Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Před několika měsíci jsme se s přítelem dohodli, že spolu zkusíme žít. Chodíme spolu už dost dlouho, rozumíme si, tak to bylo logické vyústění našeho vztahu. Klape nám to, je nám spolu dobře. Až na jednu věc, která sice často bývá zdrojem vtipných „historek z natáčení“, ale mnohdy to úplná švanda není. Alespoň pro mne.

Martin je totiž náměsíčný. Několikrát do týdne v noci blázní. Někdy jen mluví ze spaní, ale často přejde rovnou do akce. Chodí po bytě, šmejdí v lednici, dělá různé nesmyslné věci. Tuhle jsem ho přistihla, jak horečně hledá něco v šuplíku, bylo půl třetí ráno! Když jsem se ho zeptala, co dělá, něco nesrozumitelného mumlal, pak se zarazil, přestal, nechápavě zíral a šel si lehnout. Ráno o ničem nevěděl.

Párkrát se dokonce stalo, že mě v noci uhodil. Asi se mu zdálo, že s někým bojuje, protože byl dost agresivní, bála jsem se ho. On si ráno nic nepamatoval.

Nevím, čím je to způsobené. Ještě spolu nebydlíme tak dlouho, abych mohla nějak vystopovat, v jakých situacích tyhle noční můry mívá. Mám dojem, že to může mít souvislost s jeho velkou pracovní vytížeností. Má dost odpovědné místo, z práce chodí často hodně vystresovaný.

Mám ho ráda, ale přiznám se, že poslední dobou se vedle něj bojím spát. Zvlášť po těch několika agresivních útocích. Nemá někdo z vás zkušenost, jak s člověkem v náměsíčném stavu jednat a komunikovat? Navrhovala jsem mu návštěvu doktora, ale o tom nechce ani slyšet, prý není blázen.