Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla 
bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
(38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu- (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
dadka: v "krátký den" se vracím o páté, v dlouhý v osm, no a o víkendu doháním všechno 
Ovšem taky pamatuju dobu, kdy jsem vstávala v 5.40 a v 6.00 jsem byla v práci
monia: No jo já zapomněla, my co nepracujeme ve státní sféře se nejspíš koupeme v šampaňském a doma přikládáme do kotle balíky tisícovek.
Jdu raději něco dělat, čímž přispěju do mizerného rodinného rozpočtu. Manžel odjel na nějakou montáž, tak bude na chleba, a já jdu dělat nějaké korektury, a tak snad budu mít nějaké prachy na vánoční dárky.
.jpg)
dadka: nojonojo a kdo léči hasiče ? a kdo krmí doktory? a kdo vyrábí zařízení a léky ? 
dadka: nojonojo a kdo léči hasiče ? a kdo krmí doktory? a kdo vyrábí zařízení a léky ?
punh: já po půl šesté nasednu do vlaku, narvu sluchátka do uší a budím se v Libni i když dneska do mě spolucestující žďuchal až po magistrálou 
Vikina:
To jsi vlastně celý den pryč! Domů se asi jezdíš jen vyspat. Obdivuju tě, já jsem měla vždycky to štěstí, že jsem do práce měla kousek, nejdál 9 km a nejblíže 2 zastávky tramvají,nebo pěšky.
Obecně vzato je mi Markéty líto, ale mám několik otázek:
1. Proč by měly platy setrvale růst nebo se držet stejné ? Takovým Němcům se od vstupu do Eura platy celou dobu soustavně snižují.
2. Proč chceme od státu to co by jsme nechtěli od svého životního partnera ? Tedy aby nám platil stejně nebo víc v situaci kdy dostává míň?
Představte si , že vám manžel oznámí, že budete muset zvýšit výdaje, protože on bere méně peněz 
Podpoříte ho ?
3.Co řeknete takovému partnerovi, který v situaci , kdy vašemu rodinnému rozpočtu teče do bot na straně příjmů, chce dál utrácet stejně nebo dokonce víc a hledá vinu ve špatné rodinné politice ? Budete se mu smát ? Budete utrácet víc i když budete vědět, že na tom budou bity vaše děti ? Nebo se takového partnera zbavíte ?
4. Kolik si myslíte, že stály a stojí rozpočet chyby těch politiků ( to nejsou zjevně češi:) a kolik stojí rozpočet věci, které stát musí dát ze zákona ?Tzv Mandatorní výdaje ?
Řeknu to stručně víc než 80 procent výdajů státu jsou výdaje, které stát dát musí, protože mu to nařizuje zákon. Většinu toho tvoří sociální dávky a platy zaměstnanců státu. Na vše ostatní zbývá méně než 20 procent.
Ještě před 12 lety to bylo 40 ku 60 .
Kdo nám tedy prožral peníze státu ? Politici ? Ale kdeže, lidé kteří je volili a tleskali tomu, že se sociální síť stala pohodlným divanem a že ve státní službě bere víc než v sourkomém sektoru....
caira: 7.0Hodně mně vadí, že berou peníze hasičům. Nikoho takového v rodině nemáme, ale jejich práce je hodně nebezpečná. Oni snad dělají všechno! Ať se kdekoliv něco stane, všude vidíte hasiče.Těm bych platy skutečně nesnižovala, spíše naopak.
.gif)
Vikina: tak to jsi dobrá. I já dojíždím, ale ne tak daleko. U nás to je taky s místy bída, takže jsem ráda, že práci mám. Mě vždycky pobavilo, když jsem se dosmýkala do práce po náledí autem a moje kolegyně skuhrala, že musela jít pěšky: "To ti je taaaaak hrozný, ani si to neumíš představit."
Já si neumím představit, jaký to je mít práci v místě a nemuset dojíždět.
Ale už jsem si na dojíždění zvykla, takže si cestou poslouchám písničky, v klidu si přemýšlím o všem možném a beru to jako relax. Horší to je v zimě, když jsou nesjízdné silnice, ale člověk si zvykne na všechno, když musí
Juana: Protože o těch pracháčích ze soukromého sektoru se nemluví.
Opět se táži - proč není v anketě možnost "pracuji v soukromém sektoru a plat se mi už dávno snížil".
Myslím, že nás takových tu není zas tak málo, které bychom odpovídaly takto.
punh: 60 tam a 60 zpátky, holt jsem taková světoběžnice. Bohužel u nás místa nebyla, nejsou a nebudou a i kdyby byly předdůchodkyni stejně nikdo nechce
lonkue:
Bellana: v soukromé sféře se na zdravotníky nevztahují tabulkové platy, takže je mají oproti sestřičkám ve státních zařízeních mizerné.
Taky se divím, když někdo považuje dovolenou u moře za běžný standard. Nejet na dovolenou nepovažuji za kdovíjaké odříkání. To si lidi musí odříct věci mnohem potřebnější k životu.
Vikina: to jezdíš 60 km jednu cestu a nebo tam i zpět? Já si právě taky myslím, že ti, co nemají os. ohodnocení, tak už nemůžou mít propad na platech tak velký
Jo a taky nechápu lidi, co bydlí celý život v regulovaných bytech a přitom nic neušetřili. To mi hlava nebere. Nebo vlastně asi bere - investovali do svých víkendových sídel, aut, dovolených..... a teď se strašně diví, že by si měli koupit byt, když na něj nemají. 
