Křížovky, hlavolamy, sudoku a další kratochvíle
Ve všech novinách nebo časopisech, které se mi dostaly do ruky, jsem pokaždé jako první nalistovala zadní stránku. Byla na ní velká křížovka nebo aspoň malá a pár doplňovaček, hřebenovek či osmisměrek. Byla jsem křížovkový maniak. Dokázala jsem každou vyplnit během pár minut, přímo propiskou, a prožívala jsem hluboké zklamání, když stačil křížovku někdo vyplnit přede mnou. Potom však přišel fenomén zvaný sudoku.
Všichni nadšeně vyplňovali čísla do tabulek, jen já na to koukala jako husa do flašky. Nechápala jsem, jak může někdo přijít na to, kam patří jaké číslo. V životě jsem nedokázala vyplnit ani jedno sudoku. Ani mě to moc nebavilo. Nerada se však vzdávám bez boje, a tak jsem během víkendu zasedla k novinové stránce a jala se pokořit tabulku, která byla označená slovy „velmi lehké“. Po tříhodinovém snažení, kdy byla celá stránka popsána pomocnými výpočty, tipy a malůvkami, které měly často lebky, hnáty a hořící doutnáky, jsem měla v tabulce sotva pár znaků a připadala jsem si spíš jako generátor náhodných čísel. Několikrát jsem zakroužkovala slovo „velmi“ a ještě víckrát slovo „lehké“ a přidala na papír mnoho otazníků. Pak jsem noviny zmačkala a odnesla do popelnice.
Vzpomněla jsem si na ostatní vynálezy, které měly procvičit naši logiku. Doma jsme měli několik hlavolamů. Ty, které vypadaly jako kostka či jiný tvar, složený z mnoha různě vyřezávaných hranolů, jsem uměla spolehlivě a rychle jen rozebrat. Složit z nich zpátky trojrozměrný tvar už bylo nad moje síly. Potom jsme měli hlavolamy sestávající z dvou kovových drátů, různě do sebe zauzlených. Pokaždé mi to připomínalo vystoupení kouzelníka, který rozpojuje dva kruhy. Tady jsem ale byla úspěšnější. Většinu z nich jsem nakonec dokázala rozpojit, a to nikoliv za pomocí nůžek na plech. Potom vplula na trh babylonská věž. Excelovala jsem. Dokázala jsem jí složit v rekordním čase, dokázala jsem na ní vykouzlit jakoukoliv kombinaci na přání, dokázala jsem ji skládat poslepu nebo za zády jako bájného ježka z klece. Pak ale přišel vynález, který mi srazil sebevědomí pod bod mrazu. Rubikova kostka. Jediné, co jsem na ní dokázala složit, byla jedna strana jakékoliv barvy. Víc nic. Všichni ostatní ji dokázali složit, i když časové rekordy nejspíš netrhali, jenom já ji dokázala spolehlivě jenom rozházet. Zato dobře.
Máte rádi křížovky a hlavolamy? S kterým jste si nedokázali nikdy poradit, nebo jste naopak oslňovali okolí?
3.2.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 20 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Křížovky, hlavolamy, sudoku a další kratochvíle
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám ráda sudoku, ale veškeré věci založené na tom, že má něco někam zapadnout (tetris apod.) nebo trojrozměrné věci - já to nevidím 
asi proto taky nikam netrefílm a nemám ani orientační smysl... 
.jpg)
Krízovky nemusím, v zivote jsem nepochopila solmizacní slabiky a dalsí záhadnosti. Osmismerku jsem zvládala. A sudoko povazuji za triviální zálezitost, na to nemusím mít znalosti, stací trosku logiky. Takze do neho se poustím kdyz nudou nevím kudy kam - v cekárne u zubare nebo kdyz najdu odlozené noviny ve vlaku.
Rubikovu kostku jsem slozila jednou a naposledy po nekolika letech snazení. Do tý doby jsem taky zvládla jednu stranu a víc nic. A potom jsem uz nikdy neprisla na to, jak jsem to tenkrát udelala. 
A kostka neprezila mé deti.
Křížovky,ty obvyklé luštím během chvilky posezení na WC,sudoku často vyluštím ty "nejtěžší",zatímco ty "lehké" zkazím....kdysi jsem si kupovala nějaké noviny s těžkými hlavolamy,o kterých jsem neměla ani ponětí,jak se to má luštit,teď už nemám na to čas.Život je nejtěžší hádanka....Co se týče Rubikkostky,tak to nemá ani cenu zkoušet...Takové věci neumím,i kdybych se namáhala celý den,tak nic.
Křížovky miluju. A i sudoku jsem přišla na chuť. Ze začátku jsem nechápala co na něm je než mi kamarádka vysvětlila princip. Lehké zvládám docela rychle, u těch těžších se zapotím. Ale aspoň procvičím mozek. Opravdu to není tak těžké. Jen přemýšlet a počítat. Jako šachy. Tam se třeba musí přemýšlet o 2 tahy navíc. A to už je pro mě horší.
Verera: Kdysi jsem rubikovu kostku skládala, ale myslím, že teď bych pohořela
Sudoku miluju, i když teda jen ty hodně obtížné. Jednoduché jsou jen mechanické vyplňování čísel, u kterého se nemusí přemýšlet, to mě nebaví.
Ale čemu jsem nikdy nepřišla na kloub, to jsou všelijaké ty drátěné hlavolamy, kterými se musí různě kroužit, nastavovat do vzájemných poloh a nakonec máte v ruce dva či více kusů- nemám. Neříkám, že by se mi to u jednoho či dvou, určených pro děti ,nepovedlo, ale většinou to byla věc náhody a zpátky to musely složit právě ty děti 
Nedávno jsem asi po 30 letech skládala Rubikovu kostku. No, nakonec se to, za pomocí návodu z netu a důkladného zkoumání podařilo, ale trvalo mi to aspoň hodinu, což je na hony vzdálené rekordům z dětství 
