Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak tady čtu nářky na státní správu, nemůžu to posoudit, ale každopádně jsem si jistá, že mnohem horší je být zaměstnancen v supermarketu. Pracovní doba od rána do noci, včetně víkendů, svátků a pod. Hrozná buzerace ze strany nadřízených, ale i zákazníků, neplacení přesčasů a mzda - 8000 -9000 hrubého. A dle našeho skvělého ministra práce Nečase, není důvod zvyšovat minimální mzdu. Snad jen ve větších městech mají prodavačky o pár tisíc víc, ale tam kde není možnost jiné práce, tam se bere vážně minimum.
Stanik: Tohle jsem zažila ve Varech,dokonce mi volali z tý firmy sami,jestli bych šla na konkurs.Tak jsem tam dorazila,na každýho z nás měli hoďku,před a po mě šel chlap.Bylo to fajn,ředitel mi slíbil,že se ještě dnes ozvou a případě přijetí mi nabíd desítku hrubýho + prémie.Podotýkám - konkursů se nebojím,jsem v pohodě a beru je jako pokec o počítačích
Jenom nevím,jestli ten plat měl bejt takovej proto,že v místě s vysokou nezaměstnaností se vždycky nějakej vůl za ty prachy najde,nebo proto,že jsem ženská a přes 40 k tomu.BTW:Fakt zavolali a skončila jsem na hezkém druhém místě.
.jpg)
rychlonožka: no nechci brát iluze ale jít do ciziny vydělat prachy v kombinaci řemeslník/státní úřednice s dítětem je v podstatě šul-nul varianta ... v nejlepším případě z toho vylezou za velkou nulu ....
Ota: tak v tomhle naprosty souhlas....
Stanik: je to začarovaný kruh .... a nejenom u nás viz Jistě pane ministře ....
a nízké platy vedou k přikrádání ať už času nebo přímo "výrobních prostředků lidu"
.gif)
Třeba je to jen tím, že neumíš nakupovat?
Stanik: jaký šéf, takoví podřízení
no za ty prachy bych tam nesla delat ani omlyem.. buzerace od lidi,buzearce od nadrizenych... mozna tak byt ma matersky a nemit jinou moznost.. kvuli te fixni pravni dobe... ale jinak diky, statni spravu nechci
Stanik: posílaj tě na milion "školení" a praktické znalsti tam zakrní. Poslední rok jsem odmítla na školení jezdit a natvrdo to oznámila vedení, že mám moc práce na to, abych se někde flákala a že to považuju za zbytečné. Je to tam hrozné
kareta: tomu verim..kamarad ajtik, onehda byl na nejakem konkurzu.. meli buhvijake pozadavky, co vseckomusi umet.. a kdyz mu nabidly tabulkova plat asi 14 hrubeho.. slusne podekoval a sel se vychchtat ven.... nemusim ani rikat, ze nenastoupil....
Stanik: státní správa je peklo- dělala jsem tam a zlatý soukromník. A těžce se odchází- pořád v tobě vyvolávají dojem, že můžeš být rád, že tě někdo zaměstná i za tu jejich mzdu, kamarádčofty, protekce, mor naně Ve finále si všichni odejivší polepší a oddechnou.
ja si po precteni clanku zase rikam...a co bude po tom roce ? koupite si navic par kramu, ty si treba poridis ten novy zimni kabat a zase pojedete postaru tj. budete pocitat kazdou korunu ? neverim, ze se ti do toho pote bude chtit 
cili po roce "stesti" prijde akorat jeste vetsi problem, ktery se bud vyresi dalsim odjezdem nebo budes jeste vic dole nez ted 
chapala bych to, kdybyste meli nejaky dluhy, ktery vas vylozene tahnou ke dnu a ty by se dali za rok prace venku objektivne splatit...ale takhle ? jen tak jako kratkodobe zvysit standard ? to podle me nic neresi
rychlonožka: ja umimpochopit, ze chce vyuzit prilezitosti... ale kdyz uz tak poradne,pokud tam ma praci jeden, da se prepokladat, ze ji najde i druhej... pravda,takovej kldiek a nohy v teple jako ve statni spraves fixni pracovni dobou o asi nebude, ze...
Těžko manžela přesvědčíš, aby udělal něco, co sám nechce. Mám pár známých, keří dočasně pobývali v zahraničí kvůli práci. Je to o více věcech, než tam vydržet. Stalo se, že se pobyt neplánovaně prodloužil o pár týdnů, peníze, pečlivě rozpočítané, došly, nebylo teplé oblečení...A muselo se tam vydržet, od nehotové práce nešlo odjet! Jinde zase nešlo o muže, jako tady, ale o dítě, po kterém se matce stýskalo...Nemůžeš ho nutit. Vypadá to, jako by ses ho chtěla zbavit a myslela jen na finanční zlepšení. Uvědom si...je to rok života. Jako bys ho vyškrtla z kalendáře. Vím, co je, žít opravdu od výplaty k výplatě. Ale dneska je to taky o tom, že děcka doma vyžadují jakýsi standard - každý musí mít počítač, mobil, atd. V secondhandu se dají koupit opravdu hezké věci na sebe a ani to není poznat. Na rozdíl od spousty ostatních Tě neodsuzuju. Chápu: chceš využít příležitost, myslíš to dobře. Měli byste se možná lépe. Ale vezmi taky v potaz, že může jeden z vás tří, co budete doma, vážně onemocnět. On bude daleko a nepomůže. Sám to nebude mít lehké. Nebude moci přijet, kdyby sis to rozmyslela. Budeš na to všechno sama. Něco jiného by bylo, kdybys tu neměla děti. Mohli byste jet spolu. A to by nešlo, abyste na ten rok odjeli všichni? Děcka se pocvičí v jazyku a Ty tam můžeš taky chodit do práce....
a ještě si trochu slípnu: nejvíc mě tenkrát na tom plese bavila spolužačka jana, která měla na to, že ještě nemám šaty, nejvíc keců. ta si ty svoje nechávala specielně šít a ke kadeřnici byla objednaná snad už od září jenže ona spolužačka není z nejhubenějších, takže v těch modrých saténových šatech nevypadala úplně nejlíp 
. a taky ten účes složenej z drdolu, ze kterýho přetejkaly kudrlinky, jí úplně nesed. 
