Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Milé ženy, dlouho jsem váhal, jestli se mám osmělit a napsat svůj problém na ženský server. Přece jenom jsem muž a my chlapi většinou nemíváme potřebu své záležitosti prezentovat touto cestou. Nakonec jsem se rozhodl, že to risknu, a doufám, že vám svým vpádem nenaruším váš ženský svět.
Po narození našeho syna mám totiž docela problém se svou partnerkou. Malému je už víc než půl roku a situace mezi námi se nelepší, spíš naopak, stále se zhoršuje. S kamarády něco takového řešit nemůžu, ti jsou se vším hned hotoví, většinou zkonstatují, že té mojí hráblo, případně že je hysterka. Rád bych proto znal na celou situaci názor ostatních žen.
Ale teď už k věci. Když se Kubíček narodil, byl jsem šťastný jako blecha. Na miminko jsme se s partnerkou těšili, ale co to se mnou udělá, až ho budu poprvé držet v náručí, jsem si nedokázal představit. Totálně mě to dostalo. Byl jsem u porodu, takže jsem Kubíka držel jako první, a dokonce jsem i přestřihával pupeční šňůru.
Počítal jsem s tím, že se moje partnerka bude po porodu chovat jinak, a byl jsem připraven projevit co nejvíce pochopení. Jenže skutečnost mne dost zaskočila. Ta proměna ženy v matku u ní proběhla nějak bouřlivě, nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. Kubíček se stal středobodem jejího světa a já si připadám jako páté kolo u vozu.
Zpočátku mi nechtěla dovolit malého ani vykoupat, prý abych mu neublížil. Postupně trochu polevila, ale prakticky neustále mne pozoruje a kontroluje, když s Kubíčkem jakkoli manipuluji. A to není všechno.
Od doby, kdy se malý narodil, jsme spolu spali jen dvakrát a to po mém dlouhém doprošování a přemlouvání. 
Samozřejmě, že to nestálo za nic, byla chladná a nezúčastněná, myšlenkami úplně někde jinde.
Doma je neskutečný binec, který vždycky po návratu z práce uklízím, protože partnerka údajně nestíhá. Jediné, co udělá, je, že vypere a uvaří něco k jídlu. Nákupy a veškerý úklid obstarávám já. Kolikrát ji po návratu z práce najdu ještě v noční košili, je schopná v ní doma běhat celý den.
Zkoušel jsem všechno možné. V domě, kde bydlíme, je malý salón s posilovnou a solárkem, nabízel jsem jí, zda tam nechce občas chodit, případně někam jinam. Sice kojí, ale myslím, že když nechá doma dávku odstříkaného mléka, Kubík by to v pohodě zvládl. Nechce o tom ani slyšet, prý od něj nikam chodit nebude, dokud je takhle malý.
Nedostanu ji ani do kina ani nikam jinam. Jediné, co společně absolvujeme, jsou víkendové procházky s kočárkem a návštěvy prarodičů. Obzvlášť k těm jejím jezdíme každý týden. Ona se pokaždé usadí se svou maminkou a já jsem tam jen jako řidič. Tchán totiž pracuje na směny, a když na něj vyjde víkendová služba, nemám tam nikoho na pokec.
Mám svou partnerku rád, moc bych si přál, aby se nějak vzpamatovala a začala se chovat normálně. Snažím se být jí co nejvíce nápomocen, ale možná dělám něco špatně. Nebo nedělám dost. Nevím. Cítím se docela dost vyčerpaný a unavený, netěším se domů z práce, protože tam na mne nic pěkného nečeká. Kromě Kubíčka, samozřejmě. Ale jinak je u nás doma takové podivné dusno, smutno, které ze sebe vyzařuje moje partnerka.
Myslíte, že to přejde? Je její chování normální? Mám se obrnit trpělivostí, nebo mi poradíte něco, co by na ni mohlo zabrat, aby z ní byla zase ta normální a veselá holka, jako byla dřív?
10.3.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 188 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rodina nechápe můj přístup k čistotě
- Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
- Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Diskuse ke článku - Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Podle me maminka potrebuje pomoct, reknu to tak jsme normalni mam 4.mesicniho syna,a skoro 5letou dceru a zvladam vse a jeste chodim cvicit,manzel pomaha hodne tak jako pise Pavel jak pomaha tak to je v poradku.
Proste tam bude problem u ni,mozna psychicka depredese,poporodni deprese. Navrhla bych aby si pavel vzal o vikendu maleho na 3hodiny ven,nebo spolecny program misto tchyne.
Rano az nakoji maleho ji ho vzit,prebalit at se ona upravi a da si klidne i ranni kavu.
Ale zaklad toho je aby spolu mluvili,to je nejdulezitejsi.
Kozoroh18: No, jenomže to já zase nechci. Proč bych měla být ta, která má doživotně jiné jméno než moje děti jenom proto, že nemá potřebu se ženit.
Renee: No, neřeším už to. Nevím jestli změní názor. Když jsme se o tom bavili, tak mi řekl, že to nepovažuje za důležité.
.gif)
Renee: no promiň, ale to je tedy názor....ta žena co porodí chlapovi dítě a nejsou svoji je možná kolikrát hodnotnější než ta vdaná.......
absolutně s tebou nesouhlasím, ale je to tvůj názor........
Renee: opravdu ženy rodí děti chlapům? To bych teda netvrdila, pokud zrovna nejde o dynastii panovníků, která musí mít povinně dědice. 
mam-ča: 
Riki: Jasně, to s tím manželstvím byla druhá varianta.
Bridgetj: Ty by ses vdát chtěla? Třeba si to ještě rozmyslí, nevěš hlavu. Můj manžel na to taky moc nebyl (aspoň to tvrdil) a pak zničehonic přišla žádost o ruku, když jsem to vůbec nečekala 
Riki: 11:26 Stíhaly jsme a považovali to za normální. Ale přece jenom jsme měly nějaké jistoty. Jistotu bydlení, práce a financí na přežití, i když to bylo mnohdy Ťip-ťop, a musely jsme hodně počítat.
Neměly jsme naopak luxusní byty a domy na hypotéku, auta na leasing...a další samozřejmosti dnešní doby, jak automatické pračky, papírové plenky, apod. Většina mladých bydlela z počátku u rodičů.
Nelze srovnávat. Doba pokročila a podmínky se lapidárně změnily.
Nebylo to lehké tehdy, ale ani teď.
punh - 10.3.2011 11:30
a děla jsi to v noční košily?
Bridgetj - můžeš dát partnerovo přijmení.
.gif)
Kozoroh18: 11:15 taky si to myslím. Nechci, aby to vyznělo, že teď jsou mladí rozmazlení a vše je zaskočí. Zažívala jsem po narození první dcery docela slušný frmol, ale udělala jsem si to i sama. Manžel si vzal na starosti vyvařování a máchání plínek, ale já blbec
jsem se to snažila udělat než přišel z práce, aby bylo vše hotové a my si mohli spolu sednout a popovídat. Takže postupem času se to bralo jako samozřejmost, dneska už bych mu to nechala a radši si odpočinula. Ono to vůbec není na škodu zapojit tatínka do péče o dítě. Protože jsme měli jen jednu babičku a ta bydlela hodně daleko, tak jsem nemohla počítat s žádnou pomocí.
Renee: no a manželka nemůže být zároveň partnerka? To nemusí nic znamenat. Kromě toho, kdyby ta žena byla taková, jak píšeš, tedy že chtěla chlapa jen na oplodnění, a víc ji nezajímá, je zde reálná možnost, že naopak ona si záměrně nevzala jeho.
biobohumila - ano ona se spoléhá na něj, že to udělá až se vrátí Pavel. Já se chlapů zastávat nechci, někdy bych strašně ráda 
Renee: Tak ti díky, že ze mě bude laciná žena. Dítko plánujeme po létě, ale bohužel přítel na svatbu není. A já to taky přežiju. Stejně bude mít příjmení tím pádem po mě
Riki: No, Pavel píše o partnerce, ne o manželce...
sharon: tak nějak. Stíhali jsme a považovali to za normální. 
Dneska mi přijde, že kdo nemá žádné problémy, stíhá a žije v pohodě, je beznadějně out. V módě je být ve stresu, a nestíhat.
