Fanaticky řeší, čím krmit batole
Krátce před narozením naší holčičky jsme se s manželem stěhovali do nového bydliště v úplně jiném městě. Nikoho jsem tu neznala a vzhledem k tomu, že jsem byla na mateřské, trvalo poměrně dlouho, než jsem se s pár lidmi spřátelila.
Nevadilo mi to, čas jsem věnovala hlavně své malé Martince, které je právě deset měsíců. V poradně jsem se sblížila s jednou mladou ženou, která má děvčátko ve stejném věku jako já. Začaly jsme spolu chodit na společné procházky a hned to bylo veselejší. Byla jsem ráda, že si mám s kým popovídat. Sice mne trochu zarážel Helenin (tak se má nová kamarádka jmenuje) přístup ke svému dítěti, ale brala jsem to tak, že každý jsme nějaký.
Ona totiž všechno strašně moc prožívá, pořád studuje různé příručky a doporučení, kterými se snaží beze zbytku řídit. Nebylo by na tom nic špatného, ale já mám pocit, že ona to přehání. Navíc v poslední době začala doslova dirigovat i mne, což už přecházet nemůžu.
Helena je zaměřená hlavně na správnou stravu svého dítěte, k čemuž přistupuje až fanaticky. Dosud kojí a k tomu přikrmuje. K příkrmům přistupuje jako k vědecké práci, všechno přesně odvažuje, má napsaný seznam, co dítě smí a co nesmí a proč. Podotýkám, že její holčička je naprosto zdravá, není alergická apod.
Můj přístup je odlišný. Řídím se hlavně svým citem a rozhodně si nemyslím, že bych své dceři něčím škodila. Helena to však vidí jinak a má potřebu komentovat v podstatě všechno, co Martince dávám. Bohužel, začaly jsem se už navštěvovat i doma, takže má můj styl přístupu k dítěti přímo naservírovaný.
Nesouhlasí prakticky s ničím. Martinka už není kojená, mléko jsem ztratila kolem šestého měsíce. Už jen kvůli tomu jsem si vyslechla dost řečí, že kdybych se víc snažila, nemuselo to takhle dopadnout, že jsem svou dceru ošidila o to nejdůležitější a nejlepší, co jsem jí mohla dát. Jakmile mne Helena vidí krmit Martinku, neodpustí si doslova přednášky, častokrát doprovázené zděšeným, teatrálním výstupem.
Podle ní dělám všechno špatně. Jogurt, pribiňák, ale i třeba žervé rozmixované s pomerančovou šťávou je prý
špatně a zadělávám tím své dceři na pěkné problémy. Bramborová kaše je podle ní taky nevhodná, zvlášť když je ušlehaná s kravským mlékem. Když Helena vidí, jak si Martinka pochutnává na banánu (který vyloženě miluje), dává si pomalu hadr na hlavu a plácá něco nesrozumitelného o pesticidech. Když nás jednou přišla vyzvednout a přistihla mne, jak honem přihřívám k obědu špenát a brambory, začaly hystericky ječet, že snad jí to ohřívané jídlo nechci dávat, a špenát už vůbec ne, ten se prý v žádném případě ohřívaný jíst nemá.
Bylo by to na dlouho, kdybych měla popsat všechny jednotlivosti. Stejně jako všemožné odborné příručky, které mi Helena vytrvale nosí a podle nichž, jak zjišťuji, by takhle malé dítě nemělo jíst snad vůbec nic z toho, co je v našich končinách považováno za normální. Kdybych se měla podle nich řídit, tak bych Martinku musela krmit jen pohankou, rýží, baklažány apod.
Musím říct, že z tohoto důvodu se snažím kontakt s Helenou postupně omezovat. Nepřipadá mi v tomto ohledu úplně normální. Přesto se neubráním pochybnostem, zda skutečně dělám všechno správně a zda tím své holčičce třeba neubližuji. Snažím se, aby měla všechny potřebné živiny, necpu do ní cokoli bez rozmyslu, ale hlídat každý jogurt, banán, či další, úplně normální a běžná jídla, mi připadá už trochu jako případ pro psychiatra.
15.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 203 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Fanaticky řeší, čím krmit batole
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, já když jsem si v knížce jednoho specialisty přečetla, že vpodstatě alergizuje i mrkev, tak jsem tu knihu sbalila a šla jsem ji vrátit do redakce, kde jsem ji přímo koupila. 
.gif)
Zuzko, je pro tebe to kamarádství tak důležité? Sice se máš s kým bavit, ale zas tě stresuje. Klidně jí řekni že se ti nelíbí její styl péče o dítě a do tvého ať ti nekecá. Začni lehce, pokud to nepochopí přitvrď. A když ani to nepomůže, přestaň se s ní stýkat. Získáš víc než o co přijdeš.
Nedávno jsem náhodou vyslechla hovor matky, že její dcera (asi 4 roky) má nejradši psí granule, že teď psovi koupili nějaké nové a ty před ní musí vyloženě schovávat, aby mu je nesnědla - vypadalo to, že se fakt bojí, aby měl pes žrádlo, ne o dceru - jenom jsem nevěřícně zírala, no a za chvíli se napila tatínkova piva, známí říkali - pozor, pije ti pivo - tatínek jenom "v pohodě, ona s babkou pije pivo nebo víno, občas nevíme, kdo je víc nalitej" a vrchol všeho byl, že ta holčička nestále cucala celý svazek klíčů od auta, a tatínek říká "vem jí ty klíče, nebo rozkouše to dálkový ovládání a nedostaneme se do auta" - jo i takováí jsou rodiče, prostě každej extrém škodí, nic se nemá přehánět.
Bambulka: 7:58 Jsem o dvva roky starší než tvoje mamka, obézní nejsem, alergii nemám ani jednu, moje matka mě krmila podle zásad zdravého selského rozumu - vyvážená strava - mléčné výrobky, libové maso, ovoce, zelenina, žádné extrémy a studování příruček. Mezi mými vrstevníky neznám nikoho s potravinovou alergií. Kila samozřejmě s blížící se padesátkou je třeba hlídat a upravit jídelníček. Naopak v generaci mých dětí je spousta alergiků a astmatiků, mezi mladými holkami je spousta macatých mařek. Já si myslím, že se nic nemá přehánět - zlatá střední cesta je nejlepší. Trávit život v hysterii, že dítě snědlo nedej bože pribiňák mi připadá fakt ujeté.
majucha: 
jestli on z něho neroste gurmán! Japonci jedí syrový ryby, Francouzi šneky. On vlasntě jenom chytře zkombinoval japonsko-francouzkou kuchyni. 
majucha: kareta: no co... poznavaji svet... 
Zuzko, ja si myslim, ze kazda si mate hledet sveho ditete a neremcat a nenapominat jedna druhou, ze nekdo to prehani, druhej nedba... Udelala bych s ni dohodu, ze si proste do tehle veci nebudete povidat... jinak nevim, myslim, ze neni uplne na skodu se podivat co doporucuji lekari, nejake knizky a pak do toho zapojit zdravej rozum... 
.gif)
majucha: 
tfuj tajbl
.jpg)
majucha: Bléééé 
Meryl: já už jsem to možná někdy psala, říkala mi kamarádka, co má malý děti - dívám se z okna na dvůr a vidím, jak ten nejmladší má něco v dlani chutně pojídá. Říkám si, vždyť jsem mu nic nedávala, co by si mohl vzít s sebou (bonbony a tak), jdu se podívat, co to jí - a on měl plnou daň slimáků 
kareta:
Sofffie: ts, žžížala, ale dcera ochutnala slimáka
Prej je hořkej. Upadla jí na zem čokoláda a když ji zvedala, přehmátla se a strčila do pusy tohle, teda doufám, taky to mohlo být hovno, raději nemyslet
Sofffie: já už ani nevim, dlouho jsem ji na jídelním lístku neměla . Zato jsem tuhle sežrala mouchu v letu . Škrábala mě v krku nožičkama 
majucha: 
néééé, žížaly néééé
.JPG)
Jak tak čtu některé příspěvky, tak se divím, že jsem přežila až do svých úctyhodných třiceti let...hračky plné ftalátů, dětská postýlka natřená bůhví jakým lakem, v roce jsem jedla všechno - mám tři starší sourozence a cítila jsem se ochuzená, když mi nedali to, co jim.
Kdysi jsem si "zobla" kuřinců...
Nedávno mi na toto téma přišel mail - docela zábané čtení...
majucha: jak chutná žížala?
