Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Milé ženy, dlouho jsem váhal, jestli se mám osmělit a napsat svůj problém na ženský server. Přece jenom jsem muž a my chlapi většinou nemíváme potřebu své záležitosti prezentovat touto cestou. Nakonec jsem se rozhodl, že to risknu, a doufám, že vám svým vpádem nenaruším váš ženský svět.
Po narození našeho syna mám totiž docela problém se svou partnerkou. Malému je už víc než půl roku a situace mezi námi se nelepší, spíš naopak, stále se zhoršuje. S kamarády něco takového řešit nemůžu, ti jsou se vším hned hotoví, většinou zkonstatují, že té mojí hráblo, případně že je hysterka. Rád bych proto znal na celou situaci názor ostatních žen.
Ale teď už k věci. Když se Kubíček narodil, byl jsem šťastný jako blecha. Na miminko jsme se s partnerkou těšili, ale co to se mnou udělá, až ho budu poprvé držet v náručí, jsem si nedokázal představit. Totálně mě to dostalo. Byl jsem u porodu, takže jsem Kubíka držel jako první, a dokonce jsem i přestřihával pupeční šňůru.
Počítal jsem s tím, že se moje partnerka bude po porodu chovat jinak, a byl jsem připraven projevit co nejvíce pochopení. Jenže skutečnost mne dost zaskočila. Ta proměna ženy v matku u ní proběhla nějak bouřlivě, nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. Kubíček se stal středobodem jejího světa a já si připadám jako páté kolo u vozu.
Zpočátku mi nechtěla dovolit malého ani vykoupat, prý abych mu neublížil. Postupně trochu polevila, ale prakticky neustále mne pozoruje a kontroluje, když s Kubíčkem jakkoli manipuluji. A to není všechno.
Od doby, kdy se malý narodil, jsme spolu spali jen dvakrát a to po mém dlouhém doprošování a přemlouvání. 
Samozřejmě, že to nestálo za nic, byla chladná a nezúčastněná, myšlenkami úplně někde jinde.
Doma je neskutečný binec, který vždycky po návratu z práce uklízím, protože partnerka údajně nestíhá. Jediné, co udělá, je, že vypere a uvaří něco k jídlu. Nákupy a veškerý úklid obstarávám já. Kolikrát ji po návratu z práce najdu ještě v noční košili, je schopná v ní doma běhat celý den.
Zkoušel jsem všechno možné. V domě, kde bydlíme, je malý salón s posilovnou a solárkem, nabízel jsem jí, zda tam nechce občas chodit, případně někam jinam. Sice kojí, ale myslím, že když nechá doma dávku odstříkaného mléka, Kubík by to v pohodě zvládl. Nechce o tom ani slyšet, prý od něj nikam chodit nebude, dokud je takhle malý.
Nedostanu ji ani do kina ani nikam jinam. Jediné, co společně absolvujeme, jsou víkendové procházky s kočárkem a návštěvy prarodičů. Obzvlášť k těm jejím jezdíme každý týden. Ona se pokaždé usadí se svou maminkou a já jsem tam jen jako řidič. Tchán totiž pracuje na směny, a když na něj vyjde víkendová služba, nemám tam nikoho na pokec.
Mám svou partnerku rád, moc bych si přál, aby se nějak vzpamatovala a začala se chovat normálně. Snažím se být jí co nejvíce nápomocen, ale možná dělám něco špatně. Nebo nedělám dost. Nevím. Cítím se docela dost vyčerpaný a unavený, netěším se domů z práce, protože tam na mne nic pěkného nečeká. Kromě Kubíčka, samozřejmě. Ale jinak je u nás doma takové podivné dusno, smutno, které ze sebe vyzařuje moje partnerka.
Myslíte, že to přejde? Je její chování normální? Mám se obrnit trpělivostí, nebo mi poradíte něco, co by na ni mohlo zabrat, aby z ní byla zase ta normální a veselá holka, jako byla dřív?
10.3.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 188 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rodina nechápe můj přístup k čistotě
- Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
- Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Diskuse ke článku - Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
pavlina: Každý jsme jiný. IMHO pokud Pavel bude někde bouchat do stolu, tak už rovnou může podat žádost o rozvod a to si nemyslím, že by chtěl.
Riki: Ano! To je přesně moje nejoblíbenější trávení volného času 
Teda ale jenom v zimě. Jinak ne 
Jinak jsem akční a pořád někde pobíhám. V zimě se proměním ve spícího medvěda.
.gif)
Renee: tak to ta tvoje kamarádka musela být taky taková....laciná , jak píšeš v 11:22.......tak s takovou bych se tedy já nekamarádila....
Verera: Jistě, pokud se dohodli a oba to mají stejně. Pak není co řešit. Znám okolo sebe ale několik párů, kdy jeden z nich manželství chce, zatímco druhý ani náhodou, takže se svatba nekoná. Tam to moc v pořádku není, tohle nad nimi visí jako stále nevyřešená křivda. Protože ten odmítnutý to samozřejmě nese nelibě (což se nedivím, měla bych to stejně, protože bych se nemohla zbavit pocitu, že mě prostě zas tak moc nechce). Jedna moje kamarádka opustila chlapa i s jejich tříletým dítětem, protože se pořád nechtěl oženit. Pozoruhodné na tom bylo to, že se dotyčný dlouholetý zarytý odmítač manželství do roka oženil s jinou Čímž se potvrdilo, že tamtu skutečně tak moc nechtěl 
punh: a to víš že i mě je to fuk...to jen že si tu tak píšem o všem možném....někdo chodí doma nahatej a taky je to jeho věc....
Šmarjá, ono se půlroční dítě kojí hodinu? Zlatej sunar! To dítko vypilo z flašky za pár minut a bylo hotovo.
Renee: 16:02....tak to my milujem návštěvy, co chvíli je někdo u nás ať děti s rodinama nebo přátelé....a chodit před nima v noční košily , to by mysleli že mě hráblo.....
.gif)
sharon: Renee: já se právě v pyžamu taky necejtím pohodlně - myslím na vegetění doma, to se radši oblíknu, už z toho důvodu, že bych nechtěla, aby mě návštěva viděla v pyžamu nebo v županu. Ale u druhých se nad tím nepohoršuju, mně je fuk, v čem si kdo doma chodí.
Verera: dcera kojila přes rok....
Riki: ani já nepochopím......odpočívat a lenošit můžu i v domácím oděvu....pyžamo je na spaní, podle mě.......
Verera: 16:13......líp bych to nenapsala.....
Přidávám se k odpůrcům košil a pyžam. Doma jsme to nikdy nepěstovali, člověk vstane, odebere se do koupelny a vrátí se zcivilizován, to jest mimo jiné i oblečen. Poflakování se v pyžamu a županu se trpí jen těžce nemocným, kteří beztak nevylézají z postele. Ani si nevzpomínám, kdy taková situace naposledy nastala, to už musí bejt hezká řádka let. A doslova zabít celý den tím, že budu doma za kamny a ještě navíc v pyžamu, to bych měla z toho výčitky svědomí do příštích vánoc, mně připadá, že je strašně málo času na všechno, co by člověk chtěl a mohl dělat, a že z beztak krátkého života mi ubírají činnosti, které dělat musím, ač nechci, třeba práce, spánek a podobně. Takže ten zbytek se snažím využít, co se dá, a neplýtvat jím, což se bohužel vždy nedaří dle mých představ. Ovšem pokud někdo má pobyt v pyžamu za koníčka, a realizuje si tím své představy o příjemném trávení volného času, těžko mohu něco namítat, jen konstatuji, že tohle prostě nepochopím.
Renee: no mě by vadilo potom v tom samém ušmudlaném , upoceném vlézt večer do pelíšku.....nebo máš košilku na den a na noc druhou ???
arsiela: No já neříkám, že to je zrovna tenhle případ, ale v určitém věku jsme fakt měla dojem, že nedělám nic jiného, než že kojím, je fakt, že to bylo tak ve 4 měsících. Taky záleží, jestli ho paní nemá naučeného na pití kdykoli si vzpomene, může to být, když ho tak opečovává.
Renee: Proč by měly být ženy, které mají dítě a nejsou vdané laciné? Proč by si nevážily chlapa, pokud nejsou vdané?
To teda fakt nechápu, jak může manželství tohle změnit. Pokud chtějí být dva spolu a vzít na sebe zodpovědnost za dítě, tak to žádné manželství nijak nevylepší. Pokud nechtějí, tak to manželství nespraví. Je to prostě jen formalita, která ulehčuje jednání s úřady,ale nemá žádný vliv na to, jak dobrý bude jejich vztah.
Záleží, jak to cítí oni dva, jestli mají pocit, že je to pro ně důležité nebo naopak že to nechtějí. Pokud se dohodli, tak je to jen jejich věc a nelze z toho vyvozovat žádné závěry.
