Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
Před třemi týdny jsem přišla na to, že mi manžel zahýbá s jakousi mladinkou slepičkou od nich z práce. Nějak se z toho nemůžu vzpamatovat a řeším, jak se zachovat. O tom, že „vím“, jsem manželovi dosud neřekla, i když mne teda jazyk svrbí opravdu hodně.
Jsme spolu už skoro třicet let, brali jsme se, když nám oběma bylo sotva dvacet. Samozřejmě, že hlavním motivem ke svatbě bylo mé těhotenství, muž krátce poté narukoval na dva roky na vojnu. Tehdy jsme nebyli žádná výjimka, takhle to chodilo u více párů.
První dva roky jsem tedy bydlela stále u rodičů i s miminem, po manželově návratu z vojny se mu podařilo terno – získal podnikový byt, do kterého jsme se nastěhovali a v dalších pěti letech se nám narodily ještě dvě děti. Všechny už jsou v současné době dospělé a osamostatněné, nejstarší dcera z nás už dokonce udělala babičku s dědou.
Manželství jsem měli vcelku pěkné. Takové normální, řekla bych. Práce, děti, občas nějaký výlet, dovolená. Peněz na rozhazování jsme moc neměli, ale taky jsme si nežili vyloženě špatně.
Když nám začaly děti postupně vylétat z hnízda, ubývalo povinností a starostí, což se mi začalo velice líbit. Těšila jsem se, že budeme mít s mužem konečně víc času na sebe a vyloženě jsem si pochvalovala, že bylo nakonec dobře, když jsme měli děti tak brzy, protože jsme pořád ještě dostatečně mladí, abychom si mohli společně užívat znovunabyté volnosti.
Bohužel, manžel si to asi vyložil po svém a ve svých padesáti letech ho patrně postihlo to, čemu se říká druhá míza. Když jsem byla před třemi týdny zcela náhodným a neviděným svědkem jeho intimního chování s tou mladou kočičkou, která se po něm vinula jako liána a nebylo pochyb, že je to oboustranné, krve by se ve mně nedořezal. Měla jsem pocit, jako by se mi celý dosavadní život sesypal jako domeček z karet.
Není mi lehko, mám na něj vztek, cítím se podvedená. A to vlastně taky jsem. Přesto vidím, jak je těžké udělat nějaký zásadní a razantní krok. Bojím se, že by ode mne odešel. A to nechci, přes všechny nedostatky je to fajn chlap. A tak jsem mu zatím nic neřekla, dusím to v sobě a doma každý den sehrávám vynikající herecké etudy, aby nic nepoznal.
Svěřila jsem se jen svým kamarádkám, s nimiž se už drahně let pravidelně setkáváme u vínečka a víme o sobě úplně všechno. Dvě mi radí manželovi všechno vysypat a dát mu nůž na krk, druhé dvě zastávají opačný názor. Tvrdí, že jedna nevěra nic neznamená, že dneska se na to už tak tragicky nehledí jako dřív. Prý mám být trpělivá a nechat muže vyblbnout, určitě to nebude mít dlouhého trvání.
A já nevím. Co je správně? Dělat a tvářit se jakoby nic, vařit mu, prát a žehlit košile, aby v nich pak oslňoval nějakou sotva vylízlou slečinku, nebo ho postavit před hotovou věc a nemilosrdně mu všechno napálit přímo do obličeje zároveň s nožem na krk, ať si tedy vybere?
Co byste dělaly na mém místě? Nebo si taky myslíte, že z nějaké hloupé nevěry se nestřílí a mám to nechat plavat? Jenže copak to jde, tvářit se v tak zásadní věci jakože se vlastně nic neděje?
21.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Pentlička: to teda fakt nevim, proc by blo nepravdepodobne, aby si cupr smrncovani baba nenasla v padesati, kdy je v podstate porad na vrcholu sil chlapa... to mozna zoufalky jsou samotne... ale na sex se vzdycky nekdo najde a naobcasny kafe, nebo vylety taky.. stehovat si ho domu je konina
PEGG: ani já , i když používá antiperspirant....
kareta: tak to ne.. propocena trika fakt nesnasim.. nerikam, ze musi chlap vonet parfemem, ale propocene veci..
Vikina: 11:58 - presne.. aby se pak clovek bal, ze neco chyti...
kareta - 21.9.2010 12:36 - to fakt,jo? Tak tomu se říká láska Já to nesnáším
Vikina: 11:52
Italie ve dne.. super!.. asi bych taky cvicen rozstriska par harddisku ( u nas by si triskani taliri nemusel nikdo vsimnout)
Vikina: a před kondomem vymáchat v Savu.....
No, tenhle scénář je tak častý, že bych řekla, že už je skoro normální. Koneckonců naši přední psychologové a sexuologové tvrdí, že je nenormální vydržet s jedním partnerem takhle dlouho.
Vím, že to hrozně bolí, já si to taky zažila a to až do těch nejzazších konců - rozvod, nová svatba, nové dítě, úžasná šťastná rodinka.
A myslím, že ať uděláš, co uděláš, vždycky to bude špatně. Neřekneš mu to, budeš se trápit, dusit to v sobě a on se bude naparovat, jaký je úžasný chlapák, má mladou krásnou milenku a dovede ji před svou manželkou úspěšně tajit. Řekneš mu to, a co dál - on ti řekne, že odcházet od tebe nechce, ale ji miluje a potřebuje si to vyřešit a bude řešit a řešit několik let a ty budeš jak ta blbka sedět doma a čekat, až se páníček jako "rozhodne". Nebo mu položíš nůž na krk a může se stát, že manžel frnkne k milence a ty opravdu zůstaneš sama. Je možné, že si ještě v padesáti najdeš jiného přítele, ale je taky možné a pravděpodobnější, že už k tomu nedojde a ty budeš maximálně povlávat od jednoho nepoužitelného "přítele" k dalšímu a dalšímu a dalšímu, nebo zůstaneš opravdu singl. Kromě toho dělit majetek, který se za 30 let manželství nashromáždil, řešit bydlení apod. taky není žádná lahůdka.
Takže neporadím, co máš dělat, protože tohle opravdu nemá šťastné řešení. Jen ti můžu držet pěsti, ať to vydržíš bez ztráty kytičky.
PEGG: jo...mi chlapovo propocené prádlo voní, tobě ne? Resp.- nemá je počuraný ani pokakaný, tak ...
kareta - 21.9.2010 12:08 - promiň,ale nechápu. To jako,že by té slečně mohli vonět jeho špinavé trencle?
Stanik: propocené slipy chlapa, kterej jiné ženě voní? No...to ji ale spíš potěší než naštve
PEGG: na udivený dotaz může říct, že psací potřeby se taky nenamáčejí do dvou kalamářů, aniž by se smíchal inkoust
Vikina - 21.9.2010 11:58 - jj kondom a do něj trochu vteřinového lepidla
sharon - 21.9.2010 11:56 -
sharon: tfuj, ono mu spíš přebývá a jestli je Marcela rozumná, tak pokud s ním bude teoreticky ještě někdy spát, tak ať vyžaduje důsledně kondom.