Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: tak to je jedna z těch lokalit.....
Když si tak prohrábnu vzpomínky, tak na Karlštejně byli taky pěkně agresivní, tam prostě uřízli každý strom kde byla turistická značka a namalovali je cca o 100-150 metrů dál skrz takový chroští......
Podobně se chovají mezi Černošicema a Lipenci. Tam dokonce neváhali vyrobit falešné cedule zákaz vjezdu aut a cyklistů korunované falešnou informační cedulí, která vyhlásila uzavírku do doby přeložení cyklostezky jinam. ...
tornado-lou: nemyslim si, ez sa o to niekto snazi...ma pravo na svoje potreby tak ako kazdy...pytala sa ako moze zit jedinacik plnohodnotny zivot bez surodenca, ci surodenca moze neikto nahradit...a to moze...
ja sama si enviem predstavit, ez by som o 2 roky mala mat druhe dieta 
uz som spohodlnenla, odvykla do plienok a nocneho vstavania, od krmenia a podobnych zalezitosti, to neznamena, ze by som sa od ruhe dieta nestarala, ci nehcela ho, to nie...
skor si myyslim, ez ejj vsetci ukazuju, ze ak dieta ostane jeidnacik, tak sa nic zle nestane a vyrastie z jej synceka krasny a mudry clovek
nemam vyznam mat "nasilu" dieta...ma vyznam mat dieta, ked ho che cela rodina
Renee: Stanik: a i dalsi: vy se vsechny zaklinate pravem toho pana zmenit nazor, nechtit uz dalsi dite.... mate samozrejmne pravdu. skutecne muze nechtit.
ale pekne vas prosim, nechte stejne tak Klare pravo to dite proste chtit, i kdyz je to pode vas nelogicky, mlati s ni hormony, mela by jit dobrovolnicit a podobny. Proste chce druhy dite. no a co? vam to mozna pripada jako blbina nebo sobectvi. ale na to vsechno ma Klara PRAVO, kdyz uz se tady tim slovem vsichni tak ohanite.
myslim, ze by od velke casti diskutujicich bylo pekne, kdyby si uvedomily, ze tohle neni o nich a klarinu touhu akceptovaly (jako vychozi bod diskuse) a nepokousely se ji vyvetlit, ze je vlastne uplne blba, kdyz neco takovyho chce.
Ota: ani na tom byti cholerik nevidim nic spatneho 
jediny co by mi na golfistech vadilo je snaha o vykaceni kusu Klanovickeho lesa..ale jinak proti nim nema vubec nic
Stanik: není na tom nic špatnýho hrát golf 
jen už na dvou místech v mém okolí dělají golfisté potíže s průjezdnostní / průchodností cest kudy vedou turistické značky.
Navíc znám osobně dvě golfistky, které jsou nejcholeričtější ženský co vůbec znám ... a to je co říci 
Renee: 
JarkaP: Jenomže od doby, kdy se takhle dohodli, už taky uběhla pěkná řádka let. I kdyby člověk názor nezměnil, mění se třeba okolnosti (práce, bydlení, zdraví) a rozhodně se mění směrem nahoru věk - což nikomu nepřidává ani na síle, ani na zdraví, ani na trpělivosti. Pán už se taky může cítit v letech a bez energie. Což je úplně normální. Prostě už si na další tak velkej závazek netroufá tak, jako si troufal za svobodna 
majucha: to zalezi do toho ako si dieta vychovas...mala ma len 4 roky, je dost samostanta, velakrat sa zahra sama tak ze o nej ani enviem...ked jej poviem, ez teraz mam dolezitu pracu, tak ma necha napokoji, vie ze inak by som bola nervna 
ale ona je od prveho okamziku vychovane tak, ze sme same a musi sa vediet o seba postarat...ma smolu chudatko
a ked som minuly rok mala sialene problemy s chrbticou tak jej "prischli" napriklad aj funkcie "zdvihaca" ked mi nieco spadlo staci lo povedat: Bianka, prosim ta spadli mi kluce...a ona ich pekne zodvihla, lebo vedela, ze mne by to trvalo pol dna
na druhej strane, ekby som ju mala dvojmo, nebodaj trojmo, tak to by bolo na slucku 
JarkaP: no hele, tady uz se kolikrat probiralo, jak muze clovek zmenit nazor, ze... a jakmile zmenila naroz baba a dobrodruhy chtela uvazat doma za nohu, bylpo vse Ok.. ale jakmile zmeni nazor chlap, protoze , co je to mit male ditko uz si vyzkousel a znova do toho jit nechce,hned se mu nasazuje psi hlava...
je to blbe, ale halt pani ovladaji pudy.... a jestli ma pocit, ze ma malo prace a starosti, necht si poridi psa, nebo jde dobrovolnicit do LDN... bude to pro vsechny lepsi
majucha: jo to je fakt, kdyz jich mas vic, tomu starsimu hodis na krk toho mladsiho. a pohodka.. ovsem ne to pro toho harantika... a ze vim o cem mluvim.. jediny nase zabavi se mezi sebou, bylo, ze jsme se imrwhere rezali mezi sebou... fakt bych byla radeji jedinacek... to ti teda povim.
IqTyQ: myslíš, že je menší tragédie, když zemře dítě, které má sourozence, než dítě které ho nemá? Já vím, že se to tak hodně bere, ale já tohle přímo nesnáším - chápete, zemřel člověk, kterého nikdo nemůže nahradit a pořídit si další dítě jako náhradu zemřelého - no to je nepochopitelné
IqTyQ: ti nevim, řekla bych, že moje máma měla tolik infarktů jen proto, že se nervovala u všeho trojnásobně
Stanik: Renee: někdo nechce žádné děti, někdo jedno, někdo pět. Ale tady Klára píše hned v úvodu, že s manželem se na dvou shodli, už když spolu chodili, tak já to teď vydím spíš jako nefér vůči ní.
Stanik: ta poslední věta o kompromisu - souhlas
Já bych jako rodič jedináčka nechtěla. Páč by mě furt votravoval a měla bych ho imrvére u zadku . Když jich je víc, tak se zabaví mezi sebou, ale jakmile by ten jeden nebyl hloubavý introvert ale vyžadoval by společnost, chléb a hry, zbylo by to všechno na mě. A na to já nemám povahu 
. Zlatý kočky
pavlina: jo, to mi taky prislo silne uchylny a hlavne morbidni...
