Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla 
bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
(38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu- (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
lonkue: 
PEGG: velmi dobre napsane! Netreba se hroutit dopredu, Na to bude fura casu, az ta krize prijde....
(sarkasmus). A jeste bych se pridala k dalsi prispevatelce, ktera tu uz drive napsala - stezovat si na vrchnost je takova hezka ceska specialita ( a ze je na co si stezovat), ale tim se nic nevyresi. Proc se nepridat do verejneho zivota a neco zmenit....?
.gif)
PEGG: líp bych to nenapsala....bohužel člověk i pozná že mnohem důležitější než peníze je zdraví........
Markéto, nejsi sama kdo má v této době tyhle existenční problémy....co stím ? Tady člověk nemůže víc napsat, hned ho osočí , že chce zpět komanče.....
komu chybí požádejte odešlé posalnce o dotace....třeba "biomasa" dostala přes 400 tisíc za to ho....co udělalal , slušné odstupné....
PEGG: 
.jpg)
A ještě žádný politik nevysvětlil, proč jim z těch horentních platů, příplatků a prebend vezmou jen 4% a nám z té žebračenky 10%. 
Zajímavé je, že se na to ještě žádný moderátor politiků nezeptal. Přitom já musím makat každý den a oni si do vlády chodí jak do houslí.
punh: já mám alespoň jistotu, že mi neseberou osobní, protože jsem žádné nedostala no a těch 10% ze základu je právě moje jízdné do práce. Že bych vstávala o půlnoci a chodila těch 60 km pěšky?
Almega: 8:29 - nechapu! Tobe by se chtelo zpatky do 1989...? Ano, vsichni meli stejne. Stejne velke hovno a zadne moznosti do budoucnosti. Jenom to co stat pridelil... To nemuzes mysletg vazne...
.jpeg)
Linda - 15.11.2010 9:47 - 
.gif)
mam-ča:
Budoucnosti se bojíme všichni,ale hroutit se už dopředu nemá cenu. Co tě nezabije,to tě posílí. A pamatuj, jsou lidé,kteří opravdu mají důvod se hroutit, ten ty nemáš. Znám dost státních zaměstnanců a jejich plat se pohybuje kolem celostátního průměru a u policie si troufám říct,že to je ještě trochu víc. Promiň, ale nemáš se z čeho hroutit a neříkej mi,že jste neměli vše potřebné. Ano, možná jste nemohli jet každý rok na dovolenou k moři,ale to nemůže spousta lidí. Stalo se ti někdy, že bys neměla pro děti na zimní boty nebo na to abys jim mohla koupit obědy ve škole? A víš,že takoví lidé existují a že jejich je čím dál víc? Myslím,že tohle vám ani po snížení platů nehrozí.
A pamatuj, může být i hůř.
Prostě řeš věci až nastanou, teď to je takovéto co by kdyby.. Máte úspory, tedy hlady nezemřete a co se týká bydlení, to je vždycky lepší vlastní, než pronájem. Možná i navzdory snížení platů, byste měli zauvažovat jestli by hypotéka nebyla lepší než drahý nájem.
Rozhlédni se kolem sebe,možná zjistíš,že ve tvém blízkém okolí je spousta lidí, kteří na tom jsou daleko hůř než vy, jsou bez práce, ztratili dítě ..... Nebuď už teď na dně, zničíš si zdraví a podepíše se to i na vašem rodinném životě. K životu stačí málo, mít co pusy a kde složit hlavu, troufám si říct,že vy máte mnohem víc. Tak hlavu vzhůru
evropka: 
, snad bude líp, ale hrozbu propuštění má v dnešní době prakticky každý
Markéto, zvládnete to i po snížení platů, jako to musí zvládat jiní. Tvůj plat zřejmě padne na bydlení a manželův vám zbyde na živobytí.
Jste na to dva. Někde to musí zvládat matka-samoživitelka, a taky hlady nepomřou.
Je zbytečné se trápit tím "co by kdyby", prostě jste do hypotéky nešli a bydleli jste v regulovaném nájmu, protože to v tu chvíli bylo výhodnější. Jenže vám na ten regulovaný nájem přispívali všichni ti, co bydlí ve svém (byť třeba zadluženém).
S takhle malými dětmi přece není vaše spotřeba tak velká. Bude hůř, až budou na SŠ nebo VŠ.
Netrap se věcmi, které nemůžeš změnit. Tak prostě nebudete chvíli spořit, a úspory použijete na nečekané výdaje, jako např. rozbitá pračka, lednice, apod.
Platy policistů a zdravotních sester nepatří k těm úplně nejnižším.
Linda: taky si myslím, že hranice odchodu do důchodu se pořád posunuje, takže je zbytečný se teď tím stresovat. I my jsme si v práci dělali legraci, že se důchodu nedožijeme, protože nás ponesou z práce nohama napřed, případně budeme chodit do práce a jelikož budeme trpět stařeckou demencí, tak už nám to bude jedno a nebudeme řešit nějaký důchod. Takže se vlastně není čeho bát
