Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
.jpg)
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Deja: myslím že maminku nikdo neodsuzuje a pokud ano, tak jen za to, jak se k situaci postavila - opravdu ti nepřijde jako vydírání říct" půjde on nebo já"?
Ivet, před třemi lety jsme byli v podobné situaci. Moje tchýně vychovala sama tři kluky a s tchánem se opravdu rádi nemají. On má také novou rodinu a ona zůstala sama. Jistě, z mého pohledu je zahořklá (vůči němu) a rozhodně zklamaná. Nikdy by jí ale nenapadlo, stavět se do protestu :když půjde on, nepůjdu já. Každý rozumný člověk kterého znám, by to považoval za vydírání. Chápu, že se tvojí mamince nelíbí, že s taťkovo novou rodinou vycházíš - určitě by pro ni byl bazám slyšet jakou má nemožnou ženu a "haranty", ale tak to prostě není. Každý v sobě si své musí překousnout. Mamince bych řekla jak si jí vážím za to co pro mne udělala, že pro mne bude vždycky na prvním místě a moc si přeju aby na svatbě byla. Na druhou stranu bych přiznala že otcovu novou rodinu mám také ráda, nic zlého mi neudělali a bylo by nefér je nepozvat. Vždyť při obřadu spolu sedět nemusí a při oslavě se sobě vyhnou, jen trochu chtít. U nás to nakonec šlo, dokonce i máme s společnou svatební fotografii. Za další roky se mi dokonce povedlo, že se u tchýně nemusíme bát říct, že na další víkend jedeme "k nim", že tam v létě budeme týden na dovolené a dokononce když byl tchán na operaci, řekla jsem jí o tom a při další návštěvě se mne sama zeptala, jak mu to dopadlo 
Ten ostrý hrot zklamání se prostě musí obrušovat pomalu, ale pořád - když budeš před maminkou dělat že ta nová rodina není, moc jí tím nepomůžeš. Hodně štěstí ať se rozhodneš jakkoliv.
jupii: promiň, ale z těch tvých příspěvků úplně sálá zloba - tohle přece není o vině a trestu. Nikdo nikomu místo neuvolňuje, jde o to, jak se vzájemně respektovat !
No přeji všem, které odsuzujete maminku a její pocity, abyste v její situaci nikdy nebyly....... a jak známo, co není může být a vy se nebudete stačit divit...
kominice:
100% souhlas
Ahoj, oba Tvoji rodiče by se měli "chytnout za nos" sami a přestat se chovat jako malé děti. Tvůj tatínek by nejspíš neměl trvat na účasti celé své nové rodiny a Tvoje maminka by se měla smířit s tím, že to že se manželství rozpadne je vždycky vina OBOU partnerů. Tatínek by o ní neměl mluvit jako o hysterce, ona by se neměla jako hysterka chovat.... Je toho poměrně DOST co by si měli ujasnit ještě před Tvou svatbou aby tam už byli relativne v klidu. Nevím, já bych mamince řekla že pozvaná je, že pozvaný je i otec a že je tedy zcela na ní jestli přijde nebo ne. Vsadím se, že nakonec přijde i když tam bude i otec (vynechala bych ale opravdu jeho rodinu). Hlavně kolem nich neskákej a nedokazuj jim svoji lásku a bezmezné pochopení a nehledej nemožná řešení všeho druhu. Prostě se k tomu ONI musejí postavit čelem, jjako dospělí lidé. Tu svatbu ber jako takovou zkoušku, jestli to dokážou. Rozhodně to však neber tak že někomu ubližuješ! Pozvala jsi přeci oba..
.jpg)
Sakra vzdyt od rozvodu uplynulo uz 10 roku, to uz by mohly mít vychladnuté hlavy oba dva a jednat jako rozumní dospelí lidé a ne jako prastení pubertáci 
. Nakonec za tech 10 roku meli oba dva moznost zarídit si nový zivot podle sebe, jestli je maminka sama a nebo jestli má táta novou rodinu je jen a jen jejich rozhodnutí, s tím nemá Iveta co do cinení. Svatba není k vuli rodicum, svatba je k vuli neveste a zenichovi, je to jejich DEN. Myslím, ze to by si meli oba dva uvedomit, at se spolu nebaví, at kazdý sedí v jiném rohu, nikdo po nich nechce prátelské objímaní, ale sakra snad dokázou být spolecne jeden den v jedné místnosti spolecne se spoustou dalsích lidí a chovat se civilizovane, kdyz dokázali spolecne splodit dceru a 15 let jí vychovávat, tak snad dokázou jí i vyvdat, ne.
Deja: Kdyby to bylo naopak, mamka byla stastne vdaná a Iveta mela mladsí sourozence od ní a tatka byl sám tak by to bylo OK? To by maminka na svatbu sla bez problému? Ze je táta stastný není vina ani zásluha mámy, je to jeho zivot jeho rozhodnutí, stejne tak jako je mámy rozhodnutí zustat sama.
A pokud by mě manžel opustil a založil si novou rodinu, tak bych ho také nechtěla vidět a natož na svatbě vlastní dcery
.jpg)
u nás se něco podobného řešilo před pár lety, kdy se vdávala ségra, matka naštěstí v té době měla přítele, tak tam oba rodiče byli se svými partnery a proběhlo to v naprosté pohodě tak ti přeju, nedej se a maminku postupně zpracuj - uvidíš, že se ti to povede, hodně štěstí do života 
Nedovedu si představit, že bych mamku postavila do situace, že se na svatbě své dcery, o kterou se po odchodu táty starala, zatímco on si našel mladší, musí dívat na bývalého manžela a jeho šťastnou rodinku. To bych mamce nikdy neudělala.
Naprosto souhlasím s kominicí.....maminka by se neměla stavět na zadní-měla dlouzhou dibu na to, aby to překousla.....to, jak se teď chová ke své dceři, není fér....
jupii-cizí děti jsou "haranti"?? To nemyslíš vážně!! Ivet píše, že si s nimi velice rozumí!!!
kominice: chyba je jednoznačně v otci, počítat s tím, že budu vítán i se širokým příbuzenstvem je blbost. Pokud to nechápe sám, je to divné.
Pisatelka píše, že otec automaticky předpokládá pozvání i pro novou rodinu. Což by mu měl někdo vysvětlit. Automaticky předpokládá, že "hysterka" uvolní svoje místo jeho nové ženě i na dceřině svatbě, a říká tomu stavění na zadní.
Jak píšou holky dole, domluvit kompromis, otec i matka na oficálním programu, a potom se uvidí. Vysvětlit, že druhý rodič bude taky bez partnera, nedělat ze svatby zábavnou akci pro široké okolí.
.JPG)
Ze stejného důvodu jsme partnerovi řekla, že JESTLI se někdy vezmeme, tak někde na jiném kontinentě, nebo aspoň u moře, ale každopádně dost daleko. Moje máma je v klidu, ta to chápe a neřeší, zbytek rodičovstva to neví a nemyslím, že by jim do toho něco bylo. Oznámení se nakonec dá poslat i zpětně, že
a 
pak taky můžete s kým chcete, ať už se všema dohromady nebo po částech.
...Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit...
Vždyť sám manipuluje
...
příbuzní to vyřešili tak, že novou partnerku otce pozvali na rozlučku pro mladé a na svatbě byli jen rodiče bez partnerů. To mi připadalo rozumný a pokud si s tou novou rozumíš, tak jí to vysvětlíš a myslím, že ro pochopí.
Moje dcera otce pozvala, já proti tomu nebyla, stejně nepřišel. 
ho vem!
.gif)
Byla jsem vlastně v roli tvé matky. Ale nikdy mne nenapadlo dělat z toho problém, i když exe teda vůbec nemusím, nevídáme se a nepotkáváme. Jen o něm a jeho nejbližších vím. Taky mi nejde leccos pod nos, ale abych dělala scény kvůli dceřině svatbě? Je to tvoje svatba. Pozvi koho chceš, je už na nich, jestli přijdou. Měla by ses na ní věnovat svému manželovi, přátelům...určitě nepreferovat některého z rodičů.
Zrušila bych pozvání obou. Maminka by měla překousnout ublíženost a tatík jít bez rodiny, jsou dospělí a mohli by pochopit, že ti na jejich účasti nezáleží. Proč se nechat vydírat
