Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Milé šťastné ženy,

setkala jsem se s něčím, o čem jsem si vždycky myslela, že je pověra a blbost. Totiž moje známá se podruhé vdala, je jí 65 let a s tím pánem, který si ji nakonec vzal, žije už asi 15 let. Celou dobuo to usilovala, a tak se jí vlastně splnil její sen. Docela jsem jí to přála, protože se o pána vzorně starala, sice měli občas nějaké malé neshody, ale nic závažného, koukala na něj jak na svatý obrázek a on ji pořád chválil, jak je hodná, jak se stará o jeho pohodlí, jak výborně vaří podle jeho chutí.

Jenže ona se úplně změnila, přesně podle pořekadla: "Když si žena bere muže, doufá, že se změní, ale on se nezmění. Když si muž bere ženu, doufá, že se nezmění, ale ona se změní."

Když jsem se s nimi setkala asi měsíc po svatbě, myslela jsem, že jen mají špatný den, ale ono to trvá a řekla bych, že se to stupňuje. Z ní se stala nesnesitelná ženská, která ví všechno nejlíp, nikoho nenechá domluvit, zvláště svého muže neustále okřikuje, jen její názor je ten nejlepší a ona to chce tak a on do toho nemá co mluvit. Ani to nedovedu popsat, ale je to čím dál horší, začínám se setkání s ní vyhýbat, protože nás doslova překřičí svou "pravdou" a on mi přijde, že se za ni občas stydí. Jedním slovem, bych to vyjádřila: semetrika.

Že se lidé mění, to chápu, a že soužití člověka taky ovlivní, to taky beru, ale oni spolu žijí dost dlouho, a přesto se to takhle zvrtlo. Že by se celou dobu přetvařovala, držela se zpátky a teď začala vystrkovat růžky, vlastně rohy, protože už má své jisté? Teda je fakt, že starat se nepřestala, to zas ne, ale hubu má jak šlefíř.

No, řešit to nemíním, on není žádný neschopný sušinka a myslím, že na domácí násilí zatím nedochází, ale že mě to překvapilo, to přiznávám. Setkali jste se s něčím takovým? Nebo to máte dokonce ve vlastní rodině?