Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
.jpg)
Před třemi týdny jsem přišla na to, že mi manžel zahýbá s jakousi mladinkou slepičkou od nich z práce. Nějak se z toho nemůžu vzpamatovat a řeším, jak se zachovat. O tom, že „vím“, jsem manželovi dosud neřekla, i když mne teda jazyk svrbí opravdu hodně.
Jsme spolu už skoro třicet let, brali jsme se, když nám oběma bylo sotva dvacet. Samozřejmě, že hlavním motivem ke svatbě bylo mé těhotenství, muž krátce poté narukoval na dva roky na vojnu. Tehdy jsme nebyli žádná výjimka, takhle to chodilo u více párů.
První dva roky jsem tedy bydlela stále u rodičů i s miminem, po manželově návratu z vojny se mu podařilo terno – získal podnikový byt, do kterého jsme se nastěhovali a v dalších pěti letech se nám narodily ještě dvě děti. Všechny už jsou v současné době dospělé a osamostatněné, nejstarší dcera z nás už dokonce udělala babičku s dědou.
Manželství jsem měli vcelku pěkné. Takové normální, řekla bych. Práce, děti, občas nějaký výlet, dovolená. Peněz na rozhazování jsme moc neměli, ale taky jsme si nežili vyloženě špatně.
Když nám začaly děti postupně vylétat z hnízda, ubývalo povinností a starostí, což se mi začalo velice líbit. Těšila jsem se, že budeme mít s mužem konečně víc času na sebe a vyloženě jsem si pochvalovala, že bylo nakonec dobře, když jsme měli děti tak brzy, protože jsme pořád ještě dostatečně mladí, abychom si mohli společně užívat znovunabyté volnosti.
Bohužel, manžel si to asi vyložil po svém a ve svých padesáti letech ho patrně postihlo to, čemu se říká druhá míza. Když jsem byla před třemi týdny zcela náhodným a neviděným svědkem jeho intimního chování s tou mladou kočičkou, která se po něm vinula jako liána a nebylo pochyb, že je to oboustranné, krve by se ve mně nedořezal. Měla jsem pocit, jako by se mi celý dosavadní život sesypal jako domeček z karet.
.jpg)
Není mi lehko, mám na něj vztek, cítím se podvedená. A to vlastně taky jsem. Přesto vidím, jak je těžké udělat nějaký zásadní a razantní krok. Bojím se, že by ode mne odešel. A to nechci, přes všechny nedostatky je to fajn chlap. A tak jsem mu zatím nic neřekla, dusím to v sobě a doma každý den sehrávám vynikající herecké etudy, aby nic nepoznal.
Svěřila jsem se jen svým kamarádkám, s nimiž se už drahně let pravidelně setkáváme u vínečka a víme o sobě úplně všechno. Dvě mi radí manželovi všechno vysypat a dát mu nůž na krk, druhé dvě zastávají opačný názor. Tvrdí, že jedna nevěra nic neznamená, že dneska se na to už tak tragicky nehledí jako dřív. Prý mám být trpělivá a nechat muže vyblbnout, určitě to nebude mít dlouhého trvání.
A já nevím. Co je správně? Dělat a tvářit se jakoby nic, vařit mu, prát a žehlit košile, aby v nich pak oslňoval nějakou sotva vylízlou slečinku, nebo ho postavit před hotovou věc a nemilosrdně mu všechno napálit přímo do obličeje zároveň s nožem na krk, ať si tedy vybere?
Co byste dělaly na mém místě? Nebo si taky myslíte, že z nějaké hloupé nevěry se nestřílí a mám to nechat plavat? Jenže copak to jde, tvářit se v tak zásadní věci jakože se vlastně nic neděje?
21.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak já bych na něj uhodila rovnou, rozhodně bych si nenechala sr** na hlavu, ale to se moc dneska (nevim jak tady v diskuzi) nenosí...
Pokud nechceš udělat radikální řez, tak bych do toho šla rafinovaně....nový šatičky, kadeřník, kytky ve váze, noc u kamarádky a vsadim se, že ledy se dají do pohybu...otázka je ...kam:-)
chytrájakrádio: co si budem vykladat, zenska, ktera neni tak trochu pako, nema potrebu uhanet zanetyho padesatnika, protoze se svym vzdelanim nema tu potrebu
jinak mě fascinuje, že spousta příspěvků tady má vyznění: no jo, mladá husička-zlatokopka ho uhnala, chudák páprda, ten teď neví, co s tim... co když je to naopak tak, že ta dívka má dvě vysoký školy, umí pět jazyků a má zajímavý názory na svět a on se normálně a lidsky zamiloval? a třeba jí musel uhánět jako pes, aby s ním vůbec někam šla 
protože když tak čtu marcely popis jejich manželství, je to tak neskutečně chladně věcný, že teda nevím, jestli si posledních pár let měli vůbec co říct a zažili spolu něco pěknýho.... kdo ví, jestli ten případnej rozvod nakonec nepomůže oběma
Almega: ja tedy rozhodne.. poslat kos spinavych proprdenych slipu za toli netoji na finance a za tu legraci ale je ono by totizz pak bud slecna, nebo manzilek zmenili praci.. a pokud by se tak casto nevideli... he?
Ty různé rady se dobře čtou,ale kdo by to tak přesně dělal??Já tedy ne.Nechala bych to být,jen bych podotkla při vhodné příležitosti,aby si dával pozor,že ho již s "ní" viděli a že děti i mne by to mrzelo,kdyby to pokračovalo...Chápu,že je to krásné "být zamilovaný",ale co si jako od toho slibuje???Co se týče financí a pod.,tak bych prohlédla účty,zda nerozhazuje zbytečně s dívenkou "naše" peníze....Cokoliv dělat s nadávkami a po zlém by akorát mohlo přispět k tomu,že by odešel pryč a už se třeba jen z trucu,nevrátil,a to asi nechcete....Takže bych byla dost nad věcí,kdoví,jestli už v minulosti něco nebylo-ale co oči nevidí,to srdce nebolí.....Myslela bych i trochu na ten důchod,čím je žena starší,tak už těžko hledá odpovědného partnera a zůstat o 1 důchodu by bylo dost tvrdé....a děti budou mít své starosti...Je zlá doba a bude to jen horší....
myše: jj, znam jednu , co rozvedla pani.. teda odtahla ji manzela... a to cele v dobe, kdy pani byla tehotna... to je tepvre hnus...
ale tahle kikina nebude pro Marcelu zadny souper... a pokud uz by doslo na rozvod, oskubala bych ho do posledniho pericka.. at si mlada nemysli, ze bude mit chlapa s bytem a autem.. ono takovy pocit viny zenateho muze, trhajicicho rodinu po tak dlouhe dobe dokaze mnohdy svoje...
a jak se chová přímo k tobě, marcelo? pozorovala jsi nějakou změnu? a spí manžel doma, nebo si to čas od času zařídí, že je přes noc pryč? pokud totiž ne, tak kdo ví, jak to je. třeba se jen s tou holkou votlapkává po kavárnách a má pocit, že jí dělá "životního rádce". třeba spolu ještě ani nespali. být ale tebou, tak přestanu vymejšlet kdoví jaký taktiky a normálně se ho zeptám: hele, viděla jsem tohle, co to má znamenat, jak to chceš řešit dál atd. pokud možno bez scén a hysterie. dopadnout to může stejně jen dvěma způsoby: buď se rozejdete nebo spolu zůstanete. a tyhle dvě vyústění budete mít i když vymyslíte kdo ví jako taktiku
no po třiceti letech - je to hnus, co si budeme povídat. ale je to realita a z té je potřeba vycházet. Navíc - dneska je takový "trend" mladých slečen - rozvést si nějakého chlapa ať se o mě postará... - toho bych se bála.
Takže bych zatím nic neříkala a hrála komedii - a převedla si volné prostředky na nový účet, kam bych si taky nechala posílat svoji výplatu... no a pak bych si trošku užívala - jak psáno níže - kamarádky, kino, výlety - lépe dovolená, občas zapomenout vyžehlit nebo uvařit...
ale určitě nedělat scény ani ukvapená rozhodnutí...
držím palce opravdu moc...
blesksoft: jo, a nebo mu spadne kámen ze srdce, že nezůstane opuštěná a o to raději zdrhne k mladé, to tak!
.jpeg)
Teda holky, nakonec ještě Marcela zjistí,že jí vlastně ani nestojí za to, s takovým chlapem být a ráda ho přenechá sokyni
Johanka74: pozor, vdovský důchod nezrušili a Nečas se buší v prsa, že ho rušit nebude!!
.gif)
Vikina: 
Jé, já tam napsala "ch".
Ale každá v letech si jistě pamatujeme na první nechtěné prdnutí, to bylo omluv. Po pár letech už to je "v rodině" a nějaký prd či krknutí s vyjmenováním abecedy se neřeší, je to normální.
.jpg)
Arna: no já už se jen řehtám
Tak v prvé řadě, bych mu řekla, že to vím. Dál mu okamžitě přestaň vařit a opečovávat ho. A choď ven s kámoškama a jemu řekni, že máš rande - přeci je to normální. Nebo si vyraz opravdu s nějakým chlapem - jen tak na kafe, odreagovat se, a taky si trochu zpestřit všední den. No a pak se uvidí, co on na to.
Úplně tě chápu. Já osobně tě obdivuju,že dokážeš držet jazyk za zuby a chovat se tak, jako kdyby se nic nestalo. Já bych to nevydržela, jsem výbušná a asi bych udělala scénu hned, jak bych ho viděla i když vím, že bych se zesměšnila. Přinejmenším bych to chtěla řešit okamžitě ihned.
Ale zdravý rozum mně velí, že bych to měla nechat tak, manžela to přejde jako bolest zubů a bude zase klid. Kdyby odešel k jiné, třeba by mu potom pýcha nedovolila vrátit se zpět.
Nevěru za normální věc nepovažuji i když muži to asi berou jinak.
