Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
JInak mě přišlo neuvěřitelné, že moje kamarádka prohlásila, že je ráda že je jedináček, protože má pro sebe všechnu pozornost a peníze od rodičů (ale děti má dvě
). Já mám sourozence a jsem ráda, že nejsem sama, že mám ještě někoho.
Kláro,
kolegyně měla podobný problém, tak si nechala vyndat nitroděložní tělísko, manželovi nic neřekla... a holt byla jedna z těhulek, které mají mimi i pře nitroděložní tělísko 
. Manžel se nikdy nic nedozvěděl .
Můj expřítel taky nechtěl další mimi, tchýně mi radila vysadit prášky a neříct mu to. No, mě to přišlo jako děsný podraz, ale ex od nás odešel a já bych chtěla ještě jedno mimi... a mrzí mě, ž jsem nějaký ten podraz neudělala. Měla bych dvě děti a netrápila bych se tolik touhou po miminku.
Verera 14.20: přesně, někdo děti nechce, někomu je jedno málo - každý má svoje zkušenosti a svoje důvody a ty tady obhajuje - koneckonců nejsme přes jednu šablonu. Ale Klára chce druhé dítě a já osobně pro ní mám pochopení
Stanik: Jenže to je vina tvých rodičů, to je něco, co rodiče můžou ovlivnit a na co si můžou dát pozor při pořízení druhého dítěte.
tornado-lou: ale ja mam taky brachu rada, ale az ted, co co je velkem a samostatnej... 
kdyz byl malej a mela jsem ho na starosti , bylo to strasny... dlouho jsme se nevydychavali.... vztahy sjou tak nejak normalni, az co jsme do sebe 100 kilaku a vlastne se moc nevidime
Stanik: tim myslim i mimo reklamu na avivaz 
Stanik: jasny, kazdej prozil neco jinyho. 
ale jsou i lidi co maji svy sourozence radi, vazne.
a....: lobotomii
hele ja myslim, ze to ne... ale opravdu by me zajimalo jak vidi toho dokonaleho kojiciho otce ona.. myslim, ze bychom se mohli prostym poslouchanim dozvedet mnoho zajimavych veci
Možná je zásadní rozpor mezi zastánci pro a proti v pohledu na dítě.
Ti co považují děti za malé stvůry, které máme jen náhodou a nebo proto, abychom jaksi splnili očekávání,a le víckrát to po mně proboha nechtějte, nikdy nepochopí ty, pro které je dítě obohacením života, které bohatě vyváží tu starost, práci a finance do něj vložené , každé dítě je jiné a každé je jiným přínosem, takže s e rozhodně nedá říct, že když máme jedno, víme co to obnáší (kromě základní obsluhy, jasně )
Děti tohle vycítí, takže ta první skupina nakonec oprávěně lituje a utvrzuje se ve svých názorech, zatímco ta druhá nadále propaguje větší počet dětí, protože má zcela jiné zkušenosti.
Vzájemné osočování se z nějakého předstírání a kdo ví co tedy není myslím na místě.
tornado-lou: ciste moje zkusenost. Jednim z duvodu , proc nechci deti je, ze vim, ze jaky to bylo byl mladyho porad za prdeli... od ty doby jsem prilis tesne souzit primo alergicka.
Sofffie: to je ono. z clanku se zda, ze manzel to proste utnul s tim, ze ne, dal o tom nechce slyset a klara se s tim ma vyrovnat jak umi. zni to jako by ho vubec nezajimalo, ze ona se tim trapi (i kdyz to treba rozumove chape), ze potrebuje cas aby se se zmenou nazoru vyrovnala.... tkahle se prece spolecny rozhodnuti nedelaji a partneri berou ohled na pocity toho druheho.
No můžeme říct, že s paní cloumají hormony a manžel se chová racionálně , sláva mu, aspoň někdo v rodině, a stejně tak, že paní chce mít dvě děti, protože to cítí jako nejlepší po zvážení všech pro a proti a manžel je líný sobec, který si nemíní odepřít ani trochu pohodlí a ze strachu, že by se mu snížila životní úroveň se odmítá byť jen pokusit pochopit manželku. Záleží na úhlu pohledu .
Jak to tu sleduju, tak podle většiny názorů za chvíli vymřeme
Stanik: To je jedna verze, pak mě napadlo ještě jedno vysvětlení- jestli jeho paní nepodstoupila lobotomii, že je teď Otík tak šťastný, že to vše šlape v jeho režii.
Stanik: jo. a nebo taky "Nase deti spolu skvele vychazi a maji se fakt rady" 
i tak to muze dopadnout
Stanik: při vší úctě, mozek na nožičkách nemůže nás chudinky dělohy na nožičkách nikdy pochopit. Otík se o to aspoň snaží. A pokud bych se měla dívat, jak se můj milovanej partner trápí, protože ho hormony melou, asi bych svoje rozhodnutí přehodnotila. Ale nejsem chlap ani natolik jako ty, abych to mohla posoudit.
