„Chovná stanice“ aneb jak se nezbláznit ze štěňátek
Právě se ke mně nastěhoval můj přítel. Teda ke mně a k mým třem dětem. Jako „výbavu“ si přivedl dva pejsky – jorkšíry. Jsou jako jeho děti, má je moc rád a já jsem se „naučila“ mít je ráda taky. Nikdy jsem nechtěla psa, natož dva, ale když mám toho svého chlapa ráda, tak jsem si zvykla na fakt, že je nás doma celkem sedm. Máma mě utěšuje tím, ať jsem ráda, že si nepřivedl dvě rozmazlené děti…
Oba pejsci jsou fenky – máma s dcerou - a přítel se rozhodl, že je nechá každý rok připustit a štěňátka budeme prodávat. U třech porodů už byl, vyrobil si dokonce takovou ohrádku - „porodnici“ - a prodal už několik štěňat. Nic proti, když se to všechno odehrávalo v jeho bytě 1+1, kde nebyly koberce a on se o všechny pejsky staral jako o svoje miminka.
Nyní bydlíme všichni v bytě 3+1 (pouhých 67m2), kromě kuchyně jsou všude koberce, v každé místnosti jsou kytky a šetříme s „místem“, jak se dá. Jedno štěňátko už u nás bylo než si ho odvezli zájemci a já z toho byla nešťastná. Počítala jsem dny, kdy už půjde do svého nového domova a já nebudu muset drhnout koberec s loužičkami a sbírat hovínka, i když byly všude na zemi plínky na čůrání, které jsme my přeskakovali a pejsek ignoroval… Rozkousal mi dva koberce, o kytkách a věčném zápachu po celém bytě ani nemluvě… Z představy, že budeme mít každý rok několik štěňátek ze dvou porodů, jsem úplně šílená! Přítel je ze mě rozčarovaný, prý mi to říkal předem, ale když jsme to rozebírali nahlas dopodrobna, nějak mi to teprve došlo, co to všechno bude obnášet!
Právě jedna z fenek hárá a je otázka pár dnů, kdy se musí nechat připustit. Když jsem spočítala datum porodu, vyšlo mi to těsně před termínem naší dlouho plánované dovolené. Rodičku a následně miminka nemůžeme nechat samotné a nemáme nikoho, kdo by se o ně několik dní staral, když budeme pryč. Přítel mi na to řekl, že to nějak dopadne…
Přítele mám opravdu moc ráda, jeho pejsky už taky, ale péče o další pejsky je nad moje – hlavně psychické - síly! Poraďte co s tím!
7.6.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 181 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „Chovná stanice“ aneb jak se nezbláznit ze štěňátek
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Nepřečetla jsem všechno, ale souhlasím s názorem, že pán asi nebude takový milovník zvířat za jakého se vydává
Nehledě nato, že v bytě, kde žije tolik lidí si to neumím představit. Prostě bych řekla NE. Nebo jste na tom finančně tak špatně, že musíte vydělávat na zvířatech? Žít na jejich úkor? Osobně si myslím, že zvíře si pořizujeme jako parťáka a kdo je chce množit na kšeft, musí to dělat na profesionální úrovni!
Jinak samozřejmě chápu, že pes z chovu s pp je 100% záruka.
Stanik: znám hodně lidí zvlášť na vsi co maj např. fenu vlčáka od papírových rodičům, ale jelikož neodpovídala nějaký normě tak nedostala papíry a chtějí od ní štěně, tak se domluví s někym kdo má psa s pp, na takový to domácí šu... pro vlastní potřebu a z toho vzejde dost pravděpodobně nevořech. pak maj štěňata třeba tři a tak dvě rozdají po vsi. tak sem to myslela. lidi jsou různí.
daty: 11:19 
jelítko: Když ti psi nemají PP, tak nemáš jak doložit, že jsou čistokrevní. Můžou tak vypadat a přesto mít babičku úplně jiné rasy. V rodokmenu máš několik generací, kde můžeš dohledat krom plemene i sledované nemoci a vady a další věci (třeba příbuznou plemenitbu - u lidí tomu říkáme incest). Když nemáš PP, tak máš jednu generaci, ani to ne, protože kde máš jistotu, čím se krylo?
daty: 11:10 
jelítko: pokud nemaji PP, tak jak vis s jistotou, ze jsou cistokrevni? ne vsechno co vypada jako nejake plemeno, taky to plemeno je... bez PP , nemas zaruku. Dam priklad... muzou vypadat jkao vlcaci... ale pak se fence narodi stenata a ejhle.. je tam mezinima vorisek... asi jkao se po nekolik generaciích bilym rodicum muze narodit cerne ditko, pac prababicka se zapomnela s otrokem na plantazi... vis, jak to myslim?
Stanik: 10:31 myslela jsem psa, který je potomek např. dvou německých ovčáků, nebo dvou dobrmanů atd. a ne, že má každej rodič jinou rasu
daty: Přesně takhle sem si taky vybrala psí plemeno, podle povahy, která se mi líbí a pujde k mojí povaze. Můj partner je zvyklej na jedno plemeno, protože ho jeho rodina chová po generace. Upřednostňuje tedy tohle plemeno a já vim, že já budu pak doma ten, kdo se bude o pejska starat a trávit s ním nejvíc času, protože ho mám. A taky vim, že plemeno mého přítele mi nevyhovuje a hlavně na něj nemám fyzicky. Naštěstí přítel to chápe, doufám, že to pak pochopí i jeho rodina a nebudou nasraný, že jim kazim rodinou tradici. Až bude mít přítel víc času, klidně si přece můžeme pořídit druhýho pejska jeho oblíbené rasy a můžeme mít oba.
Milajska: Zkusila bych s přítelem promluvit v tom duchu, jestli dobře chápe co jeho množení pro feny obnáší. Odprostila bych se od představy štěňat v bytě (riskujete, že to bude brát tak, že problém je jen ten nepořádek a starosti), prostě bych šla potom, co to znamená pro ty fenky, které údajně miluje. Pro ty feny to nemá žádný přínos, navíc by si teď měli odpočinout.
S tím, že do budoucna bych to nechala otevřené, třeba byste se mohli zajímat o uchovnění a mít štěnátka v budoucnu papírová, jestli fenky rodokmen mají a jsou zdravé. A nebo kdyby se mezi Vašimi nebo jeho známými našlo dost zodpovědných, kteří by stáli o potomky právě těchto fenek, tak třeba udělat ještě 1 vrh, až si fenky trošku odpočinou (a pokud budou zdravé). Neříkala bych, že chov nikdy, ale TAKHLE ne (třeba taky změníte názor do budoucnu a nebo ne, to se uvidí).
Každopádně záleží jestli si to přítel nechá vysvětlit. Ale jestli ne, tak to je sobec, kterej pro pár korun neváhá týrat zvířata. A to by mě teda vadilo víc než štěňata v bytě. Nehledě na tu sobeckost v neohlížení se na ostatní obyvatele, vztah je o kompromisech a když to nejde, tak to nejde, nemůže se pořád přizpůsobovat jen jeden. Nechci předjímat, zkusila bych to oťuknout a podle toho postupovala dál. Každopádně štěňata bych si doma množit nenechala ani kdyby mi psi byli úplně jedno, byt je v první řadě Váš domov.
daty: ja si vybrala kavalirky, protoze jak ja rikam, je to pse pro dibily, jako jsem ja. Poslouhaji sami od sebe, velikostne jsou akorat do maleho bytu a pritom jinak sportovni , ale na druhou stranu i neskutecne mazlivi.. coz zas potrebuju ja. 
Sousedi měli fenku nějakého loveckého psa. Byla hodná a přítulná, i když já psy nemusím, měla jsem ji ráda. Sousedi ji nechali připustit a narodilo se jí 6 krásných, ale opravdu krásných štěňat. Chodili jsme se na ně dívat, vždycky jsme si vzali stoličku, posadili se na ni a koukali na štěňátka jako na televizi. Bylo to pěkné, ale té práce,toho hemžení, neustálého uklízení loužiček a hovínek,¨tolik zničených věcí a zápach. Ať se sousedka snažila sebevíc, bylo to prostě cítit.
I teď,když mají psa a ne fenku, pozná se to. Neustále chlupy kam se podívám a o vůni se taky nedá mluvit. Sice psakaždý den koupou,jak přijdou z lesa, ale mokrý pes je cítit ještě více než suchý.
daty: ohaři jsou nadherni... a pokud jste si doma jisti, ze pes bude mit vse,co potrebuje.. tak proc ne. Predsudky neberu.
Stanik: Dobrá dobrá 
Já jsem to vzala tak obecně, že bych se tomu nedivila. Hodně pejskařů vnímá požadavek na srst jako strašnou nelásku. Což nechápu, psů je tolik plemen, tak proč si z toho nevybrat to, které mi nejvíc vyhovuje, že?
Další věc je, že teda ať vybíráme jak chceme, tak končíme u ohaře. Což mi všichni řeknou, že jsem se zbláznila, ohař patří k myslivcovi a musí být 8 hodin denně venku - samozřejmě mi to řeknou lidi, který ohaře nemají. Přitom ohař je úplně skvělej pes, kterej když má vyžití (a nemusí být 8 hodin venku, bez akce se tím stejně neunaví), tak velmi rád zalehne pánovi k nohám. Znám spoustu lidí, kteří ohaře mají a žádný z nich není nějaký pometlo, naopak krásně se přizpůsobí lidskému režimu, není to gaučák, ale to my taky ne.
Jinak já mám opačný problém, jsem moc temperament. Chvíli jsme uvažovali o krátkosrsté kolii, respektive byla mi doporučována - ale já jsem si pořád říkala, že to nebude povaha pro mě. Pak jsem mluvila s jednou chovatelkou a ta mi to potvrdila, že bych si s takhle poddajným psem fakt nerozumněla a chudák pes by mě nechápal. Ale na pomazlení byli skvělí a moc jsem se jim líbila.
Milajska: cisto i utulno a volny prostor , lze mit se psy. TO by nevadilo. Bohuzel pritel neni soudny, navic mnozi psy. To je jina zalezitost. kompromis v tomto prioad je uz to, ze ma psy, ke ktery si hledate vztah ( kvuli nim doufam, ze to dobvre dopadne), pokud je opravdu mate rada, tak jim pomozte a premluvte mozitele, aby jim byt prestal! Asi jsem naivni, ale rada bych aspon chvili verila na zazaraky.
