Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla 
bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
(38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu- (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: taky bych řekla,mamka prožila válku a hlad po ní,umělý med a kunerol místo másla. Babička byla v domácnosti,pak chodila posluhovat,za socíku dělala v zahradnictví. Důchod 0-0-nic. Ty věděly,co je to šetřit.
Ota: Já mám jiný pocit - jako kdybych do partnera (státu) lila prachy a když chci šáhnout do úspor (třeba půjdu na mateřskou), tak by řekl "nasrat". Tak asi tak. To by bylo ale to poslední co by řekl.
Kočkomilka: 11.59 
tohle presne povazuju za obrovsky dulezite. a myslim, ze by se podle toho nemely chovat jen domacnosti, ale treba i urady a podniky - hledat svoje dodavatele v prve rade ve svem regionnu.
.jpg)
lonkue: největší paradox je, že právě generace řekněme od mé matky směr starší, si je vědoma, že peníze nerostou na stromech, že život na dluh přivedl ČSSR mezi rozvojové země atd atd..
Nejhalasnější obhájci "starých", tedy těch co většinou přesně vědí co je život zač a kolik co stojí, se rekrutují z řad dnešních levicových politiků kteří ze školy rovnou vstoupili do strany a " ten vobyčejnej život s jeho starostmi a strastěmi" znají jen ze stranických svodek...
Typický představitel ?
Pan Sobotka nebo svůj přítel Březina
lonkue: to není boj generací, měla bys vidět, jak by to lítalo, kdyby se sešla moje matka a moje tchýně
Přitom důchody mají obě zhruba stejně vysoké, takže penězi to rozhodně nebude. I manžel je na ty řeči svých rodičů přímo alergický, zejména poté, co jsme zjistili, jak dokážou utrácet za blbiny (Zepter, jakási horkovzdušná trouba bratru za dvacet tisíc - cesťák mi ji vnucoval a my to pak našli u nich na chatě). Tchýně a tchán jsou typická ukázka lidí, věčně nespokojených se svoji životní situací s neustálými pesimistickými a závistnými kecy.
lonkue: 12:09 
A boj mezi voliči levice a pravice.
Ja to tady dneska vidim na boj generaci...
Ota:
Pentlička: Nezlob se na me, ale stat jsme si zadluzili vsichni svoji velice velkorysou socialni politikou. Tak velkorysi stat jako je ten nas je unikum i v postkomunistickych zemich. Vim o cem mluvim.... Leta jsem zila a pracovala v Madarsku, Polsku a ted jsem na Pobalti. NIKDE a opakuji NIKDE neni stat takova dojna krava jako V Cechach. Mozna je na case si tady zamest pred vlastnim prahem a neocekavat, ze se o me stat postara. Ty casy uz jsou davno pryc a jeslti da Buh tak se nikdy nevrati....
Pentlička: Pentlička: Pentlička: Některé výhody bych jim sebral.
Platy nemají nijak horetní, navíc platy a prebendy politiků tvoří minimum ze státních výdajů... nebo máš pocit, že státní rozpočet je spotřebován politiky ::
Z tvého příspěvku jsem pochopil, že nežiješ v ČR
, PROTOŽE TY ANI TVOJE NEČERPÁŠ ŽÁDNOU ZE SLUŽEB STÁTU A NEVOLÍŠ POLITIKY, KTEŘÍ ČR ZADLUŽILI 
Ps : takže stát, který dlouhodobě rozdává víc než přijímá a na výplaty se musí zadlužovat není gambler ???????
A na co si pak hraje takový stát ?
monia:
Ota: 11:14 - lepe bych to nerekla! super napsano
Pentlička: Znám dost lidí, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti, ač by mohli pracovat, ale oni prostě nechtějí - proč by pracovali, stát ať platí. Nebo berou podporu a k tomu pracují načerno. Myslíš, že tito ten stát nezadlužili?
(Nechci se v žádném přípdě dotknout těch, kdo práci hledají a nedaří se, píšu o těch, co opravdu znám.)
K nám soukromníkům: ten kolotoč je takovýto: nakoupím u řezníka,pekaře,nechám si vymalovat dům.Řemeslník zaplatí obci daň,obec opraví chodníky nebo zruší poplatek za parkovací místo,usnadní mi život.Franta měl v rohlíku mouchu? Tak půjdu k Martinovi.Franta bordelář zkrachuje.Musíme si pomoct sami,od cizích pomoc nečekejme.Jsme pro ně odbytiště šmejdů,ti co nakoupí 10 čokolád jen proto,že stojí 5 Kč,že je tam 12% kakaového másla nikoho netrápí.Hlavně je to levné.Než dát 11 Kč za jogurt z Valašského Meziříčí nebo Kunína,koupíme cosi škrobového,ale s cizím názvem. Ale tohle ať si každý srovná sám se sebou.
Loni se náš (soukromý) podnik dostal do insolvence. Mzdu nám po několika měsících, kdy jsem nedostávali nic, vyplatil úřad práce ve výši 3 měsíčních platů. Od loňského podzimu, poté, co bylo propuštěno 250 zaměstnanců, máme zkrácený úvazek na 4 dny v týdnu, tzn. snížení mzdy o 20%. Nikdo kupodivu nereptá a jsme rádi, že jsme nebyli mezi těmi 250 propuštěnými....Mzdy dostáváme měsíc pozadu. Muela jsem překopat trvalé příkazy, určit, bez čeho se dá žít...Prostě to nějak musí jít. Já chápu, že když mám doma 100, nemůžu utratit 200....
