Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

psychóza

myslím,že tady pomůže jediné -poradit se třeba s psychologem.Třeba je to fakt nějaká laktační prychoza.

opět se budu opakovat jak nesmírně si vážím mojí snachy, ta zvládne hravě dům , manžela a tři děti.....klobouk dolů před ní ,vystudovala, vaří, peče, šije....nechápu jak to ta holka zvládá......
není to moje vychloubání jen konstatování..........

měla jsem dceru totálního nespavce...takže přes den jsem hodně chodila ven, lehce uvařila...jinak doma binec jak v tanku...potom jsme s kočárem vyrazili s mužem na nákup potravin, a on ještě byl venku, já to doma pofackovala...koupal on...později jsme se dělili i o čtení pohádek
jinak jsme měli hodně kamarádů, různě jsme se navštěvovali a chodili s dětmi....někdy jsme se domluvili tak, že my, holky jsme šly na koncert, do divadla, do kina...a příště chlapi obvykle do hospody...

nevázne mezi váma hlavně komunikace ?.....nikde tu nečtu, že by jsi s ní o všem mluvil......

V tom článku mi chybí věk maminy i to, jestli jste dítě chtěli a dlouho se nedařilo. V tom případě bych chápala, že synka nechce nechat manželovi pomalu ani na vteřinku na hlídání samotného. Má o něj přehnaný strach, což je sice pochopitelný, ale moc normální ne.
A že nestíhá doma prakticky nic udělat? Nevím, jestli je Kubík to hodný miminko, co si spokojeně vrní v postýlce a ke štěstí mu stačí jen plný pupík a čistá plenka nebo je to malý uřvanec, co si vyžaduje neustálou pozornost- v tom případě je i vypraní prádla a uvaření žvance nadlidský výkon. Znám to. Synek byl taková příšerka.
Je toho na ni moc a zatím si neumí ten čas tolik zorganizovat, má z toho depku a připadá si jako špatná matka, možná je to ještě laktační psychóza. Tohle by bylo spíš na odbornou pomoc.
Jediný co můžeš udělat, je podpořit ji. Jakmile malý usne, pošli ji taky lehnout, umyj po obědě nádobí. Je toho moc, s čím ji můžeš pomoct. Hlavně jí nedávej na jevo, že je podle tebe neschopná a nic nezvládá. Chápu, že ti sex chybí, ale pokud se jí nechceš zhnusit, do ničeho ji nenuť. Její středem vesmíru je teď synek a ty jsi trochu na vedlejší koleji. Nezbývá ti než se obrnit trpělivostí, být na ni hodný-i když bys ji nejraději jednu vlepil aby se konečně probrala... Myslím si, že jakmile začne malý lézt a stavět se na nožičky a nebude už to slaďoučký miminko v zavinovačce, tak se zlepší i vztahy u vás.
Jen doufám, že nepříjdeš z práce domů a místo abys jim dal oběma pusu a obejmul je, se zeptáš co celý den dělali. Taky bych měla dojem, že se vytáváš, co jsem uklidila apod...

Obávám se Pavle, že tohle sám nezvládneš. Tohle co se u vás děje v pořádku není, už jen to, že si myslí, že bys mohl ohrozit syna a z celého popisu mám dojem, že se s tebou ani nechce bavit o tom co se s ní děje, jak se cítí. A z vlastní skušenosti vím, že člověk trpící depresí, se většinou nezajímá o to, co cítí ten druhý, protože se sám nedokáže srovnat s vlastnímu pocity. Deprese je onemocnění, má různé formy a léčení je na doktorech. Já to udělala přes praktického lékaře a od něj na doporučení šla dál. Záleží na doktorovi jaký je, jestli dokáže poslouchat a nebo už ve dveřích píše recept a víc ho nezajímá.
Je hezké, že máš starost a snažíš se, ale mysli Pavle i na sebe, sám s tím taky nemůžeš být.
Určitě by stálo za to vyslechnout si zde i její verzi, ale nevíš jak se postaví k tomu, psát si po veřejných serverech, líbit se jí to může a nemusí.
Znám dost ženských po porodu a dokonce i samoživitelka si našla čas umýt se, upravit, obléci, uvařit, pofackovat byt a jít na procházku. Proto mi to nepřijde v pořádku co se děje u vás.

Zdravím!
Myslím, že samo to nepřejde! Spíše se mi zdá, že pokud to necháte plavat, těžko si k sobě časem najdete cestu a postupně se budete odcizovat.
Měli byste spolu hlavně mluvit a začít to společně řešit. Půl roku po porodu je skutečně dlouhá doba. Zaráží mě, že Vám partnerka nedůvěřuje v tom smyslu, že se bojí Vám syna nechat na starost. Myslím, že i v tom je zakopaný pes. Nebylo by od věci postarat se o syna, a nechat ji, ať si zařídí svůj program, aby si srovnala myšlenky, případně se postupně vrátila k nějakému svému zájmu, který ji bavil před porodem...Pokud je neustále v přítomnosti svého dítěte, vidí vše jinak.
Milování ke vztahu patří. V tomto směru chápu, že si připadáte naprosto zbytečný. To, že jste se spolu milovali pouze dvakrát za půl roku dost dobře nechápu, alespoň z mého pohledu...
Možná by nebylo špatné poradit se s odborníkem. Dokud je čas.

Romana

Bellana: to je jasný - ale v prvé řadě , čas pro sebe navbzájem, pak až čas pro sebe každý zvlášť
tak to má být všude, ne jen u nich

Ach jo. musim se nad sebou zamyslet. plkam na netu, bordel je tu taky, oblecena sem jenom do pul tela, protoze mi mimino poblilo tricko a udelat nic nejde, protoze malej kazdych 10s vyzaduje abych ho otocila na brisko (on se otoci na zada a cely znova dokola) v noci se vzbudil jenom trikrat. pravda, cvicit sem byla v ut, ale k holici musim nutne, mam to prerostly ze vsech stran. jeste ze nemusim kazdej tyden k mamince......

Tak to v noční košily pere i vaří. To by se stihla i převléknout.

Já si myslím, že je to stav vcelku normální. Já půl roku po porodu byla taky naprosto vyčerpaná, pořád jsem si nemohla zvyknout na noční vstávání, nebo jsem si zvykla, ale už jsem to nezvládala. Doma to věčně vypadalo jako po bitvě. Syn vyžadoval pozornost 24/7 a mateřský pud mi z neznámého důvodu také velel ho nikomu nepůjčovat. Ono naštěstí nikdo ani moc zájem neměl. manžel doma nebýval, prarodiče daleko a nikoho jsem tu neznala. Přesvědčovat mě někdo, ať nechám mimino někomu na hlídání a jdu někam na večeři, nedej bože někam cvičit nebo se věnovat svým koníčkům, asi ho utluču za pokus o atentát na mé nebohé dítě, které beze mě nemůže být vážně ani po dobu, co jdu do sprchy. Navíc jsem ještě k tomu když bylo synovi 5 měsíců zase otěhotněla a to hned napoprvé, co jsem na sebe nechala po porodu šáhnout! Syn se naštěstí v 8 měsících naučil spát celou noc, dcerka co se narodila byla zlato a všechno najednou šlo. Byl doma pořádek, nakoupeno a to byly doma mimina dvě.
Možná to zní ohraně, ale zkus být ještě trpělivý. Až tvá žena pochopí, že to dítě není zas táááák mooooc křehká bytost a přežije i péči příbuzných, bude i ona spokojenější a pak i celá rodina. Jen ten mateřský pud je vážně strašná věc a s člověkm to pořádně zamává. A pokud tvá žena cítí, že má být u svého miminka, nechej jí tam. Pokud se jí budeš snažit přemlouvat k něčemu jinému, ještě více se ti odcizí. Zkus jí nabídnout pomoc, ale hlavně se střež jí posílat jí někam pryč. Ona sama, když ti bude nějakou dobu koukat pod ruky, pochopí, že to zvládnete s miminkem i chvilku bez ní.

tornado-lou: Mě spíš přijde divné, že každý týden jezdí o víkendu k jejim rodičům a čeká až se holky vykecají. Pokud to tak teda je.

sevenofnine: Ale on jí neřekl, že má jít přímo do fitka. Pokud vím, tak napsal, že v baráku mají salon s posilovnou a solárko. To neznamená, že má jit hned cvičit. Pokud je to relaxační salon, tak proč ne.

Hele Pavle - vyprat a uvarit s pulrocnim ditetem neni malo. fakt ne.