Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Milé ženy, dlouho jsem váhal, jestli se mám osmělit a napsat svůj problém na ženský server. Přece jenom jsem muž a my chlapi většinou nemíváme potřebu své záležitosti prezentovat touto cestou. Nakonec jsem se rozhodl, že to risknu, a doufám, že vám svým vpádem nenaruším váš ženský svět.
Po narození našeho syna mám totiž docela problém se svou partnerkou. Malému je už víc než půl roku a situace mezi námi se nelepší, spíš naopak, stále se zhoršuje. S kamarády něco takového řešit nemůžu, ti jsou se vším hned hotoví, většinou zkonstatují, že té mojí hráblo, případně že je hysterka. Rád bych proto znal na celou situaci názor ostatních žen.
Ale teď už k věci. Když se Kubíček narodil, byl jsem šťastný jako blecha. Na miminko jsme se s partnerkou těšili, ale co to se mnou udělá, až ho budu poprvé držet v náručí, jsem si nedokázal představit. Totálně mě to dostalo. Byl jsem u porodu, takže jsem Kubíka držel jako první, a dokonce jsem i přestřihával pupeční šňůru.
Počítal jsem s tím, že se moje partnerka bude po porodu chovat jinak, a byl jsem připraven projevit co nejvíce pochopení. Jenže skutečnost mne dost zaskočila. Ta proměna ženy v matku u ní proběhla nějak bouřlivě, nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. Kubíček se stal středobodem jejího světa a já si připadám jako páté kolo u vozu.
Zpočátku mi nechtěla dovolit malého ani vykoupat, prý abych mu neublížil. Postupně trochu polevila, ale prakticky neustále mne pozoruje a kontroluje, když s Kubíčkem jakkoli manipuluji. A to není všechno.
Od doby, kdy se malý narodil, jsme spolu spali jen dvakrát a to po mém dlouhém doprošování a přemlouvání. 
Samozřejmě, že to nestálo za nic, byla chladná a nezúčastněná, myšlenkami úplně někde jinde.
Doma je neskutečný binec, který vždycky po návratu z práce uklízím, protože partnerka údajně nestíhá. Jediné, co udělá, je, že vypere a uvaří něco k jídlu. Nákupy a veškerý úklid obstarávám já. Kolikrát ji po návratu z práce najdu ještě v noční košili, je schopná v ní doma běhat celý den.
Zkoušel jsem všechno možné. V domě, kde bydlíme, je malý salón s posilovnou a solárkem, nabízel jsem jí, zda tam nechce občas chodit, případně někam jinam. Sice kojí, ale myslím, že když nechá doma dávku odstříkaného mléka, Kubík by to v pohodě zvládl. Nechce o tom ani slyšet, prý od něj nikam chodit nebude, dokud je takhle malý.
Nedostanu ji ani do kina ani nikam jinam. Jediné, co společně absolvujeme, jsou víkendové procházky s kočárkem a návštěvy prarodičů. Obzvlášť k těm jejím jezdíme každý týden. Ona se pokaždé usadí se svou maminkou a já jsem tam jen jako řidič. Tchán totiž pracuje na směny, a když na něj vyjde víkendová služba, nemám tam nikoho na pokec.
Mám svou partnerku rád, moc bych si přál, aby se nějak vzpamatovala a začala se chovat normálně. Snažím se být jí co nejvíce nápomocen, ale možná dělám něco špatně. Nebo nedělám dost. Nevím. Cítím se docela dost vyčerpaný a unavený, netěším se domů z práce, protože tam na mne nic pěkného nečeká. Kromě Kubíčka, samozřejmě. Ale jinak je u nás doma takové podivné dusno, smutno, které ze sebe vyzařuje moje partnerka.
Myslíte, že to přejde? Je její chování normální? Mám se obrnit trpělivostí, nebo mi poradíte něco, co by na ni mohlo zabrat, aby z ní byla zase ta normální a veselá holka, jako byla dřív?
10.3.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 188 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rodina nechápe můj přístup k čistotě
- Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
- Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Diskuse ke článku - Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vím že maminka může být unavená, ale aby se půl roku po porodu ani nepřevlekla z pyžama a nestihla ani občas nakoupit, natož aspoň občas něco uklidit, tak to si myslím že normální není. Navíc odmítá manžela, takže zřejmě není v pořádku duševně...
Možná bych jí pro začátek navrhla, namísto docela pravidelné návštěvy jejích rodičů nějakou společnou aktivitu... když není unavená na pravidelnou návštěvu maminky, tak přece ten čas by mohla věnovat občas na společnou akci s manželem a se synem
Chtěla jsem napsat: jeho rodina.
Je to spoustu let, ale u nás to taky bylo nejhorší, když bylo malému půl roku. prvotní nadšení příbuzných trochu pominulo, manžel a jeho rodiny hartusili, že nic nedělám, předhazovali mi šikovnou švagrovou, moje maminka, že jsem neupravená, jestli bych nemohla být jako švagrová. Ta mě zase považovala za vetřelce. Příbuzní si někdy vzali syna na procházku, jenže nejspíš čekali, že začnu gruntovat. Jenže já si radši něco přečetla a oni se dívali vyčítavě. Měly to být takové ty procházky "ať si mamka doma něco udělá". Necítila jsem se vůbec dobře, ani psychicky v pohodě, ani tělesně. Měla jsem stále rýmu. A stále jsem se máchala ve vodě, musela přepírat atd. Manžel očekával ode mě více života a nadšení. Syna jsem vždycky velmi milovala, ale na toto vzpomínám jako na ošklivé období.
PAvle hodne stesti preju. Zkus treba navrhnout, ze bys ji rad pozval do kina a na veceri - jesti by nemohla pohlidat jeji maminka. Te zjevne veri. Chce to pomale krucky. My zenske po porodu jsme obcas hysterky - teda aspon ja mirne byla. Nezapomen na romantiku, kyticku, pohlednici.
A to ze nic neudela - ono fakt nektere deti musis mit na dosah 24 hodin denne nebo je pruser hotov....Taky bych ji asi dala precist clanek aby se i ona mohla vyjadrit...
.jpg)
modroočka: 
jeji pohled by taky pomohl..treba ma poporodni depresi a ani netusi,ze se chova divne
kazdopadne hodne stesi a vydrz
asi jsme cetla jinej clanek, ale Pavel psal,ze mu ani nechtela dovolit Kubika koupat...tak,mu mozna nechtela dovolit zadnej kontaktdokonce pise,ze ji nabizel at jde tam a tama ona nechce,chapala bych v sestinedeli,ale v pul roce..to mi prijde divny...ona ma asi fakt nejaky problem,mozna by pomohl nejaky odbronik s kym by se Pavel poradil
Tady opravdu není něco v pořádku. Možná je to nadměrná úzkost o dítě, možná si neumí zorganizovat čas... škoda, že nevíš, co si povídá se svoji matkou.
Je potřeba, aby jste spolu mluvili. Doufejme, že bude chtít. Možná by bylo i dobré, aby si přečetla Tvůj článek a reakce na něj. A ještě lepší by bylo, kdyby napsala ona sama. To bychom znali i její pocity. Je docela možné, že taky bojuje sama se sebou a neví, kudy kam.
Přeji Ti hodně štěstí, pevné nervy a hlavně, nevzdávej to. Čas ukáže více.
Snad to přejde, normální to do jisté míry je... ale o tom byste si měli promluvit především vy dva... ovšem ne formou, že jí začneš vyčítat co všechno ona dělá špatně, ael tím, že se zeptáš, co by jí pomohlo. A to, že vypere a uvaří a ještě se stará o mimino, mi přijde jako že dělá docela dost... záleží taky na tom, jaký je váš synek... (moje jedno dítě pohodář, které normálně spalo, druhý příšera, která spala 23 - 5 a konec - přes den dvě desetiminutovky, vzbudilo jí každý šustnutí atd. - takže po třech měsících ze mě byl dobrej zombík a pokud se mi při pohledu na postel podlamovala kolena, rozhodně to nebylo milostnou touhou).
Můžete zkusit několik věcí - za prvé - jeslti můžeš, venuj jí ráno půlhodinu - aŤ se ona osprchuje, učeše, vyčistí zuby, převleče - ty můžeš zatím hlídat prcka. Tím se eliminuje problém odpoledního pyžama.
Začni si Kubíčka brát pravidelně - tj. buď že budeš pravidelně koupat a nebo ho prostě o víkendu vem na dvouhodinovou procházku s kočárem sám - ať se tvoje žena vyspí, nebo skáče doma po uších, nebo si udělá pleťovou masku, nebo protelefonuje ten čas s kámoškou - tím se snad naučí být i bez mimina a třeba si pak začne sama vymýšlet, kam by mohla jít... ne pro každou ženskou největším lákadlem fitko (jsem hodně sportovně založená, ale posílat mě někdo po celodenní pakárně s dětma ještě cvičit, tak mu asi jednu napálím).
Jeslti na to máte, zkuste alespoň dočasně paní na úklid - nebudete se tím pak ani jeden nervovat a budete mít uklizeno.
Co se sexu týče - na mě kojící hormony působily značně antieroticky. Plus mateřský pudy jsou hrozný svinstvo, člověk furt poslouchá, jestil mimino dejchá, nebo nedejchá... my jsme pak v zájmu zachování manželského života museli dítě vystěhovat do jeho ložnice - to poté, co nám mladý hekáním "fandil" do rytmu (asi se chtěl taky nějak účastnit té legrace)....
