Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ivet, já bych pozvala rodiče oba ....a rozhodnutí je na nich!
Já se rozvedla když byli synovi necelé 4 roky, dnes mu bude 37 a když se před 14ti lety ženil tak za mnou přišel,jestli mi nebude vadit když pozve i otce s jeho ženou...já mu na to řekla " je to Tvoje svatba, pozvi si koho chceš Ty!!!!! A nakonec jsme se všichni skvěle pobavily a dodnes se u syna v jeho domě scházíváme, ne často ale proč ne ? A nazývat děti co za nic nemůžou "haranty" je ubohý !!!
Mirabelka:19.5.2009 6:43 JO!! trapní jsou oba.
jupii: ano, právě proto že jí vychovala a vychovala jí dobře. Měla by pochopit, že dcera se s otcem nevídá teď pár dní, ale už několik let a novou rodinu má TAKÉ ráda. Nebude svým sourozencům (o kterých píše že je má moc ráda) říkat haranti jen proto, že by si to maminka snad přála. Samozřejmě není nutné aby na té svatbě byli, ale ať se ti to líbí nebo ne, je to pořád Ivetina rodina, kterou by tam ráda měla celou.
jupii: Ty mě udivuješ. Takže nevlastní sourozenci od otce jsou haranti, ale kdyby se vdala matka a měla další děti tak to bude v pořádku.
Hele, teď budu hnusná, ale nejsi ty ve stejný situaci jako Ivety máma? Nemyslím svatbu, myslím odchod partnera atd.
Protože jinak si to neumím vysvětlit.
pavlina: ale není to na Tebe.......doufám, že jsi to pochopila
pavlina: tohle se mě SILNĚ dotklo!!!!!!
pokud mám právo si založit novou rodinu já, má i můj ex-přítel, i když ho 2x nemusím......už je to jen a jen jeho život bez nás a jestli bude mít další děti-tak ať, já je mám taky
Mamina6:
občas lidem chybí náhled z té druhé strany
jupii: bože, mě je z tebe zle
jak můžeš nazývat děti "harantama"??jen proto, že mají jinou mámu???? já mám taky první 2 s ex-přítelem, proto budou haranti?????a já k****????
jupii:
a proč ne? vždyt to jsou její sourozenci
Já jsem na svatbe manželovy/i (ted teda nevím ) dcery byla jako ta další manželka s detma - bylo to trochu sice jiný, protože se nerozváděli kvuli mne, nicméně oni dva se moc "nemusí" a přesto svatba probehla v uplný pohode.
Aqualisa: proč zloba? Vychovala sama dceru. A vychovala ji dobře, protože dcera se od otce neodvrátila. Vážně nechápu, proč je nutné aby na svatbě byla nová rodina otce i s jeho haranty.
Deja: 9:37
ta dcera je snad společná, ne?
Deja: tady nikdo maminku neodsuzuje, jen by po tolika letech mohla mít rozum a nevydírat tím svou dceru, která očekává den "D"....
Deja:
co kdyby maminka prihlédla trochu k pocitum dcery?