Je mi 51 a jsem těhotná
Vážené šťastné ženy, potřebuji se svěřit se svým příběhem. Je mi 51 let, jsem vdaná téměř třicet let, mám dvě dospělé vdané dcery, tři vnoučata a jsem těhotná.
Mé manželství je naprosto průměrné, žádná romantika, ale ani žádný průšvih. Ze zdravotních důvodů jsem vždy antikoncepci nechala na manželovi, za celé roky nebyl problém.
Zatím jsem na sobě nepozorovala žádné známky přechodu nebo stárnutí, a tak mě náhlé vynechání "záležitostí" trochu znepokojilo.
Když jsem teď v srpnu měla zpoždění 10 dnů, zakoupila jsem si pro jistotu těhu test a k mé hrůze se objevily dvě čárky.
Okamžitě jsem kontaktovala svého gynekologa, ten mi udělal krevní zkoušku a mé obavy mi potvrdil. Sám byl velmi překvapen a řekl, že jsem v jeho pětadvacetileté praxi naprosto ojedinělý případ.
Milé ženy, mé těhotenství je v samých začátcích, je relativně dost času na rozmyšlenou. Jsem odhodlaná jít na potrat, ale vím, že tím budu mít do konce svých dnů vystaráno s výčitkami svědomí. Potřebovala bych od vás slyšet vaše zkušenosti a názory, nejsem z těch, kterým by bylo lhostejné, že jejich dítě skončilo v biologickém odpadu.
Teď nemá smysl lamentovat nad tím, že jsem ochranu nechala na manželovi, ta situace zkrátka nastala a já se musím rozhodnout. Máte zkušenosti s interrupcí? Co to udělá s ženskou psychikou? Nebo mám dítě donosit a stát se matkou v babičkovském věku?
30.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi 51 a jsem těhotná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jadvinka: 11:52 - a proč teda nežije, necestuje a nesportuje - s tebou, s vnoučaty nebo třeba se skauty? proč sedí doma a vrčí? to dítě rozhodně nezmění
.gif)
Riki: myslím že to ti může být celkem jedno,jestli se těší nebo ne.Cítím u tebe jistou škodolibost.Spíš je to o tom,že oba prožíváme jisté údobí,které nastává u lidí,kteří žili jen pro své děti a poté co odešli nějak nevíme jak dál.Oba.Není to pro nic jiného.
Jadvinka: 11:57 - někdo holt nepozná ironii i když ho trefí mezi oči 
Jadvinka: pokud máš pocit, že tvůj muž se netěší domů, opravdu si mysíš, že by to mimi - jak říkáš - změnilo? jen aby neprchal opačným směrem.
A vážně si myslíš, že unaveného a věčně nabručeného přes padesátníka by mimi - fuj to je hnusné slovo - změnilo? že by jao zázrakem ožil a měl zase elán jako ve dvaceti? Spíš bych řekla, že by ho skolila představa další minimálně dvacetieté odpovědnosti s výchovou a hlavně výživou dalšího potomečka. 
Stanik: tak teď nevím,ale zdá se mi ,že si nějak odporuješ
Jadvinka: mno, jestli se ten tvůj netěší domů, patrně to nebude způsobeno nedostatkem miminek v domácnosti. 
Měla bys to asi zjistit dřív, než domů vůbec chodit přestane. 
carmi: já jen, že bratranec musel soudně popřít otcovství, protože když se mu "syn" narodil, tak byli teprve půl roku rozvedení a ona se znova nevdala - že i když na matrice byl otec toho kluka, tak ho do rodného listu nechtěly napsat i když tam přišli všichni tři
Jadvinka: mou maminku, jeji sestru a vlastne jakeho koli clena me rodiny a rodiny mych pratel.. asi kamradaim s divnymi lidmi 
myslela jsme to tak, ze dceram bude kome 50 az se budou o matku muset zacit starat a to pak sily nejsou takove, navic rada lidi uz nestaci zdravotne... vim, jak byl uhonena moje mama, kdyz s eposlednich 10 let starala o mou babicku, ktera umrela v 90... dojidela denne do prace, vstvala ve 4 a z prace mazala za mamou, navrat domu kolem sedme... to je pak narocne.. takze lepsi mit doma dvacetileteho plneho sily, co to zvladne levou zadni, ze...
Poslední otázka zní: "Nebo mám dítě donosit a stát se matkou v babičkovském věku?" Takže si paní tak úplně jistá není, i když možná odhodlaná je.
No, já jí to odhodlání schvaluju, a pokládám to za rozumné, zatímco tu druhou variantu bych pokládala za nezodpovědný hazard. Což jsem ostatně už napsala. A naprosto souhlasím s Bellanou, že kdo se bude chtít rochnit v tom, jaké má výčitky, tomu holt není ani rady ani pomoci. Výčitky ještě nikdy nikomu nic nevyřešily a v ničem nepomohly.
Renee: už jsem to před chvílí napsala-jak oživí.Nevím jak by reagoval ten můj -jestli by pelášil a nebo se znovu těšil domů jako kdysi,když ho děti vítali a naše spolužití bylo jaksi více naplněné,kdy člověk věděl pro koho a proč žije a měl chuť cestovat,plánovat,sporovat a kdo ví co ještě-nevím
Stanik: ona má ještě další dcery,to za a.Za b kolik znáš třeba 40letých co se vzorně postarali o své rodiče a nevrazili je na LDN?Na věku nezáleží
.JPG){kind=avatar}
Otázka Jolany nezní, jestli si dítě nechat nebo ne, ale jestli pak žena má výčitky svědomí nebo ne. Záleží jen na ní. Pokud se v tom chce patlat, tak bude mít výčitky svědomí až do konce života a podle nátury se tím buď bude užírat sama nebo tím bude otravovat své okolí. Pokud je racionální, tak si ten krok zdůvodní a nebude se tím dál zabývat. Nezapomene, to nejde, ale bude to spíš tak, jako se vzpomíná na první platonickou lásku, kterou nenašla odvahu oslovit, kamarádku, se kterou se rozhádala a pak se nedokázaly usmířit. Něco, co mohlo být, ale nebylo a není. Bez slz, bez velkých emocí. Ale to je názor mě, cynika, který se ve svých citech zase tolik nehnípe a za svými rozhodnutími si stojí, i když ví, že ne každé bylo správné.
Markýza: Souhlasné prohlášení zrušeno nebylo, ale nemůže se použít, když žena žije v manželství. Tam je to opravdu tak, že za otce se považuje manžel matky. Ten by musel nejprve otcovství popřít. Teprve po popření otcovství by mohlo dojít k souhlasnému prohlášení rodičů.
Jadvinka - 30.8.2011 11:09: Třeba to oživí jejich vztah? Tak to mě pobavilo 
Jen aby to neoživilo vztah tak moc, že manžel uteče až se mu bude za patami prášit.
Osobně bych do toho nešla. Ani za několik miliónů 
Markýza: řešíme neřešíme,tak pokud se rozhodla,tak proč řeší jestli správně?To záleží na její psychice jak se s tím vyrovná,a nezkonší třeba u psychologa,nebo pohoda a bude vše do týdne zapomenuto
