Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla 
bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
(38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu- (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zbláznil se mi počítač?
Bellana: Takže dokončím myšlenku. 
Ve státním jsou platy o dost vyšší, soukromí lékaři opravdu moc neplatí, to je docela známé.
monia: mluvis mi z duse 
Stanik: presne.... deregulace najemneho a dalsi podobne pozustatky tech "blahych a regulovanych" casu....
Bellana: Markéta je ve státním, tam ty platy jsou rozhodně v
Bellana: Markéta je ve státním, tam ty platy jsou rozhodně v
Bellana: Markéta je ve státním, tam ty platy jsou rozhodně v
Bellana: Markéta je ve státním, tam ty platy jsou rozhodně v
Ty lidi, co si stěžují na zvyšování svého regulovaného nájemného, bych poslala všechny povinně bydlet do nájmu tržního nebo do splácení obřích hypoték, jako to má většina lidí, protože jinou možnost neměla a nemá. Tohle mě fakt dovede rozčílit. I když ty regulované nájmy zvyšují, pořád jsou několikanásobně nižší než místně obvyklé nájmy tržní 
A nevěřím tomu, že se to jednou srovná, v tom už jsem ztratila naději, vždycky si najdou důvod, proč úplnou deregulaci oddálit....
Nabízím, že si s nějakým regulovaným nájemníkem vyměním byt. Značka: platím obrovské tržní nájemné, berete? Asi ne, co? 
Markéta má trochu divný přístup k životu. 
Dokud měla "své jisté", o nic se nestarala, žila v nájmu, protože se zase o nic nemusela starat a teď, když přicházejí změny, se hroutí a začíná sledovat politiku. Smutné.
Markétko, v soukromém sektoru se platy snižují už 2 roky, ale potichu, takže do hlavních zpráv TV Nova se to nedostalo, ale je to každodenní realita a lidé se s tím poprat musejí. Spousta lidí žije ve svém, splácí úvěry, ale je to tak pro ně lepší, než čekat na deregulované nájemné. Spousta lidí podniká, což v praxi neznamená, že jsou těžce v balíku a nehnou prstem, ale právě naopak, makají od rána do večera každý den, odvádí každý měsíc nemalé částky na sociální a zdravotní a nebrečí, že teď nemůžou, protože musí být doma s dětmi. Ten luxus si prostě nedovolí. Takže nebreč, nemáš se zle a vezmi konečně svůj život do svých rukou.
.jpg)
Stanik: já bych ráda měla na dovolenou u moře nárok, u moře jsem byla naposledy v roce 1975
.JPG){kind=avatar}
Nevím, kolik mají zdravotní sestry ve státní správě, ale vím, že ambulantní sestra u soukromé lékařky u nás v Ostravě má 12 tisíc měsíčně hrubého. To jen pro dokreslení pro ty, co si myslí, že všichni mají platy nad dvacet, protože to je přece průměrný plat. Jiný kraj, jiný plat.
.gif)
orinka: hlavně po ránu....
Nepracuji ve státní správě. Před dvěma lety nám všem firma přestala vyplácet osobní hodnocení, čímž jsme přišli o 35 procent platu. Holt - co firma nevydělá, to nevyplatí. Měli jsme dvě děti na VŠ mimo naše město. Tak se upravily výdaje tak, abychom vyšli. Sice pracuji v docela lukrativním oboru, ale můj věk daleko převyšuje věk, který je v našem oboru žádaný. Tak si ani nemůžu hledat jiné místo. Zájem je jen do okamžiku, než pošlu úplné CV. Stejně místo měnit nechci, na tomto se mi líbí. A co tím chci říct - je třeba koukat ne na to, co si nemůžu dovolit, ale na to co si dovolit můžu. A hlavně nepěstovat v sobě a dětech pocit, že jen s lepším mobilem, oblečením a jánevímčím jsou lepšími lidmi a zakázat sobě i jim poznámky o tom, co si mohou dovolit jiní lidé, kteří mají vyšší příjem nebo možná jen jinou strukturu výdajů. Možná je dovolená na Tahiti lepší, ale fakt dobrá dovolená je ta, kde jsou lidi spolu a jsou spolu rádi. Byť by to bylo na Šíravě. 
Chápu, že se bojíš budoucnosti, ale pokud budeš pracovat příliš dlouho a uštveš se, nakonec přijdeš i o svoji práci a bude to ještě horší.
Vikina: proč pěšky, copak nemáš kolo?
A bacha na městskou policii.
PEGG: jeste bych dodala , ze se lidi chovaji, jaky kdyby na dovolenou u more meli snad nejaky narok
deregulaci fandim, aspon se rozhybe trh s najemnim bydlenim.
Pokud ziju narp., sama v 80m2 byte na Vinohradech.. nemuzu cekat ze budu platit regulovany najem.. to je nohoraznost. ti lide na to meli dostatecne dlouhou dobu se prestehovat od deregulaci se mluvi poslednich 10 let minimalne.
