Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: hele, to je přesný :))) ty největší fešandy a sexbomby ze základky jsou úplně marný. nemaj ani vzdělání, ani žádnej výraznej úspěch a už ani ty kozy nemaj tak dobrý 
chytrájakrádio: no a jinak za ty kecy ze zaklady a ze stredni mam satisfakci dneska..kdy ty nejvetsi "fesule"jsou jak becky po x detch.. zanedbany ucet, mastny vlasy, sipnavy nehty, ztahany vyraz... a outsiderici, kdysi dusevni otloukanci ted maji vyrazne navrch 
chytrájakrádio: obrazek musi mit max 200kB tusim a rozmery max 400x400 pixelu, jak je vetsi , nejde nahrat....
kareta: hmm...ja kolektivni aktivity nenavidela.. takze godiny klaviru a zpevu byly presne po me.. zadna tlupa upocnejch decek v telocvicne, nebonedej boze "krouzek"
Stanik: 
a já s tebou taky souhlasim - bylo to tisíc nic, který člověka tehdy deptaly, dnes se tomu spíš směje, jak byl blbej na střední už jsem to docela chápala, a tak už jsem se nedala. byly jsme komplet dívčí třída. některý holky chodily každej měsíc k holiči, na umělý nehty (ty stály 600, což bylo moje kapesný na 3 neděle). ve čtvrťáku, když jsme měly mít v únoru maturitní ples, tak aktivistky-fešandy měly šaty už od listopadu, mááximálně od ledna. bylo tejden před plesem a já šaty ještě neměla. poslouchala jsem posměšný poznámky v čem jako půjdu, ale tehdy už jsem takový blbosti měla na háku. mámě jsem to doma ale řekla a ona si řekla, že takhle teda ne. šly jsme koupit krásný šaty a objednala mě k profi kadeřnici a vizážistce. nechci se chlubit, ale vypadala jsem fakt dobře. děvčatům v podomácku udělaných drdólech a přemalovaných očích v nic-moc šatách sklaplo. to byla panečku satisfakce dala bych sem z toho pelsu fotku, ale nevim jak - přes to nahrání obrázku mi to nejde
Sheeni: podruhy opakuju, ze na me si taky nikdo nedovoloval... kluci me nazajimali a holky si jely po svem... do te doby nesnasim koletivni cinnosti...a jelikoz v praci to bez tohonejde, v tom muzskem kolekzivu to zvladam dobre.. ale do kolektivu,kde jsou baby nechci ani kdyby mi nabizeli milion mesicne
Stanik: já kromě sportu dělala kynologii a od 12ti lezení- VH turistika a tam se tyhle blbiny neřešily. A takjy tam byli starší a ti už nemají tyhle starosti
Ota: oni by pochopili, kdyby meli za sebou jeden pinyrsky tabor, kladeni vencu na prvniho maje..,ci pionyrske shromazdeni...
nastesti v nasi zatim stale ryze ceske firme se takove veci nevedou...
Stanik: Já byla nejvyšší, dobře jsem se učila, oblečení mi většinu šila teta, bruslila jsem též v kanadách (jelikož na devítku nohu jsem bílé brusle nesehnala
- ale připadala jsem si super, protože na kluky to dělalo dojem..)...takže žádná velká hitparáda, ale nikdo si na mě teda nedovolil...
kareta: hmm..budou uvazovat za sebe a nesnaset kolektiv.... protoze ten je bohuzel nemilosrdnej.. bud jsi s nama,neboproti nam... decka takhle fungujou..nebo aspon za nas ,k dyz jsme byli mali v osmdesatych ,to tak bylo
.jpg)
Stanik: to je ovšem něco co nemohou pochopit expati&nohsledi....
"Co může být úžasnějšího než takový team building"
chytrájakrádio: to chce utnout zavčas a naučit děti uvažovat za sebe...
chytrájakrádio 13:22: jak se jindy neshodnem, tohle jsi vystihla presne....
Sheeni: no vyrazku jsem sice nemela... a obleceni babi sila podle burdy, takze zastakova traga to nebyla... ale ja chtel acinskej penal, moncicaka...
navic jsem byla vysola/velka a to uplne stacilo... dedila jse sportovni veci po bratrankovi..brusleni v kanadach( to mi prislo nejvic potupny tehdy.. dneska si rikam, ze by to bylo spuer se lisit...) kdyz vsecky mely bily brusle... a spoustu dalsich "nic",co me desne morilo....
Bellana: no me prave nikdy nic"co uz maji vsichni " nekoupili.. jednak proto, ze na to jak tvrdili nebylo... i kdyz na tejden nalyzich, ktery jsem nesnasela bylo... a jednak protoze tohle neuznavali.... strasne me to stvalo...
takze jsem se zarekla, ze takhle uz teda nikdy...
