Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
.jpg)
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
jupii: Kdo říká že si měla hledat mladšího nebo dceru zanedbávat?
Ale klást si podmínky a stavět dceru do pozice rozhodčí- to je fakt síla.
Na svatbě by měli být lidé kteří jsou těm dvěma nějak blízcí. Rodiče, přátelé, kamarádi, širší příbuzenstvo.... Prostě pozvu toho, koho mám ráda. A pokud má Iveta ráda i otce a jeho novou rodinu, tak je samozřejmé, že je na svatbě chce. A že se to mamince nelíbí?!?
Tak to je její problém! Přeci kvůli tomu, že se máma staví na zadní nebudou dělat svatbu jen se svědkama. Co rodiče snoubence? Co jeho příbuzní?
Buď mamina přijme fakt, že na svatbě budou všichni- tedy i otcova rodina- nebo ať tedy trucuje doma.
Byla jsem kdysi ve stejné situaci, ale vzhledem k tomu, že to byla mamka která se o nás po odchodu otce starala, bylo jasné, že na svatbě bude ona. Otce jsem nepozvala, ale on přišel a stál vzadu a po obřadu a přání hned odešel.
.jpg)
já osobně bych otci vysvětlila, že tohle není moc vhodná situace na to, aby bral svou novou rodinu s sebou a možná by to máma vzala taky trochu líp
kominice: jo , takže matka si měla dávno sehnat partnera o dvacet let mladšího, pořídit si s ním dvě děti, na starší dceru se v jejích 15 vykašlat, odeslat ji do internátu a potom by měla svatbu dovolenou
No to je tedy situace! Vůbec ti nezávidím. Připadá mi ale divné, že se matka ani po deseti letech s odchodem otce nevyrovnala, asi to v sobě neustále živí, proto si taky nenašla jiného muže.Píšeš, že se o tebe otec dřív moc nestaral, ale víš, jak to bylo doopravdy? Třeba si to matka nepřála. Samozřejmě původní vina je asi na straně otce, ale aby si matka nepřála tvého otce na svatbě, to je už podle mě moc.Nejlepší by asi bylo nedělat žádnou velkou svatbu - jenom vy dva a svědci a je pokoj a ještě ušetříte. Ale to je můj názor na svatby obecně (a vlastně nejenom na svatby) - nemám ráda žádné velké ofiality a oslavy jenom proto, že je to zvykem.
Otoc je dobrý manipulátor, ač se to snaží hodit na matku! Nacpat se na svatbu s novou rodinkou, je dost síla. Pokud by maminka snesla otce samotného pokusila bych se jí malinko domluvit. V případě, že otec bude trvat na předvádění cizích harantů a nové manželky , jednoznačně bych je všechny nechala doma a pozvala jen maminku.
V tomhle případě bych se přiklonila k svatbě jen se svědky.
A pokud bys chtěla mít svatbu romantickou v krásných šatech, můžeš ji mít i někde u moře.
Pozvala bych jak mámu tak tátu s rodinou. Obě strany bych ale předem upozornila, že pokud nastanou nějaké třenice, vyhodím je všechny
Maminka se evidentně staví na zadní a snaží se z účasti vyšachovat otce.
Dávno mohla mít také partnera a žít spokojeně bez trpkosti svůj život.
Iveto, je to tvoje svatba, nenech se do ničeho tlačit.
Píšeš že si s otcovou novou rodinou rozumíš, tak by bylo nefér říct, že chceš na svatbě jen otce a zbytek ať je doma.
Vůbec ti tohle handrkování nezávidím.
Pokud ale mamina vydírá tím že prohlásí že když tam bude druhá strana, ji tam neuvidíš. Tak fajn, maminko, je to tvoje rozhodnutí. Pak ti budu vyprávět jaké to bylo a ukážu ti fotky. Přemlouvat tě ale k účasti fakt nebudu.
Maminka by si za tu péči zasloužila být na svatbě, u otce mi to spíš připadá, že se chce přede všemi pochlubit, jak si dokázal zařídit nový život. Člověka, který utekl od rodiny, bych na svou svatbu nezvala.
V takovém případě by bylo asi nejideálnější se nechat oddat se svědky a za ušetřené peníze za hostinu jet raději na dovolenou a byl by klid na všech frontách...
.gif)
Se svou povahou bych nepozvala ani jednoho. Svatbu takovou bych udelala pouze s prateli a potom bych udelala jednu oslavu s mamou a jednu s tatou.
Ale ja celkove svatby vubec nemusim, takze jestli chces byt nevesta v bilem a se vsi paradou - asi bych premluvila otce, at prijde sam, bez sve nove rodiny.
Libi se mi jak pises - nuti me, abych sebou nenechala manipulovat. A co dela on? Nemanipuluje?
rekla bych matce, ze se rozvedli oni dva.
Tys zustala ditete svych rodicu stale.
A protoze veris, ze je matka rozumna, tak tuto situaci zvladne. 
je to TVOJE svatba a ty bys tam měla mít ty lidi, které tam TY mít chceš. Že oni mají mezi sebou nějaké nevyřízené účty, to si mají vyřídit oni mezi sebou a ne tvým prostřednictvím a vůbec už tě netlačit do věcí, které nechceš.
a co kdyby otec ustoupil alespoň z požadavku že tam bude s celou rodinou... pozvala bych na obřad oba rodiče, otce ovšem BEZ rodiny. Na hostinu bych pak zvala všechny, s kterými dobře vycházím - tj. i své sourozence atd... a maminku bych poprosila, ať zůstane, a zajistila její odvoz pro případ, že fakt bude chtít odejít...
