Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Nikdy jsem nebyla bohatá, vždycky, co si pamatuji už jako dítě, jsme doma museli hodně pečlivě hospodařit a nemohli jsme si koupit všechno, co jsme potřebovali. Pokaždé jsme se rozhodovali, co je nejdůležitější a dostane přednost.
Netrápilo mne to ani později, když jsem se vdala a byla na tom v podstatě podobně jako mí rodiče. S manželem si rozumíme, máme dvě školní děti (9 a 6 let) a snažíme se žít v rámci možností, jaké máme. Jenže v posledních měsících se situace celkově ve společnosti změnila a ve mně to vzbuzuje velké obavy, mám obrovský strach z budoucnosti.
Pracuji jako zdravotní sestra na poliklinice (výhodou je jednosměnný provoz), manžel je policista. Jsme tedy oba dva státní zaměstnanci a obou se nás bude týkat plánované desetiprocentní snížení platů. Neumím si představit, jak to zvládneme, když už teď žijeme doslova na doraz.
Bydlíme navíc v nájemním bytě (báli jsme se zatížit hypotékou, dokud jsou děti malé, založili jsem si stavební spoření, kam pravidelně ukládáme peníze, a plánovali jsme, že až děti vyrostou a osamostatní se, použijeme úspory + si vezmeme hypotéku a koupíme si malý byt). Nájemné pro nás vycházelo lépe než placení splátky na případnou hypotéku. Jenže teď bude majitel v rámci deregulace nájem zvedat a to dost citelně.
Takže přijdeme o více peněz, než je jen desetiprocentní snížení našich platů. Zaplatíme více ještě za nájem. Vůbec nevím, jak zvládneme všechno potřebné financovat. Strašně se bojím budoucnosti, sebralo mne to tak, že nemůžu spát, budím se ve čtyři ráno, koukám do stropu a přemýšlím, co nás čeká.
Oba s manželem jsme se začali pídit po nějaké jiné práci, případně po přivýdělku. Nic. Práce prostě není. Mohla bych vzít za měsíc několik nočních služeb v nemocnici, ale to by naši situaci moc neřešilo. Navíc nevím, jak bych zvládala chodit z noční rovnou do své práce. Problém taky je, že na směny už u nás dělá manžel a alespoň jeden z nás musí být doma s dětmi.
Vím, že se s tím, co nás čeká, budeme muset poprat stejně jako tisíce dalších lidí, kteří se dostali či dostanou do podobné situace. Jenže mi není vůbec lehko, bojím se, abychom všechno zvládli. Kromě strachu cítím zároveň i velký vztek. Jak jsem se o politiku nikdy nezajímala, teď se snažím vše sledovat, abych byla v obraze. A když vidím, kolik finančních machinací, podvodů a obohacování našich politiků se objevuje, vidím doslova rudě.
Jsem přesvědčená, že to, v jaké situaci se tento stát ocitl, mají na svědomí oni. Bohužel, zaplatíme to my všichni a to hodně těžce. Těm nahoře se zase nic nestane, ze všeho se vylžou, případně budou jejich prohřešky zameteny pod koberec. A jejich platy jim zůstanou, případně budou sníženy o částky, které se jejich rodinných rozpočtů prakticky nedotknou.
Omlouvám se, že sem zanáším takové smutné téma. Ale jsem toho doslova plná. Mám v sobě hrozně moc strachu a obav, vzteku, chvílemi propadám doslova beznaději. Určitě není naše rodina jediná, která musí řešit doslova existenční problémy. Zajímalo by mne, jak se s nimi vyrovnáváte vy ostatní? Nechci stát s nataženou rukou a čekat, jestli mi pak stát něco dá a dosáhneme na nějaké příspěvky. Nikdy jsem nic takového nepobírala, neumím si představit, že bych měla jít škemrat třeba i o příspěvek na bydlení apod.
15.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 207 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Snížené platy, příspěvky, dávky...
Týká se vás osobně snížení platů, příspěvků a dávek, které brzy vstoupí v platnost?
- (38%)
Ano, bude to velký problém v našem rodinném rozpočtu - (26%)
Ano, ale snad to nějak zvládneme - (35%)
Ne, netýká, nepracuji ve státní sféře ani nejsem na mateřské apod.
Celkem hlasovalo 190.
Související odkazy:
- Nechci žít jako Matka Tereza
- Ušetřit přes sto tisíc ročně? Zvládnete to někdo?
- Charita, pomoc, veřejné sbírky. Zapojujete se?
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ota: 11:14 - Oto tleskam....
majucha: blíží se vánoce, tak vyrazejí do Prahy nakupovat - odbory je tam zadara dovezou
Oto, ale já jsem stát nezadlužila, zadlužili ho naši slavní politici svojí neuvážeností a hamounstvím. Tak ať si zametou před vlastním prahem a zruší si všechny ty neopodstatněné výhody, co mají a ještě si sníží svoje horentní platy na průměrné. A přestanou kšeftovat se státními zakázkami.
Ten tvůj příklad s manželstvím by se hodil pouze tehdy, kdyby manžel začal hrát automaty a zadlužil se kvůli tomu jak blázen, ale takového bych ihned opustila. To není, že ne vlastní vinou přišel o část platu!
monia: v poho, nemyslela jsem to nijak osobně :-)
A ohledně stávek - spočítejte si, kolik je ve státním a veřejném sektoru zaměstnanců a kolik se jich na tom Staromáku (nebo kde to bude) sejde. V podstatě je to mizivé procento .
sharon: Potíž je, že na lidi ze státního sektoru opravdu nikde nikdo není příliš zvědavý, takže líp placená práce se jim hledá velmi obtížně. Nebo přesněji řečeno jakákoliv jiná práce. A to právě proto, že panuje ta obecná představa, že NIKDO ve státní správě nic nedělá, všichni celé dny jen popíjejí kafe a i kdyby něco dělat měli, nemůžou, protože stejně nic neumí. A těch pár, co do téhle šablony nespadá, se s tím prostě sveze, málokdo jim věří, že se celé dny nezastaví a že opravdu i něco umí
Kočkomilka: to máš těžký. K těm řetězcům - když počítáš s každou korunou, rozmyslíš si každý nákup. Nevidím prozíravé podporovat souseda, když pak výsledně zkrachujeme oba. Já ho nevytrhnu, ale za 14 dnů budu bez peněz. Stačí mi nakupovat zdravou výživu, občasu, u soukromníka. Tam bych možná skončila už po týdnu
Kočkomilka: Za tohle bych demostrovat šla hned, ale obávám se, že bych byla sama, takže by mě stejně nikdo neslyšel.
leila: ale opravdu všichni....a ti nahoře hlavně u sebe...
Vikina: To by bylo na mašli!
Sakra lidi,co furt brečíte? Proč nejdete demonstrovat,že nechcete přídavky,protože překračujete limit jen o 50 Kč? Proč nedemonstrujete,že chcete zpřísnit vyplácení sociální podpory? Proč netrváte na tom,aby byli úředníci k dispozici 5 dní v týdnu 8 hodin denně? Každý to máme takové,jak si to zařídíme. Taky bych tady mohla naříkat,jak nás drobné podnikatele stát obírá,co všechno musíme a naopak nesmíme.Jak lidi raději zanesou peníze do cizího řetězce,než aby podpořili souseda,který v obci platí daně.Ale za všechno si můžeme my,my si ty lidi volíme a se sklopenou hlavou přijímáme,co nám naservírují.
majucha: Za sebe, možná to vypadá, že globalizuji, cítím to ale stejně jako Ty. Týká se nás to všech a všichni jsme na jedné lodi, jak píšeš.
Vikina: co máš z toho, já šla se svou slavnou specializací po 40 letech do důchodu se 13 čistého. Taky žiju. Ať žije knihovnictví!!
leila: akorát mi to připomíná situaci, kdy soused probendí výplatu a já to za něj musím zatáhnout.
monia: no bejt chudej a ještě smutnej ....
Vikina: Já nemyslela Tebe, vidím, že se snažíš udržet si optimismus.