Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla 
bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
(38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu- (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Juana: 11:25 Naprosto souhlasím a kudla v kapse se mi otvírá, když slyším, že státní zaměstnanci jdou stávkovat za svoje platy. Proč nestávkovali tehdy, když se zvyšoval státní dluh tím, co popisuješ? Proč se tehdy nebáli, že jednou to prostě skončí a budeme to muset zaplatit? Raději volili levici, která se o nás postará, nastaví štědrý sociální systém a budeme se mít jak v ráji. Teď se diví a hurá do stávky. 
soulasím jednoznačně s Otou ,holt když není odkud brát a pokladna je prázdná tak se prostě musí šetřit a šetřit musí všichni 
To ale nejde globalizovat ani opačně, že se všude v soukromém sektoru snižují nebo stagnují platy, to je profesní zaměření od zaměření, kraj od kraje a případ od případu. Mám několik přátel, kteří pracují v soukromém a platy jim jdou nahoru rychleji, než rosnička ve sklenici za jasného dne. Stejně tak prosím neglobalizovat ani to, že všichni se státního si stěžují, nikdo ve státním sektoru pořádně nepracuje a všem se snižuje.
Dneska jsme všichni na podobný lodi a jednoduchý to má málokdo z nás. Bude nás to všechny stát daleko víc starostí a ohánění se. Ale snad pořád lepší, než abychom dopadli jako v Řecku nebo Maďarsku, ne?
.jpg)
monia: já nebrečím, já jsem nasr... 
ono mít po padesátce s 30 lety praxe ve státní správě 15 čistého, synka na škole a polovičku na podpoře v nezaměstnanosti taky není žádná výhra. I když mi už radili, že mám odejít z místa, které mě téměř neuživí a najít si něco lukrativnějšího, páč svět na mě určitě čeká s otevřenou náručí 
monia: jestli to od malička slýchávají od svých rodičů, kteří vyrostli v minulém systému, tak se nediv.
sharon: Stejný plat = ani se mu ale nezvyšuje, jako se zvyšoval ve státní sféře
.gif)
Markéto, ty jsi bohatá už tím, že máš dvě zdravé děti.....
každej má přeci možnost si vybrat kde bude pracovat, nebo někdo někoho nutí aby byl v soukromím či státním sektoru......
Ota: Jo, pořád tvrdím, že ty prachy prožrali všichni. Na té hostině se podíleli všichni obyvatelé republiky, někdo víc, někdo míň. Na dluh se zvyšovaly platy, které se utrácely v obchodech, firmy měly vyšší tržby - a tedy vyšší platy nebo víc zaměstnaců atd. a tedy zprostředkovaně se neúměrně zvyšovala životní úroveň celé společnosti. Hostina končí, v soukromé sféře už nejméně rok, a teď konečně došlo i na státní sektor a oni se najednou hrozně díví a myslí si, že snad mají do smrti zabezpečený pravidelný růst svých příjmů. Klidně si to s nějakým mizerně placeným státním zaměstnancem vyměním. Jo a beru i to regulované nájemné, to jsme nikdy neměli, ani za komoušů, anžto jsem vyrostla v družstevním bytě, kde bylo "nájemné" dvojnásobné oproti sousednímu státnímu paneláku - za stejný byt.
majucha: Pravda a nechápu, že takto uvažuje spousta mladých lidí.
on ten "stát" by měl začít v první řadě u sebe......ale toho se nedočkáme, naopak , každý den vyleze na povrch nějaká "kauza" která se časem zamete pod koberec....a to je smutný
Juana: No vidíš, konečně sis vzpomněla. 
Neboj, já Ti rozumím, můj muž pracuje v soukromém sektoru, já sama jsem OSVČ, ale děsně mě se.e, jak strašně brečí státní zaměstnanci. Nikoho jiného snad slyšet není, možnosti v anketě to jasně dokládají.
já tedy nevím, manžel pracuje pár let v soukromé sféře a plat má pořád stejný....... čili se mu nesnižuje.....
.jpg)
Chápu tě. Bohužel, stále přibývá lidí, kderým podobné obavy "co bude", vztek a bezmocnost, navíc, kromě úzkostí, vyrobí i zdravotní problémy - deprese, zažívací potíže......
Ota: souhlas. Akorát se obávám, že dost lidí tohle nebude chtít slyšet nebo chápat, protože žijí v přesvědčení, že stát má povinnost se o ně postarat.
