Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
a....: no paměť sice nemám nejlepší, ale listovat chatem ještě umím...
Prostě jsi sem vlítla, rozdala si pár invektiv od srdce a teď se v tom trochu mrskáš....
monyk: přesně, syn měl taky o čtyři roky mladší ségru pořád jakoby pdo svou ochranou, a myslím si, že se měli opravdu rádi, ani si nepamatuju, že by se nějak moc hádali. I když už jsou dospělí a bydlí každý jinde, pravidelně se vídají a svěřují si věci, o kterých já třebas nemám ani páru
Stanik: 
ahá ono se to točilo u Otíka??? tak už to chňápu 
a....: amen
Cinderella: si nikdy nevidela zadnou reklamu na vavivaz ci praci prasek? kde jsou vsichni stastni a dokonali? 
Stanik: no byla vtipná o tom žádná...
Na straně druhé to vedlo, že náš druhorozený ( falešný savec jak řekl doktor) si nakonec cucal spokojeně do 18 měsíců...
Ota: Otíku, vidím, že jako typický chlap máš velmi špatnou paměť. S odbíháním od tématu jsi začal ty , když jsi tu rozvíjel teorie o tom, že všechny glofistky jsou cholerický krávy a golfisté škodí přírodě a světu. Tak jsem se jala dát k tomu cosi, co by věci uvedlo na pravou míru a zapletla se do toho mimoděk i tvoje rodina.
Jinak k tématu je jediný adekvátní argument: ať si každý dělá, co chce, ale musí to být v souhlasu s partnerem, protože na tak zásadní věci v životě, jako je počet dětí, musí panovat shoda. Tady shoda nepanuje, takže jeden prostě musí ustoupit, což se možná( velmi pravděpodobně) odrazí na kvalitě a dalším fungování vztahu, ať je rozhodnutí jakékoli.
Stanik: Já to o tom kojení nečetla a snad ani nechci( jistě by se to dalo dohledat
)
Cinderella: jako že je u nás všechno dobrý, že nám vše celkem vychází a vůbec jdem všem příkladem
Díky mé ženě v podstatě ano.... 
Rozarka74: u nás je na jedináčkovství expert tchán.
On je vymodlené dítě, neměl ani bratrance ani sestřenice. Tchyně je pravý opak, z velké jihočeské rodiny.
Takže jsme si užili vždycky spoustu legrace když jsme hlásili další vnuky na cestě. Tchyně křepčila radostí po místnosti a tchán se, s zarputilým výrazem, odebral do ložnice odkud nevystrčil nos. Pak s dcerami vždy nějaký ten týden nekomunikoval a byl vzteky bez sebe, že jeho vš vzdělané dcery nesjíždí manažerskou linku a místo toho si spokojeně rodí jedno vnouče za druhým.
Nakonec je z něj miloučkej dědula a vnoučatům se rád věnuje, sice takovým švihlým jedináčkovským způsobem ( například je učí zlobit, protože on to v dětství nezažil) vede je k různým svalnatým aktivitám ( box, karate atd , tchyně říká, že on v dětství kvůli mamince aq tatínkovi v letech ani nechodil ven a neuměl ani kuličky natož box ) a náramně si to všechno užívá......
Stanik: Ota: co máte furt s tou aviváží???
JarkaP: Klaru naprosto chapu, protoze to vypada tak, ze se oba domluvili na dvou detech. Klara nechtela jedinacka, takze vychazim z predpokladu, ze se se svym nazorem nijak netajila. Nepise o tom, ze by tu byly nejake zavazne duvody, proc by to neslo. Mozna jen jeji manzel trochu zlenivel...
Ostatne, to je pripad vetsiny chlapu.
Mam nevlastni segru, je mladsi, vekovy rozdil mezi nami je ctyri roky. Ze zacatku jsem ji povazovala za vetrelce, do roka po jejim narozeni byla opravdu moje ¨segra¨. Ve skolce, ve skole byla vzdycky pod mou ochranou. Naucila jsem se delit se o jidlo, veci a rodicovskou lasku. Obcas si lezeme strasne na nervy, ale vzdycky vime, ze jsem tu jedna pro druhou. Dohadame se do krve,ale naucily jsme se, jak to resit. Sourozenecka laska ma holt spoustu podob.
Ota: ja si pamatuju, jak si daal k lepsimu, jak jsi byl otec kojicici odstrikanym mlekem a poucoval ubohe maminky, majic mleka malo aby to lamaly pres koleno a hlavne se snazily kojit velmi vtipna debata to byla
Ota: nemyslim si, ze by a... dosly argumnety, jen jsi strasne legracni, kdyz tu avivaz zacnes zase tahat na svetlo bóži
Rozarka74: to je prachsprostej podvod.. a pokud se k nemu zenka snizi, tak pje pro me s prominutim hloupa slepice.Ale co dalo se cekat, ze i tahle dobra rada tu padne... doufam, ze Klara je v tomhle aspon rovna a ne podovodnice.
mám nucení se Kláře omluvit, debata se opět zvrhla směrem k vlastnostem mé manželky a k mým nedostatkům.
To je už je poněkud stereotypní a stává se v okamžiku, kdy protistraně tak nějak dojdou argumenty..
a....: popravdě netuším kdy byl tento web založen ale já na něj nárazově chodím maximálno 2,5 roku ...... takže pokud máš nějakou historku kterak jsem sem přispíval někdy dřív tak sem s ní...
