Jedináček nám prý stačí
Ještě když jsme spolu s manželem chodili a plánovali společnou budoucnost, ohledně počtu dětí jsme měli oba jasno. Dvě nám připadaly tak akorát, a pokud na potomstvo někdy přišla řeč, vždycky jsme mluvili o dvou dětech. Teď však manžel změnil názor a nechce z něj ustoupit.
Brali jsme se před sedmi lety, rok po svatbě se nám narodil syn. Byli jsme šťastní a malému se všemožně věnovali. Když mu byly dva roky, pokoušeli jsme se o druhé dítě, ale nedařilo se. Po roce marného snažení jsem konečně přišla do jiného stavu, ale ve třetím měsíci jsem bohužel potratila. Zasáhlo nás to oba hodně.
Dalšího těhotenství jsem se bála, a tak jsme si dali pauzu a druhé dítě přestali řešit. Před půl rokem se u mne projevila silná touha po dalším dítěti. Cítím se dobře, Tomášek půjde v září do první třídy, všechno by vyšlo skvěle. Měla bych čas věnovat se miminku a zároveň i synkovi v prvních letech ve škole.
U manžela jsem však narazila. Prohlásil, že druhé dítě už z našeho života odsunul, není to pro něj důležité. Tomáš je prý už velký a vrátit se zpátky k plenkám a nočnímu vstávání se mu nechce. Zkrátka mi dal jasně najevo, že mám přestat o druhém dítěti uvažovat.
Jsem z toho moc smutná. Děťátko bych si moc přála, mám přesně ten stav, kdy nedokážu na nic jiného myslet. Závistivě koukám po těhotných ženách, nenápadně nahlížím do kočárků. Jsem tím jako posedlá. Manžel mne však nechápe a pevně stojí za svým, čistě pragmatickým rozhodnutím.
Jako argument kromě jiného uvádí, že je doba nejistá a proč si vědomě a dobrovolně zvyšovat závazky. Co když přijde o práci, dneska to prý není nic výjimečného a jistotu nemá nikdo. V tom má samozřejmě pravdu, ale jenom podle toho se přece člověk nemůže řídit.
Kromě toho, že jsem z neshody s manželem v tak zásadní záležitosti skutečně rozhozená, vadí mi i fakt, že by měl Tomášek zůstat jedináčkem. Sama jsem totiž vyrůstala bez sourozenců a vím, jak mi chyběli. Záviděla jsem ostatním dětem jejich brášky a ségry, moc mi nějaký mně rovný parťák v rodině chyběl. I teď v dospělosti absenci sourozence vnímám dost citlivě. Manžel je ze tří dětí a moc se mi líbí, jak se v rodině scházejí i s dětmi, je tam cítit taková pěkná, vzájemná vazba. Nechtěla bych, aby o něco takového byl ochuzen náš syn.
Manžel to tak zásadně nevidí. Má své důvody, přes které nejde vlak. A ode mě očekává, že se bezvýhradně podřídím a budu je respektovat. Je mi to moc líto, trápím se kvůli tomu strašně, ale asi mi nic jiného nezbude. Přesto jsem to ještě nevzdala. Pořád přemýšlím, jak manžela na druhé dítě nenápadně navnadit, nadchnout ho pro tu myšlenku, jen aby byl ochoten o tom začít uvažovat.
Myslíte, že mám ještě šanci? A jaký je váš názor na jedináčky? Já mám jenom svůj pohled, kdy vím, jak mi bylo smutno, byť se mi rodiče věnovali opravdu hodně. Mám pravdu, když si myslím, že sourozenec je v životě pro člověka důležitý a žádné sestřenice ani bratranci ho nemohou nahradit?
15.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 197 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jedináček nám prý stačí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Cinderella: Rovnou trojčátka, aby bylo to štěstí trojnásobné
a....: myslim, ze by byla neco jako pani Colombova? 
Tak jak zde některé píšou, pokud manžel nechce, nemá ho Klára nutit.Ale já hned v úvodu článku čtu, že se oba (tedy předpokládám) dohodli, že budou mít dvě děti.Předpokládám, že i tehdy pan manžel mohl vědět,že budoucnost je nejistá,že může přijít o práci atd.,ale přesto o 2 dětech uvažoval.No a najednou se pán rozhodl, že už to neplatí, že jemu stačí jen jedno a Klára se má prostě podřídit.Tak to mi teda přijde nefér.
Pokud je nějaký objektivní důvod (např .nemoc nebo exekuce nebo co já vím), který by fakt naprosto obrátil předchozí domluvu, pak by to Klára určitě pochopila a neřešila by to tady.Ale o tenhle případ se zjevně nejedná. Takže ne, že pan manžel je postaven před její touhu mít za každou cenu druhé dítě a má se jí prostě podřídit.Je to přesně naopak.
Domluva zněla 2 děti, proto ještě paní podruhé otěhotněla a pak najednou prásk! a pan manžel se rozhodl, že nic.
Pochopitelně, že přes koleno se lámat nic nemá, oni to nějak vyřeší, pravděpodobně jeden z nich nebude spokojen, přesto ustoupí, ale můj názor je ten, že pan manžel je ten, "" kdo je vinen"".
lonkue: 
gratuluju k miminku 
a přeju hodně štěstí a zdraví 
bude to první nebo druhé? 
a....: Sofffie: myslim, ze by bylo zajimave seznamit se s Otikovou zenou.. myslim, ze by se ta iluze dokonalen reklamy na avivaz velmi rychle rozplynula
Sofffie: Já bych se s ní taky moc ráda seznámila, musíš mě vzít s sebou, budu hodná a budu Otíka moc chválit Určitě nebudu moc hovořit, jen pslouchat ( sem tam nějakou otázku, která mi nedá).
Prosím zorganizuje někdo setkání s Otíkovou ženou, chtěla bych vědět, jestli opravdu existuje.
Sofffie: nerekla bych nedostatek empatie.. videl, odzkousel.. prima, uz to mit nemusi.. to jen baby dycky rychle zapomenou, jaka prace s tim byla, jen videj najednou tuti muti a nic jinyho
Sofffie:
no janse, reklama... dyt nas Otik tady preci nektere s maminek ucil i spravne kojit...
Otiku bez urazky, ale na tohle si proste vzdycky vzpomenu :-)
a....: ne, ale klidně a ráda se s ní seznámím. 
Ota: prave, ze jsem rekla, ze snad pani neni deloha na nozickach aby manzela pochopila.
tornado-lou: ok, to rozhdone nema.. za par let tu pak muzeme cist.. uaaa, co mame delat.. nas starsi ma toho mladsiho plne zuby...
Ota: vidis, ja znam rozvedenejch dost a vsichni si jen polepsili.. rozhodne neziji s rodici :-) a starosti maji taky minimum....
Sofffie: Ty se znáš s jeho manželkou? Wow
a....: promiň, ale musím se Otíka zastat. Naopak on je chodící reklama na empatického a milujícího partnera do nepohody. Že dokáže tady s námi diskutovat a vnášet sem i nezaujatý názor chlapa, je hodno velkého obdivu.
"Iluzi, jak má všechno vošéfovaný" myslím nikdy neměl, nebo se mi to aspoň tak jeví.
Co se týče druhého dítěte, souhlasím s tím, že se musí dohodnout oba partneři, i když mě se to jeví jako pohodlnost partnera a nedostatek té zmíněné empatie z jeho strany.
Almega: dekuji. Zatim jsem z toho na vetvi. Porad mi to nedochazi. Ale az zacnu pravidelne blinkat, tak mi to urcite konecne dojde...
