Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
IqTyQ:
no teda - delat si deti do zásoby, jako kdyby se jednomu neco stalo, tak mám náhradu 
to je bomba
Renee: 
IqTyQ: dovolim si nesouhlasit, manzela mam jedincka, s jeho vychovou se nikdo tzv. "neprdel" , je to uzasny chlap, zadny asocial, umi vzit za praci a neni rozmazlenej. A jestli neco nebyl, tak teda rozhodne nebyl hlidanej.. vzdycky mohl kdy chtel kam chtel, protoze cthyne je bajecna svobodomyslna zena. a je vsecko jine, jen ne sobe... to jaky clovek je podle me vubec nesouvisi s tim, jestli je jedinacek, nebo ma sourozence... zalezi na tom, jak se mu rodice venuji a jakym stylem ho vychovavaji, takze timto bych neargumentovala.
a taky by me zajimalo, jak se na to diva deticko z clanku, jestli o mamincinu snahu "obrat ho pul detskeho pokoje" stoji, ci nikoliv....
ale myslim, ze tim, ze manzel se brani, je snad nastesti vyreseno :-)))
a souhlasim s a.. . ze tzv "kompromis" je pouze psychologicky trik.. navenek je vse v poradku, ale ten kdo "prohral" to proste vzdycky bude vedet
Přikláním se na stranu manžela. Má pravdu.
Nevím, co je špatnýho na tom bejt jedináček. Já sourozence mám, ale jedináčkům jsem vždycky záviděla. Měli tak nějak hezčí a pohodlnější život 
S několika se přátelím a žádné pokřivené osobnosti to nejsou.
Navíc si taky myslím, že to s tím jedináčkem je u téhle paní výmluva. Má rozbouřené hormony, hodiny jí tikají jak o život a myslí jen na oplodnění. Měla bych pro ni jednu radu. Ať si ty hormony radši zklidní, než to manžela přestane bavit natolik, že práskne do bot Nedivila bych se mu, jistě není nic přijemného žít vedle člověka s posedlostí (jak autorka sama přiznává) 
Ota: co je jako spatneho na tom hrat golf ?!?! a nepripada zrovna Tobe uplne pitome nekoho takhle napadat?
to je jako kdybych rekla.. no jo.. cyklista.. to mnohe vystvetluje... to je snad i pod tvoji uroven, argumenty tohoto typu...
jinak pan z clanku docela chapu.. ted kdyz ma syna konecne ve veku, kdy uz s nim je rec.. tak zase pliny a nocni vstavani.. a znova zena na materske, omeztene prijmy.. ziveni 3 lidi z jednoho platu... nevidim vubec nic na tom, ze se mu do toho znova nechce
.jpg)
Moje kamarádka měla dceru - jedináčka a tragicky o ni přišla, když jí bylo 16 (srazilo ji auto). Naštěstí ještě nebyla moc stará a tak se teď radují s manželem ze syna (dnes už desetiletého). Další dítě se jim už nepovedlo, byť ho na základě předchozích zkušeností ještě chtěli.
O jedináčky se člověk víc bojí a pokud se jim něco stane, je to o dost těžší, se s tím vyrovnat. Také jsou víc hlídaní, mají méně volnosti, rodiče se o ně víc bojí a bývají i sobečtější (ale nemusí být, pokud nejsou vychováváni jako jedináčci - to ale moc rodičů nezvládá).
Kláru naprosto chápu, znám ale i strach jejího muže z toho, co bude. Ale asi bych na jejím místě riskla "nechtěné" otěhotnění.
.jpg)
Stanik: proč, pod dlouhé době je zde paní, která by chtěla mít víc dětí a tak se tak nějak samozřejmě stavím na její stranu barikády.
Navíc dle entity a... : jsem mužský šovinista který nebohou ženu a děti donutil ke svému stylu života...
a....:
1. Jakou výrobu máš na mysli ? Takže jsi v životě neslyšela o plodných a neplodných dnech a podobných věcech vedoucích k otěhotnění ?
2. kde bereš tu odvahu tvrdit, že jsem řekl ženě "tohle je pro tebe to nejlepší".... nedokážeš si představit, že jsem mou ženu mohl prostě prosit tak dlouho až podlehla ?
3. golfovou holí ? takže paní je golfistka ? Tak to vysvětluje ledacos.
Ota: Že se k tomu ještě vracím( už naposled slibuji), ale mně nějaký chlap říct (o čemkoli podstatném mého života) " tohle je pro tebe to nejlepší" tak ho na místě umlátím golfovou holí. Jak si vůbec můžeš dovolit mluvit za někoho jiného?? No možná, že můj pohled na věc vychází z toho, že jsem jedináček, těžkej individualista, nespolupracující a slovo kompromis považuju jen za psychologický trik.
Ota: Sorry, ale jestli větu" uspokojení vlastních mateřských pudů" považuješ za urážku, tak fakt nevím. Já naopak považuju za velmi nepatřičné, když mi tu popisuješ výrobu svého dítěte( promiň nečetla jsem to, jen přejela očima a stačilo..) Každý má tu míru únosnosti někde jinde.
a....: 9:19 .. hezky jsi to napsala.. to je cely nas Otik... reklama na praci prostredky hadr ( Otiku, bez urazky.. ale nekdy to fakt prehanis)
no vidis, ja mam manzela jedinacka, zadny asocial ani mamanek to neni a vzdycky prohlasoval a prohlasuje, ze je rad, ze zadne sourozence nema.
Ja mam sice brachu rada, ale vim, jak mi lezlo krkem, kdyz jsem ho mela vecen za zadkem... a rodice pouzivali argumenty typu " jsi starsi , mas mit rozum"... kdepak sourozenci
.jpg)
Ota: Johanka74: jojo,pořád matka tahala na dovolenou kamarádky abych se nenudila,byla jsem neskutečně otravná....časem (právem)vyčetla,že neměla jednu klidnou dovolenou,pořád se musela starat o někoho jiného
Klaro, tvoje pocity chapu. Sourozenecky vztah vnimam tako jako ty. Ja byla dlouho bez sourozence a pamatuju si jak jsem po nem touzila. Nakonec mam sestru a musim rict, ze co pro me kdy nasi mohli nejlepsiho udelat byla moje sestra 
Jenomze na rozhodnuti mit dite musi byt dva. Jestli je tvuj muz pevne presvedcen, tak je to podle me ztraceny. Ja byhc mu jeste zkusila argumentovat temi sourozenci, ze se ti libi, jak on ma sourozence a jak te mrzi, ze ty ne... ale nejspis si to uz zkousela, vid...
a....:
no alespoň při tom všem "svémpohledování" bezhlavě neurážím lidi kolem jako někdo....
