Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
.jpg)
Před třemi týdny jsem přišla na to, že mi manžel zahýbá s jakousi mladinkou slepičkou od nich z práce. Nějak se z toho nemůžu vzpamatovat a řeším, jak se zachovat. O tom, že „vím“, jsem manželovi dosud neřekla, i když mne teda jazyk svrbí opravdu hodně.
Jsme spolu už skoro třicet let, brali jsme se, když nám oběma bylo sotva dvacet. Samozřejmě, že hlavním motivem ke svatbě bylo mé těhotenství, muž krátce poté narukoval na dva roky na vojnu. Tehdy jsme nebyli žádná výjimka, takhle to chodilo u více párů.
První dva roky jsem tedy bydlela stále u rodičů i s miminem, po manželově návratu z vojny se mu podařilo terno – získal podnikový byt, do kterého jsme se nastěhovali a v dalších pěti letech se nám narodily ještě dvě děti. Všechny už jsou v současné době dospělé a osamostatněné, nejstarší dcera z nás už dokonce udělala babičku s dědou.
Manželství jsem měli vcelku pěkné. Takové normální, řekla bych. Práce, děti, občas nějaký výlet, dovolená. Peněz na rozhazování jsme moc neměli, ale taky jsme si nežili vyloženě špatně.
Když nám začaly děti postupně vylétat z hnízda, ubývalo povinností a starostí, což se mi začalo velice líbit. Těšila jsem se, že budeme mít s mužem konečně víc času na sebe a vyloženě jsem si pochvalovala, že bylo nakonec dobře, když jsme měli děti tak brzy, protože jsme pořád ještě dostatečně mladí, abychom si mohli společně užívat znovunabyté volnosti.
Bohužel, manžel si to asi vyložil po svém a ve svých padesáti letech ho patrně postihlo to, čemu se říká druhá míza. Když jsem byla před třemi týdny zcela náhodným a neviděným svědkem jeho intimního chování s tou mladou kočičkou, která se po něm vinula jako liána a nebylo pochyb, že je to oboustranné, krve by se ve mně nedořezal. Měla jsem pocit, jako by se mi celý dosavadní život sesypal jako domeček z karet.
.jpg)
Není mi lehko, mám na něj vztek, cítím se podvedená. A to vlastně taky jsem. Přesto vidím, jak je těžké udělat nějaký zásadní a razantní krok. Bojím se, že by ode mne odešel. A to nechci, přes všechny nedostatky je to fajn chlap. A tak jsem mu zatím nic neřekla, dusím to v sobě a doma každý den sehrávám vynikající herecké etudy, aby nic nepoznal.
Svěřila jsem se jen svým kamarádkám, s nimiž se už drahně let pravidelně setkáváme u vínečka a víme o sobě úplně všechno. Dvě mi radí manželovi všechno vysypat a dát mu nůž na krk, druhé dvě zastávají opačný názor. Tvrdí, že jedna nevěra nic neznamená, že dneska se na to už tak tragicky nehledí jako dřív. Prý mám být trpělivá a nechat muže vyblbnout, určitě to nebude mít dlouhého trvání.
A já nevím. Co je správně? Dělat a tvářit se jakoby nic, vařit mu, prát a žehlit košile, aby v nich pak oslňoval nějakou sotva vylízlou slečinku, nebo ho postavit před hotovou věc a nemilosrdně mu všechno napálit přímo do obličeje zároveň s nožem na krk, ať si tedy vybere?
Co byste dělaly na mém místě? Nebo si taky myslíte, že z nějaké hloupé nevěry se nestřílí a mám to nechat plavat? Jenže copak to jde, tvářit se v tak zásadní věci jakože se vlastně nic neděje?
21.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ptáš se co je správné, ale podle mě by ses měla ptát, co ty sama vlastně chceš
Ono rozhodovat se podle rady kamarádek je vždycky ošajstlich, natož pak v případě nevěry.. na nevěru jsou vždycky radiální názory "vyhoď ho", "to by udělal jen jednou", "to já bych nesnesla"... a sem tam zazní názor, že existence třetího, v různých podobách, je v dlouhotrvajícím svazku normální, což většinu pobouří a o to silněji pak zazní spravedlivé veřejné mínění, že to se nedělá.
Přečetla jsem zrovna nedávno báječnou knížku Erotická inteligence, vůbec to není jen o sexu, je to hlavně o tom, jak dlouhodobé partnerské vztahy fungují a že nejdůležitější je neohlížet se na to, co si kdo myslí... ale hlavně ujasnit si, co já vlastně chci a potřebuju... a to bych doporučila i tobě. Nevěra podle mě není vždycky důsledkem nefungujícího vztahu, ale dost často je právě důsledkem toho, že vztah funguje až moc na bázi důvěrnosti a vytratilo se tajemství, touha, vzdálenost... fakt tu knížku moc doporučuju, na hodně věcí se dívá odlišně a přitom, třeba mě osobně, ten odlišný pohled dost do toho mého zapadnul...
.gif)
Jo druhá míza 
Scény ne, to bych nedělala, i když chápu, že to v tobě vře..Vydrž prťka vydrž..
Možností je hodně. Asi tě má příliš jistou, zajetej koloběh, jistota, děti vylítlý z hnízda..Měl by se začít on víc snažit. takhle mladá je pro něj zřejmě jen rozptyl..před definitivním rozptylem 
. Chlapi s prázdným hnízdem se začínají děsit,že už je v životě čeká jen smrt a honem honem si chtějí ještě něco užít..Možná bych fakt nenápadně zajistila svojí polovinu majetku a bez jeho vědomí podala žádost o rozvod (ten se dá stáhnout dokud nenabyde právní moci). pak vzala penízky a odjela s nějakou kámoškou k moři - máš čtyři dobré, tak jedna snad pojede.. On se zatím bude muset 10-14 dnů starat sám o sebe (poučit děti, aby mu nechodily vařit ani žehlit!) a až se vrátíš, dostane od soudu žádost e svému vyjádření. bude se divit a ty mu sdělíš, že je to z důlvodu jeho pominutí smyslů. Vzhledem k tomu, že na to nebude připravenej, páč ty nebouchneš - nesmíš, a bude mít za sebou čerstvou zkušenost, kdy se o sebe musel starat sám (dvacítka mu žehlit nebude) vyděsí se, že přichází o zázemí a sakra dobře si to rozmyslí..mimochodem, možná bych ten rozvod nechala doběhnout až do konce, aby si nebyl moc jistej. Pak můžete dál žít spolu, kdyby se probral, a budeš mít i vyřešenej majetek, kdyby náhodou ho to zase potrefilo Vdovskej důchod stejně zrušej - nebo už zrušili? - tak co..na co manželství po tolika letech? Aspoň si tě bude víc vážit. Anebo ty nadeš nějakýho, kterj v tobě uvidí poklad. Držím palce a dej vědět 
A hlavně ne scény!
Neda mi to, musim reagovat. V nasi rodine je toto bohuzel bezny pripad. Stalo se to rodicum. Vim, jak je tezke udelat razantni krok, ale... dusit to v sobe k nicemu nevede. Sama vim, ze bych se uzirat nemohla. Ano, 30 peknych let prece nazahodite. Nikdo Vam je nevezme, ale co dalsich 30 let. Je tolik krasnych veci na svete a byt s nekym, kdo si Vas nezaslouzi??? Jake finty? Proc se jeste ponizovat? Proc mate reseni nechavat na nem? Oteze sveho zivota drzite pevne v rukou! Nikdo nevime kolik casu kdo dostal. Zijte! Jste mlada, zijte. I bez hlupaka :-)
hm, já nevím, manželství začalo tak, že on ji v 19ti zbouchnul....je rozdíl 30leté manželství a 30letá láska...stojí za to to udržovat? Jemu asi ne...
jako bych četla svůj příběh. Jen s tím rozdílem, že nešlo o jednu jedinou. Ale když jsem přišla na tu první, bylo mi hrozně. Doslova jsem se sesypala, on tvrdil, že se nemůže rozhodnout. Jiné je to oproti tobě v tom, že ty víš o první epizodě, kdežto já musela snášet nevěry dlouhodobě. Nevěřím, že ta slečna miluje cizího manžela pro jeho krásné oči, v tomto věku jdou spíš po vybudovaných hodnotách, v tom jsi dost ohrožená. Těžko radit - já se musela rozvést, abych periodicky netrpěla, u tvého muže je to možná první případ a neumí v tom chodit. Já s tolerancí neuspěla, ex to neocenil, spíš si tím víc dělal co chtěl. Sama si musíš rozhodnout, co na něj platí. Ale rozhodně bych ukvapeně nezahodila 30 pěkých let a zkusila to po dobrém, třeba fintu, že se přesně tohle stalo kamarádce, a co by jí poradil, co u nich chlapi v práci...
Asi bych mu vše řekla, že to vím. Počkala bych na jeho reakci, když to neřekneš, tak to bude stejně pořád ve vzduchu a jednoho krásného dne vybuchneš a bude to horší.Svede to na tebe, že jsi hysterka, atd. Znáš chlapy. Vžádném případě to netolerovat, žádné vyblbnutí. Není žádný puberťák. Držím pěstičky, hlavně buď silná.
já bych si s ním asi promluvila, ať mi řekne, co to pro něj znamená, jestli jenom flirt nebo lásku, ale rozhodně bych mu to neodpustila. Pokud to byl jen flirt a chce s Vámi stále zůstat, tak bych mu ten návrat udělala asi pěkně těžký /chcete-li s ním zůstat/. Pokud se rozhodl žít s milenkou, tak nic nenaděláte, jen čekat, jestli se vrátí, ale stejně už to nebude stejné, protože už budete žít s tím, že byl jednou nevěrný a může se to kdykoliv opakovat. Možná bych zvolila cestu rozvodu a začala si žít svůj život. Ono se to těžko říká, ale vím, o čem mluvím.
Jelikož jsem si to taky prožila, můžu jen říct je to strašně težké. Ať uděláte co uděláte vše bude špatně.Ono se dobře říká nedělat scény, začít se starat víc o sebe atd. Ale emoce a pocit ponížení jsou v tu chvíli silnější.Samozřejmě s odstupem času to vidíme jinak.Chlap pokud je zamilován, stejně na něho nic neplatí jen se obrnit trpělivostí a čekat.Ovšem jestli stojí za to.Přeji pevné nervy a držím palce.V každém případě mu to řekněte nebo to ve vás vybuchne a bude to horší
No ono je spíš rozdíl jednorázová a jedna. Ta jedna totiž může trvat třeba 10 let. V první fázi bych manželovi nic neříkala a vyšpionovala, jak je to dlouhý (ten vztah). A poradila se s právníkem (jo obětovala bych klidně pár tisíc), a velice dobře bych se připravila na případný rozvod - viz. ulít finance, prostě nenápadně z toho začít vytřískávat co se dá - to by trvalo tak 2 měsíce a pak bych manželovi sdělila, že nehodlám tolerovat tu jeho pipinu a buď to s ní skončí nebo ať s ní zkusí žít a když ho to přestane bavit, tak se může vrátit. V 80 % případů se ti debilové vrátí. Kdyby chtěl rozvod - tak oškubat. Je to hnusný, ale hnusnější je z někoho dělat po 30ti letech blbce. Jednorázovku bych odpustila, ale dlouhodobou ne a ne. Jo a začni si užívat: kosmetika, klidně plastika, když ti zvedne sebevědomí, kadeřnice, lázně, taková jóga taky psychicky pomůže....
to je mi lito....ohavne, lec caste.
pises, ze nechces, aby te opustil. pak bych nic nerikala, aspon zatim. soustred se na sebe, zkontroluj finance a papiry, aby neudelal nejakou blbost a chvilku pockej. pravdepodobnost, ze ho dvacitka rychle otravi a vycerpa je docela vysoka....... to bych se skoro vic bala zenske kolem 30-35, ta by mohla mit pocit, ze je to "posledni sance" hbite by si s nim poridila dite a dal by asi nebylo moc co resit.
Alkohol, gamblerství, ženská - to všechno je "milenka", vetřelá, obtěžující, rušící spánek, nutící k zamyšlení i řešení.
V Tvém případě bych si rychle zkontrolovala rodinné úspory a svoji polovičku bych si uklidila na chráněné místo či jiné konto.
Po té bych se rozpovídala o bláznivých chlapech ještě středního věku, kteří se zakoukají do holčiček, které jim bezmezně věří všechno, opustí rodinné zázemí a vrhnout se do nového vztahu, mají jedno i více dětí, povinnosti k přebalování, výchově prcků a hlavně k velkým výdělkům, aby si udrželi mladinkou ženušku a měsíční splátky, na stará kolena chodili na rodičovská sdružení. Muži, kteří opouští možnosti klidu, cestování, čtení a jiné příjemné aktivity, na které v minulých letech neměli čas. Pak bych se zeptala, zda-li tato hloupost může potkat i mého miláčka... podle jeho odpovědi bys věděla více.
Tak jako tak, nezávidím a přeji hodně štěstí.
.jpg)
ja bych prestala varit, zehlit a viiiice se starat o sebe, kadernik, tu novy hadrik a i kdybych mela jit nalicena v perfektnim vohozu jen k vode na prochazku tak bych sla
.gif)
Bohuzel, jsem zkonstruovana tak, ze neveru, respektive paralelni vztah, nedokazu brat jako beznou soucast zivota. Takze bych to nejspis tomu "fajn chlapovi" rekla. Navic se mam hodne rada a vazim si sama sebe, takze by se mne zdalo, ze tim mlcenim hazim "perly svinim" a ten chlap si me proste nezaslouzi. Pokud zaslouzi a bude chtit, tak musi tuhle situaci resit. Snad uplne nejvic by me nicilo(pokud pominu spolecna leta, zazitky, vzpominky, vychovu deti atd.), kdybych tedy nic nerekla, ze on me pri sexu srovnava s tim osmnactiletym telickem, kteremu se, pochopitelne, nemuzu rovnat. Muz si ten sex doma fofrem odbyde, odskace svych pet poskoku a v duchu uz se tesi na dalsi vasnivou noc se svoji dorostenkou. To bych nejspis neustala. Na druhou stranu bych byla schopna prijmout cestnou porazku a vyrovnat se s jeho odchodem. Mam hodne aktivit, konicku, kamaradek a umela bych zit sama.
Pokud vztah netrvá déle než rok, není to vážný vztah. Pokud ano, je to problém... 
Být na Vašem místě, tak si nedovedu představit jak mu to neříct...
Asi bych šla do volného vztahu... Jenomže to nejspíš partnerství úplně rozbije. Asi bych se zeptala, jak ten vztah vidí....
Marcelo u chlapu to je vetsinou jen poblazneni (vetsinou). Asi bych s nim promluvila.
Nuz na krk nedavej - to nic nevyresi. Urcite bych ze sebe ale nedelala tu, ktera vi, ale nerekne - to taky nic nevyresi. Jestli je to rozumny chlap s kterym chces i presto zustat tak pochopi a romanek ukonci. Jestli ne, tak odejde tak jako tak. Asi krute, ale jak uz jsem psala, chlapi neveru berou vetsinou jako prilezitost k sexu. Otazkou je jestli se Ti nebude takovy chlap zajidat, kdyz vis co bylo.
