Kvůli ideálu krásy celý život na mučidlech
Jedno staré pořekadlo praví, že pro krásu se musí trpět. Pravda je, že mnohé ženy jsou ochotny podstoupit ledacos, jen aby dosáhly kýženého výsledku. Některé kultury ale měly – nebo stále mají – ideál ženské krásy postavený tak, že si zahrávají se zdravím a životem dívek a žen. Čas od času si zde některé z nich představíme.
Místo nohou kopýtka
Aby byla čínská dívka žádanou nevěstou a mohla být dobře provdána, bylo nutné, aby podstoupila velmi bolestivou proceduru, jejímž následkem bylo trvalé zmrzačení nohou.
Ideálem ženské krásy byla v Číně žena s co nejmenšími chodily. Proto byly hlavně dívkám z vyšších společenských vrstev pevně stahována a zavazována chodidla tak, aby se dosáhlo kýženého výsledku. Nožičky se začaly zavazovat holčičkám přibližně ve třetím roce věku. Tím jim začal život plný nikdy nekončící bolesti a utrpení.
Způsobů, jak se nohy zavazovaly, bylo několik. 
Bylo žádoucí, aby se chodidlo co nejvíce zúžilo a celkově zmenšilo. Proto byly prsty nohou ohýbány pod chodidlo a pevně svazovány. To mělo za následek postupné zdeformování nártu. Špička nohy se čím dál více přibližovala k patě. Při tomto způsobu často docházelo k odpadnutí prstů.
Při jiné technice se neohýbaly prsty směrem k patě, ale chodidlo se svazovalo tak pevně, až došlo k tomu, že úplně vymizela klenba. U obou způsobů pak nohy získaly vzhled jakéhosi kopýtka.
Stát či dokonce chodit a udržet rovnováhu na takto zdeformovaných nohách způsobovalo dívkám a ženám obrovská muka. V dospělosti pak ženy nosily obinadla již trvale. Proto, aby zakryly způsobené znetvoření, a také proto, aby se noha zpevnila.
Takto upraveným nohám se říkalo "zlaté lilie" a byly známkou určitého společenského postavení dotyčné ženy. Muži byli z malých nožek v miniaturních střevíčkách u vytržení. A hlavně – vedle nejistě vrávorající a cupitající ženy si připadali opravdu velmi mužně.
Postupem času se tento zvyk rozšířil i mezi chudší vrstvy obyvatel a v 18. a 19. století byl i na čínském venkově velmi rozšířen. Došlo to tak daleko, že žena, která měla normální nohy, byla vystavena posměchu a opovržení. Ženy, které musely tvrdě pracovat a na zmrzačených nohách třeba celý den stát nebo chodit, musely neskutečně trpět. Tato muka skončila čínským ženám až v první polovině 20. století.
28.6.2012 Rubrika: Lidské osudy | Komentářů 19 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli ideálu krásy celý život na mučidlech
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Podle nohy se poznala urozenost ženy a zámožnost rodiny, protože chůze byla prakticky nemožná, tyto ženy přepravovalo služebnictvo v nosítkách. Moc toho nenachodily.
Jo kazda doba a zeme nese svoje "idoly krasy" a s tim i ruzne zpusoby jak se lidi "vylepsuji". At uz to bylo svazovani nohou, tetovani, piercing, vysoke podpadky, stahovani snerovackou, liposukce, silikon, botox a ruzne diety Proste to je tim, ze nejsme spokojeni sami s tim co nam priroda nadelila a snazime se podobat nasim idolum. 
Ženy odjakživa měly takovéto sklony, kdysi to byly ony malé nohy v současnosti jsou to např. plastické operace viz. silikonová prsa atd. Pokud tomu ženy podlehnou natolik, že je to jejich způsob života ono věčné zkrášlování sebe sama, tak jim obvykle zase uniknou jiné stránky života !!
Hrůůůza! Už jsem o tom mrzačení ženských nohou v Číně hodně četla .Musela to být celoživotní muka. Zkoušela jsem jen mít zaťaté prsty u nohou a chvíli chodit...Chytaly mě křeče do chodidel, kulhala jsem a bolelo mě i v zádech.
Není nad to, nosit pohodlné boty ve svojí velikosti, třeba i číslo 40.
