Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Milé ženy, dlouho jsem váhal, jestli se mám osmělit a napsat svůj problém na ženský server. Přece jenom jsem muž a my chlapi většinou nemíváme potřebu své záležitosti prezentovat touto cestou. Nakonec jsem se rozhodl, že to risknu, a doufám, že vám svým vpádem nenaruším váš ženský svět.
Po narození našeho syna mám totiž docela problém se svou partnerkou. Malému je už víc než půl roku a situace mezi námi se nelepší, spíš naopak, stále se zhoršuje. S kamarády něco takového řešit nemůžu, ti jsou se vším hned hotoví, většinou zkonstatují, že té mojí hráblo, případně že je hysterka. Rád bych proto znal na celou situaci názor ostatních žen.
Ale teď už k věci. Když se Kubíček narodil, byl jsem šťastný jako blecha. Na miminko jsme se s partnerkou těšili, ale co to se mnou udělá, až ho budu poprvé držet v náručí, jsem si nedokázal představit. Totálně mě to dostalo. Byl jsem u porodu, takže jsem Kubíka držel jako první, a dokonce jsem i přestřihával pupeční šňůru.
Počítal jsem s tím, že se moje partnerka bude po porodu chovat jinak, a byl jsem připraven projevit co nejvíce pochopení. Jenže skutečnost mne dost zaskočila. Ta proměna ženy v matku u ní proběhla nějak bouřlivě, nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. Kubíček se stal středobodem jejího světa a já si připadám jako páté kolo u vozu.
Zpočátku mi nechtěla dovolit malého ani vykoupat, prý abych mu neublížil. Postupně trochu polevila, ale prakticky neustále mne pozoruje a kontroluje, když s Kubíčkem jakkoli manipuluji. A to není všechno.
Od doby, kdy se malý narodil, jsme spolu spali jen dvakrát a to po mém dlouhém doprošování a přemlouvání. 
Samozřejmě, že to nestálo za nic, byla chladná a nezúčastněná, myšlenkami úplně někde jinde.
Doma je neskutečný binec, který vždycky po návratu z práce uklízím, protože partnerka údajně nestíhá. Jediné, co udělá, je, že vypere a uvaří něco k jídlu. Nákupy a veškerý úklid obstarávám já. Kolikrát ji po návratu z práce najdu ještě v noční košili, je schopná v ní doma běhat celý den.
Zkoušel jsem všechno možné. V domě, kde bydlíme, je malý salón s posilovnou a solárkem, nabízel jsem jí, zda tam nechce občas chodit, případně někam jinam. Sice kojí, ale myslím, že když nechá doma dávku odstříkaného mléka, Kubík by to v pohodě zvládl. Nechce o tom ani slyšet, prý od něj nikam chodit nebude, dokud je takhle malý.
Nedostanu ji ani do kina ani nikam jinam. Jediné, co společně absolvujeme, jsou víkendové procházky s kočárkem a návštěvy prarodičů. Obzvlášť k těm jejím jezdíme každý týden. Ona se pokaždé usadí se svou maminkou a já jsem tam jen jako řidič. Tchán totiž pracuje na směny, a když na něj vyjde víkendová služba, nemám tam nikoho na pokec.
Mám svou partnerku rád, moc bych si přál, aby se nějak vzpamatovala a začala se chovat normálně. Snažím se být jí co nejvíce nápomocen, ale možná dělám něco špatně. Nebo nedělám dost. Nevím. Cítím se docela dost vyčerpaný a unavený, netěším se domů z práce, protože tam na mne nic pěkného nečeká. Kromě Kubíčka, samozřejmě. Ale jinak je u nás doma takové podivné dusno, smutno, které ze sebe vyzařuje moje partnerka.
Myslíte, že to přejde? Je její chování normální? Mám se obrnit trpělivostí, nebo mi poradíte něco, co by na ni mohlo zabrat, aby z ní byla zase ta normální a veselá holka, jako byla dřív?
10.3.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 188 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rodina nechápe můj přístup k čistotě
- Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
- Máš dítě, tak koukej dřepět doma!
Diskuse ke článku - Máme doma mimino a jsem na druhé koleji
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
punh - 10.3.2011 11:51 - jj,taky jsem byla na všechno sama,babičky ještě chodily do práce,už bych si tu dobu nechtěla zopakovat. Ale možná to je i nevyzrálostí,protože když jsem měla za 10let po synovi dceru,zvládala jsem všechno úplně v pohodě a s radostí,ale ona byla a je dodnes úžasné dítě.
sevenofnine: 
Je to pravda, i tak to muze byt, treba Pavlova partnerka ani nemusi mit pocit, ze je neco spatne nebo ze nestiha. Prijde ji to normalni a prirozene...
.gif)
punh: aha už to vidím....myslela jsem že má být neporadí....
bože já jsem taky mimoza.....
.gif)
PEGG: 11:42 přesně tak, my jsme si myslely, že to musíme zvládnout. Na tu dobu vzpomínám, že jsem byla totálně nevyspalá, mně by tenkrát pomohlo, kdyby si někdo vzal třeba na půl hoďky kočárek a šel ven
caira: všichni taky ne....můj byl zrovna řidič, někdy i dva tři dny v čudu.....a babičky v práci...a děti vyrostli, doma plíseň nebyla a podvyživení jsme též nebyli...naopak....
punh: 11:42....dobrej překlep..... s ničím si neprdí......
.gif)
sevenofnine: Ty si na to kápla!!!
Rozdíl mezi mnou a moji matkou:
moje matka: kolem dětí stíhala vše a na vše byla sama, její tchyně byla vždy příšera
(realita - bydleli jsem u babičky, matka do mých dvou let dodělávala VŠ a jezdiola na kolej, do pěti let jsem znala převážně babi a dědu, ségra se narodila po sedmi letech, druhá babi k nám jezdila v létě, protože byla učitelka a v létě měla volno, jinak bydlela přes 100km (tehdy byla bez auta))
já- mam děti po necelých dvou dětech, obě babičky pracující takže do 5ti staršího hlídání téměř nee, jen velmi sporadicky
a tchyni mam nad hlavou a zaplať bůh za ní!
takže ona je realita a realita
jooo pleny holt neměli.... ale tátové měli po 8mi hodinách padla
mam-ča: 11:35
sevenofnine - 10.3.2011 11:25 tak to mě dostalo To je přesné, dvojí pohled na věc.
Kozoroh18: 11:33 já spojovala vycházky s nákupem ve vsi, takže jsem noční košili nepotřebovala Ale hodně ženských z vesnice běžně chodilo na nákup v teplákách a přes to propínací dederonovou zástěru
Neumím poradit, jen si na tuhle dobu vzpomínám jako něco úděsného. Je to sice už 26 let,ale i tak to bylo pro mne období naprostého vyčerpání. Syn nespal ani ve dne ani v noci,spánek hodina v jednom kuse byl zázrak. Je pravda,že jsem musela stihnout dítě i vše kolem domácnosti. Jenže jak se říká:"Ženská vydrží víc jak kůň" Manžel mi nepomáhal,věčně nebyl doma a upřímně řečeno,sex byl pro mě v té době další domácí povinností
Jenže tenkrát jsem si myslela,že prostě musím všechno zvládnout. Dnešní holky už jsou na tom v tomhle ohledu líp, prostě když nemůže,tak nemůže nebo nechce? Ale ono je někdy potřeba se přinutit i když se člověku nechce, trochu mě zarazilo to pyžamo, to nechodí s malým ven?
Zas je tady ta komunikace, mluvte spolu, co ona chce,jak jí je,proč to u vás vypadá takhle a co by se s tím dalo dělat. Troufám si říct,že vaše pomoc je dostatečná,ale zádrhel bude někde jinde
sevenofnine: asi to fakt každý vnímá jinak a postupem času se hodně věcí zapomene.
Já třeba měla mindrák ze své známé, která byla v pohodě, vše stíhala, nic nebyl problém - odpočatá, denně teplé večeře, stále vyvařuje, atd... Po návštěvě u ní jsem zjistila, že to je malinko jinak, s ničím se neprdí (její slova) - dítě převážně v ohrádce, k obědu polévka z pytlíku + banán nebo jogurt (to považovala za vyvařování), k večeři opět pytlíková polévka s rohlíkem nebo chlebem, odpoledne docházela babička, která "venčila" dítko, aby si mamka odpočinula. Takže i takhle může vypadat supermatka.
Riki: 11:36....
Každý je jiný....V něčem mi příběh připadá jako že ta mladá je v depresi nebo si neumí nic zorganizovat,je pomalá...a pak zase ,že možná od toho pána chtěla jen to dítko a více ji (zatím?) nezajímá....Pro mě osobně je málo pochopitelné,že nechce dát dítě údajně z ruky:co bych já za to bývala byla dala,kdyby se někdo našel a jel třeba na pár hodin s kočárkem ven...měla jsem první dítko na hrbu naprosto sama a byly jsem z jeho nespavosti do roka a čtvrt úplně mimo....Ale měla jsem pevný režim dne a tak se nestalo,že bych běhala v noční košili celý den!!!Na sex jsem rovněž neměla ani pomyšlení-byly zdravotní i jiné problémy...Zkonsolidovalo se to,až šel syn v roce do jeslí,tam ho po 3 měsících naučili spát,já chodila do práce a měla i jiné aktivity a pak bylo vše zase o.k.Určitě doporučuji,abyste spolu hezky a slušně mluvili,vše si ujasnili na rovinu bez výčitek!!!! Mně osobně by se též nelíbilo nebýt vdaná a mít dítko,ale dnes mi to připadá jako nějaká móda se nevdávat a neženit....
Riki: Máš pravdu, jasně. Ale někteří mužský to tak berou, no fakt 
