Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Když chodí Mikuláš

Když chodí Mikuláš

Slavnostní čas Vánoc se k nám blíží mílovými kroky. Dříve nás však čeká ještě jeden svátek s osobitým kouzlem. Večer 5. prosince bude chodit Mikuláš. Doprovázen andělem a jedním či více čerty obchází domovy dětí. Těm, které byly hodné, přináší nadílku různých dobrot, pro ty, jež zlobily, má připraveny jen brambory nebo uhlí.

Dítka, dobře si vědomá svých hříchů v uplynulém roce, napjatě čekají, jestli jim tyto u Mikuláše projdou, nebo je bude čekat čertova rákoska. Některá se před okamžikem pravdy třesou hrůzou, jiná vřískají a dostávají hysterický záchvat, další předvádějí, že mají pro strach uděláno, a siláckými řečmi zakrývají třesoucí se dušičku.

Večer před přísným Mikulášem a laskavým andělem odrapují svůj pokus o básničku a s úlevou zjistí, že přece jen nějaká nadílka bude. Čert koulející očima a chrastící řetězem je přinucen k ústupu. Jen bezmocně vykukuje za Mikulášovými zády a marně se snaží nahánět hrůzu.

Pak se návštěvníci rozloučí a dítko se na nožkách dosud slabých v kolenou potácí pod tíhou tropického ovoce, buráků, čokolády, bonbonů a jiných pamlsků – dle fantazie a finančních možností rodičů.

Snese se noc a dítko s žaludkem plným dobrot uléhá slastně do postýlky. Než usne, sní o tom, že možná ráno ještě najde něco v punčoše za oknem. Nějaká ta brambora a pár kousků uhlí tam možná bude, aby dítko příliš nezpychlo, ale zajisté i další pamlsky.

Následuje několik kaloricky předimenzovaných šťastných dnů, kdy se dítko opájí pocitem, že má vlastní majetek nedozírné hodnoty a není odkázáno na občasné almužny rodičů a prarodičů. Závratné bohatství však následující týden projde zažívacím traktem a dítko má co dělat, aby se zkažený žaludek do Vánoc jakž takž zprovoznil.

Takhle nějak si Mikuláše pamatuji já. Pamatuji i méně tradiční folklór. Jako dítko čerstvě školou povinné jsem také zažil mikulášskou nadílku v tanečním sále venkovské hospody, kde nás podezřele povědomý Mikuláš (byla to sousedka) týral před plným sálem zírajících dospělých. Vykoktat souvisle básničku a absolvovat interview o zásluhách a poklescích v uplynulém roce v tak traumatizujícím prostředí zvládli jen ti nejotrlejší.

Tehdy jsem učinil důležitý objev. Odmítl jsem veřejnou zpověď a všechny půšvihy zatloukl. Ač mi dospělí sugerovali, že Mikuláš a Ježíšek vědí všechno, já své hříchy zapřel. A tak zatímco někteří naivkové na sebe vybreptali i to, o čem nikdo nevěděl, a pak nesli doma následky, já jsem přišel na to, že Mikuláš ví houby. Nezůstalo to bez následků. Od té doby se datuje můj nedostatek respektu k nomenklaturním autoritám a nedůvěra k tvrzení, že přiznání je polehčující okolnost.mikuláš

Také jsem si dobře zapamatoval, že poměr mezi stresem a odměnou na této veřejné exhibici se řídil nepřímou úměrou, neboť funkcionáři organizující mikulášskou besídku se věru nepředali. Naštěstí to zachránila noční úroda v punčocháčích visících za oknem. Ovšem já mám paměť sloní, a tak to poznamenalo můj budoucí vztah ke všem veřejným produkcím, spartakiádu nevyjímaje.

Mnohem zábavnější ovšem bylo, když jsme později chodili strašit děti my. Já jsem byl samozřejmě čert. Měl jsem černý kožich omotaný masivním řetězem, půlmetrový rudý jazyk, na „paruce“ z kudrnatého černého beránka zahnuté rohy kamzíka a též jsem si ušil dlouhý ocas se štětkou na konci, za který mě pak ty drzejší dětičky tahaly.

Vymrzlí jsme putovali obcí od domu k domu, v romantické záři veřejného osvětlení jiskřily poletující vločky, pod nohama křupala jinovatka a zamrzlé kaluže a pára šla od úst jako pravým čertům. Tenkrát se ještě globálně neteplilo.

Strašili jsme děti podle objednávky rodičů, kteří většinou byli ke svým ratolestem pramálo loajální, ba měli z vřískotu často škodolibou radost. Naší odměnou byly tenkrát jen naturálie. Ne jako dnes, kdy Mikuláš, jenž má obdarovávat, hrabe prašule jako exekutor. Tatíci však věděli, že venku vymrzneme, a tak jsme všude dostali frťana. Ke konci pochůzky už kaluže moc nekřupaly, spíš nám udělovaly nečekané zrychlení a tvrdý dopad. Ale chodili jsme rádi každý rok znovu.

Posledním údělem mikulášské tradice byl pak ten rodičovský, což tehdy znamenalo vydělat dostatek peněz a začít shánět nedostatkové zboží s dostatečným předstihem. Po absolvování martýria nadílky dostat zdivočelé děti do postele před půlnocí a v noci se pak plížit jako Vinnetou dětským pokojem a nacpat do punčoch visících za oknem vše tiše a nenápadně, aby se děti neprobudily a neodhalily mikulášský podvůdek!

Inu, rodičovský úděl byl zdaleka nejtěžší, nicméně radostný. Většinou jsme se na ten blázinec netěšili o nic méně než děti samy. Za dětské hořící uši a tváře, za tu kouzelnou sváteční atmosféru a hlavně za tu radost v dětských očích to určitě stálo!

 

Jak vzpomínáte na Mikuláše vy? A jak jej prožívají vaše děti?

Gargamel


5.12.2008   Rubrika: Společnost   |   Komentářů 19   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Když chodí Mikuláš

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-19
stasix
stasix - 5.12.2008 9:33

AHOJ A PEKNEHO MIKULASE VSEM..
MY TED ZIJEME V ITALII A O MYKULASE SE NAM STARA NASE ASOCIACE PRAHA, JE TO VZDY KRASNE A DOJEMNE A CLOVEK SE NA PAR CHVIL CITI "DOMA"
DETI MIKULASE MILUJI A VZDYCKY SE NAPEROU CUKROVI, TOHO PRAVEHO CESKEHO, CO UPECOU MAMINKY Z CECH...

 
Ota
Ota - 5.12.2008 8:50

Mikulášům, čertům a andělům dlouhodobě hrozí dvě zásadní nebezpečí...

1. je ochrana dětí .... už dnes leckde na oficiálních firemních Mikulášských párty čert musí ostat venku aby se "nedejbože" nějaké děti nelekly, nebály nebo neutržily šokézní šok....

2. ochrana před urážkou těch co" s námi neslaví" ....
takovéto sebemrskačské multikulti preventivní zrušení ála "slavnostní strom" který teď plní anglosaská města , kdepak vánoční strom, to by mohlo někoho urazit!
My samozřejmě budeme u nás doma respektovat, všechny zvyky ale našich se raději vzdáme aby se soused u kterého nakupujeme falafel neurazil. Přitom soused ten zvyk ctí, protože on ctí každého kdo má nějakou víru a nejvíc mu vadí nevěrci, sousedka ví, že jejich dětem to nevadí a možná jsou rádi, že se ve škole něco dovědí o zemi ve které žijí.

Jenže u nás je taková starostlivá skupina lidí, většinou vedená drobným obrlýleným pánem nebo podivně rozvrkočenou osobou ženského pohlaví v pytlovitkých šatech, kteří mají obavu že soused Ibrahim se cítí ofendován naším vánočním stromem, že jeho žena doma sedí a ucpává uši dětem aby neslyšely naše zlé koledy .. .atd ...

Prostě mám obavu, že naše míra "přiměřené netolerance" našich zvyků nás časem dovede někam kam jsme rozhodně nechtěli ...

 
evča.
evča. - 5.12.2008 8:23

Já jsem před 25 lety dostala na Mikuláše první klíče od vl.bytu.A 10.12. jsem se vdávala ,bohužel to nevydrželo.smajlik - 48smajlik - 68

 
bublinka1
bublinka1 - 5.12.2008 0:05

já se na Mikuláše vdávala ,, no jak se říká četr mi ho dones... no až už to je 21 roků... smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-19
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77204.
    Archiv anket.