Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.a....: tak tak. Jdu domu! Venku je krasne!...
oddělené ložnice, souložit bez plození se zapovídá
Renee: to je teda fakt sila... udelat mi nekdo takto zasadni podraz ( byt chlapem).. tak me sice alimenty neminou, ale tu dotycnou uz bych v zivote nechtela videt a ten prudokt ( byt by za to chudak nemohl) tak taky ne...kdyz by byla tak chytra ta pani
lonkue: Vidím, že jsme naladěny na stejnou vlnu cizí geny programově potlačit, ať už silou vůle nebo palicí, přece si nenecháme svůj kvalitní genetický potenciál znehodnotit nějakým chlapem
a....: to je prece jasne, ze bude po me. Nedej Boze, aby se projevily geny meho manzela. Budou v pocatku zneskodneny...
Stanik: No to víš. Dělat takový zásadní podrazy na partnera mi přijde hodně nad všechny meze. Pár takových "dokonalých" manželek znám i v reálu. Jedna z nich pokaždý, když se namaže, začne všem vykládat, jak propichovala kondomy. Tomu jejímu už se to asi doneslo, protože jsou už rozvedeni. Další se nám na dámským dýchánku svěřila, že pilulky brala stylem jeden den do pusy, druhej den do záchoda. Tihle ještě rozvedeni nejsou, ale moc času tomu nedávám. Co si o takových lidech myslet? Jak jednají v ostatních oblastech života? Stejně? Kolo bych si o ně neopřela
lonkue: Teď tě Otík obviní, že tvé podvědomí projevilo negativní vztah k tvému ještě nenarozenému dítěti a už teď jsi ho nenávratně poškodila
No nic...dítě prostě bude po tobě, věř tomu, upni se k tomu a bude to tak
...jesus...moje dite... Tak to je hnusny preklep....
a jeste k tomu umim cist, psat a pocitat. Tak je samozrejme, ze moje dire se uz takove narodi....
Ota: nebo tak
Ota: boze Otiku... to byl samozrejme sarkasmus z me strany... Ano jsem ticha, skladna, dobre vychovana. Hotovy andel...
lonkue: krásný výraz "hledám v dítěti"
Tak nějak to protimluví k výrazu dobře vychované, tiché skladné..
Jinými slovy co dítěti nedáš ze sebe to v něm nenajdeš.... takže jsi tichá a skladná ?
Stanik: dobrá fena
Renee: taky ti takove rady prijdou naprosto ujete, az neuveritelne?
a....: slova jako "skladny" "dobre vychovany" a "tichy" je presne to co hledam v diteti. Takze jedno to jisti...