paní simonka snášela lépe, kdyby věděla, že jsou na tom lidi stejně...
Proboha. jsou na tom lidi daleko hůř! Nechápu, proč by měl manžel jet na rok pryč a nevidět se s dětmi, když - jak psala kareta - si lepší místo můžete najít i vy...když už teda chcete ten nový zimní kabát!!!
Tak odejdi ze státní správy a zkus vydělávat ty
Manželovi se nedivím- aby ušetřil, musel by tam živořit- podívej se na ukrajince, slováky u nás. Byl by v podobném postavení
Výbavu pro děti můžeš kupovat v sekáči, dělám to taky tak, i když s penězy vyjdeme v pohodě
Tak tohle jsem nikdy moc neřešila, manžel dovedl vždy vydělat slušné peníze. Ale přesně tak, jak říká Sally, v cizině manžela zaplatí třeba lépe, ale odečti si všechny náklady, které s tím souvisejí a budeš překvapena kolik ti zbude.Především buď ráda, že jste zdraví a až děti vyrostou, určitě si budete žít trošku jinak. Děti jsou živé pokladničky, s tím nic nenaděláš.
Simono... mno.... to, že v cizině vydělá 3x tolik co v ČR je hezký - ale započítala jsi do toho výdělku, že tam bude muset někde bydlet, něco jíst, možná platit zdravotní pojištění (a když ne - co když se mu něco stane??? PObyt v nemocnici vás může zruinovat do konce života).... zvažovali jste, že byste jeli všichni (nevím, jeslti by to ve vašem případě byl dobrý nápad - to musíte zvážit vy)...
Jinak ti docela rozumím... tohle přepočítávání kdy na koho zbyde na zimní boty a co si který měsíc "smím" dopřát (i když to dopřávání bylo o věcech, které ostatní považují za samozřejmost), je frustrující a únavné.... nešla by vaše situace řešit i bez té cesty do ciziny? Ta cizina mi přijde že má svá úskalí - a byla by to jednorázová injekce - a co pak? Koupíš si kabát, dětem zaplatíš tábor, zazáplatujete nejhorší díry v rozpočtu - a budeš tam kde jsi byla...
