Je mi 51 a jsem těhotná
Vážené šťastné ženy, potřebuji se svěřit se svým příběhem. Je mi 51 let, jsem vdaná téměř třicet let, mám dvě dospělé vdané dcery, tři vnoučata a jsem těhotná.
Mé manželství je naprosto průměrné, žádná romantika, ale ani žádný průšvih. Ze zdravotních důvodů jsem vždy antikoncepci nechala na manželovi, za celé roky nebyl problém.
Zatím jsem na sobě nepozorovala žádné známky přechodu nebo stárnutí, a tak mě náhlé vynechání "záležitostí" trochu znepokojilo.
Když jsem teď v srpnu měla zpoždění 10 dnů, zakoupila jsem si pro jistotu těhu test a k mé hrůze se objevily dvě čárky.
Okamžitě jsem kontaktovala svého gynekologa, ten mi udělal krevní zkoušku a mé obavy mi potvrdil. Sám byl velmi překvapen a řekl, že jsem v jeho pětadvacetileté praxi naprosto ojedinělý případ.
Milé ženy, mé těhotenství je v samých začátcích, je relativně dost času na rozmyšlenou. Jsem odhodlaná jít na potrat, ale vím, že tím budu mít do konce svých dnů vystaráno s výčitkami svědomí. Potřebovala bych od vás slyšet vaše zkušenosti a názory, nejsem z těch, kterým by bylo lhostejné, že jejich dítě skončilo v biologickém odpadu.
Teď nemá smysl lamentovat nad tím, že jsem ochranu nechala na manželovi, ta situace zkrátka nastala a já se musím rozhodnout. Máte zkušenosti s interrupcí? Co to udělá s ženskou psychikou? Nebo mám dítě donosit a stát se matkou v babičkovském věku?
30.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi 51 a jsem těhotná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jadvinka: 12:09 no, to je super nápad - ještě, že to už máš "vyřešené" a že je to fakt jen na úrovni teoretických úvah. To si jako vážně myslíš, že chlap, který má "hodně práce a zodpovědné a s věkem to hůře zvládá" ožije díky naprosto neplánovanému miminu, navíc ve věku, kdy se spíš těší na vnuky -- no možná jo, ale asi s jinou matkou - tak o dvacet, pětadvacet let mladší - upřímně 
Jadvinka: 12:09 no, to je super nápad - ještě, že to už máš "vyřešené" a že je to fakt jen na úrovni teoretických úvah. To si jako vážně myslíš, že chlap, který má "hodně práce a zodpovědné a s věkem to hůře zvládá" ožije díky naprosto neplánovanému miminu, navíc ve věku, kdy se spíš těší na vnuky -- no možná jo, ale asi s jinou matkou - tak o dvacet, pětadvacet let mladší - upřímně
.gif)
Markýza: jen si kafrej,ale vzhledem k tomu že jsi psychologii studovala,tak bys měla tento stav pochopita ne se vysmívat.Pěkně děkuju za takovou psycholožkou bych nešla ani omylem.
A na druhou stranu ti řeknu-že raděj občas ubrblaného mužského,než žádného.Ono zase jsou chvíle,kdy to v práci jede jako po másle a on je fajn chlap a ani to mimino nepotřebujem.A vím že ikdyž jsme spolu přes třicet let ,ale zatím je pořád rád doma ikdyž ubrblaný
Riki: 
já se strašně těším na to, až kluci vypadnou a já budu mít konečně klid - a budu se moct starat jen sama o sebe 
a doufám, že nebudou mít tak blbý nápad, aby mi pořizovali psa!!!!
Jadvinka: známá pořídila rodičům štěně, hned nemají doma tak prázdno. Ale oni psa chtěli, jen jim to v 48 přišlo už divné a prý co by tomu řekli lidi. Teď je to nejrozmazlenější kokřík na světě .-). Třeba by vás zvíře taky potěšilo.
Riki: nevím,že by se netěšil,spíš že už nemá chuť cokoli probírat,cokoli řešit.Jenže mně odbýt může,děti málo kdy ty se nedaj -asi tak
Markýza: člověče, neznám. Tedy ten syndrom opuštěného hnízda. Mně naopak synek občas vyčítá, že mám tolik aktivit jiných, že nemám ani pořádně čas zajít na kafe k němu a jeho přítelkyni. 
Že mě málo viděj a že jsem houby tchyně, když se musej sami ozvat, a zvát mě na návštěvu, místo aby mě spíš odbejvali, jak se jim to zrovinka nehodí.
Jadvinka: no mně to jedno je, jak to máte doma. 
Ty jsi psala, že se tvůj muž netěší domů, a tak jsem myslela, že tobě to jedno není...
Jadvinka: patent na vše nemám, třeba o kvantové fyzice, chemické rovnováze molekul a pnutí stavebních hmot se bavit nebudu, protože o tom nic nevím. Ale psychologii, psychopatologii a mezilidské vztahy jsem studovala, tak si dovolím o tm kafrat i tady.
Když teda dovolíš....
Markýza: jak ty vidíš do našeho hnízda,to by člověk nevěřil.Budeš se divit,ale kupodivu oba máme koníčky oba sportujem oba spolu cestujem-a ne málo.Přesto chodí navrčený,bohužel ale z práce,jelikož má ji hodně a docela zodpovědnou a věkem to hůře zvládá.Jen mně napadlo,že by mu dítě dalo zapomenout.A taky byla to jen úvaha.
.gif)
Meryl: Nešlo by pak s odstupem napsat jak se která situace vyřešila?
Jadvinka: jako v cem? ptala se kolik znam lidi, co se postarali o sve starnouci a stare rodice.. odpovidam, ze hodne...co je na tom k odporovani?
zcela pragmaticky rikma, ze pani necht si poridi pecovatele.. dcery uz maji sve deti a bude pro ne narocne zvladnout oboji.. kdezto teenagera muzou doma zaprahnout....
Stanik: 11:54 - víš, já jaksi neočekávám, že se o mě budou kluci starat, možná bych to ani nechtěla. Mně bude stačit, když se mi složí na domov důchodců
Markýza: je fakt,že z některýma z vás ne nedá jinak než velmi "na úrovni"bavit.Neb máte vždy patent na vše co a jak a hned jste se vším hotové
Riki: to neznáš? tomu se říká syndrom opuštěného hnízda a mají to lidi, kteří jako jediný cíl a koníček ve svém životě měli děti. A teď očekávají, že jm to ty děti vrátí a budou s starat a dělat jim společnost. To mají lidi, kteří po třiceti letch zjistili, že si jaksi nemají co říct
