Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Je mi 34 let, jsem svobodná. Po několika nevydařených vztazích jsem vzdala hledání partnera pro trvalý vztah a nechala tomu volný průběh. Zaměřila jsem se na sebe a na svou práci a budování kariéry, jsem slušně finančně zabezpečená a v podstatě mi nic nechybí.
Před pár měsíci jsem se seznámila s rozvedeným mužem, který má z prvního manželství dvě školní děti. Začali jsme se spolu stýkat, chodit do divadla, na večeře, občas nějaký společný víkend. Oba dva jsme to brali nezávazně. Ne, že bychom udržovali ještě další vztahy, ale prostě jsme tomu chtěli nechat čas a přirozený průběh s tím, že čas ukáže. Oba dva jsme si nechávali i dost vlastního prostoru, nevídáme se každý den, spíš tak maximálně dvakrát, třikrát do týdne, někdy ani to ne. O společné budoucnosti jsem zatím nikdy nemluvili, po pár měsících to je přece jenom brzy.
Teď se však situace změnila. Jsem těhotná. Neplánovali jsme něco takového ani jeden. Pravda, ochranu jsem nechávala především na něm, odmítám brát hormonální antikoncepci. Preferovala jsem tedy kondom a spoléhala na plodné a neplodné dny. Celé roky i s předchozími partnery mi to tak vycházelo a nikdy se nestala „nehoda“. Až teď.
Těhotenství mne v první chvíli dost zaskočilo. Ne, že bych děti nikdy nechtěla, ale na druhou stranu jsem po nich ani nijak zvlášť netoužila. První dny jsem to musela docela dost vydýchat a pak se dostavilo něco, co jsem si nikdy neuměla představit. Začala jsem se na to dítě těšit a všechny myšlenky na potrat, které mne předtím napadaly, jsem okamžitě zavrhla. Jakoby bych si uvědomila, že je mi tolik, kolik mi je, a vlastně nemám na co čekat.
O svém těhotenství jsem řekla příteli, který okamžitě zaujal jednoznačný postoj: Dítě rozhodně ne, trvá na tom, abych šla na potrat. Odmítá jakoukoli jinou variantu a stojí si za svým pevně jako skála.
Jenže já na potrat jít nechci. Řekla jsem mu to a on se doslova rozlítil. Osočil mne, že jsem to na něj navlékla a teď se ho snažím přitlačit ke zdi. Jenže tak to není. Vysvětlila jsem mu, že jsem dítě neplánovala, že se to prostě takhle stalo a sama jsem překvapená, že mne to tak citově zasáhlo a já po tom miminku toužím. Ujistila jsem ho, že po něm nebudu nic chtít, že si mne nemusí brát, dokonce ani platit alimenty, pokud mu jde o tohle.
Nevzal to. Považuje za své právo s narozením dítěte nesouhlasit a cítí se podveden. Každý den na mne naléhá, 
někdy i dost drsně, ať to okamžitě vyřeším, že on se rozhodně nechce stát otcem dalšího dítěte, prý mi nevěří a má obavu, že bych se pak na něm chtěla hojit a soudila se o alimenty.
Je jasné, že náš vztah je tímto u konce. Nemám ani potřebu ho zkoušet nějak zachraňovat. Ale o to dítě opravdu stojím. Nechci jít na potrat jen proto, že pro něj to tak bude lepší. On tvrdí, že jako otec dítěte má právo na své rozhodnutí a já nesmím proti jeho vůli v tak závažné situaci jednat.
Není mi z toho dobře, už jsem uvažovala i o tom, že ho neuvedu jako otce. Ale nechat v rodném listě kolonku „otec“ nevyplněnou mi připadá nefér vůči dítěti. Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá. A konečně jako nefér mi připadá i ukončení jeho sotva počatého života jen proto, že to chce jeden z jeho zploditelů.
Asi mne spousta z vás odsoudí, ale přesto by mne zajímal váš názor na celou situaci a také jak byste se v ní případně zachovaly vy.
7.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 208 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem těhotná a nenávidím své břicho
- Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
- Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Diskuse ke článku - Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já si myslím, že jsi rozhodnutá, gratuluju ti k miminku
a přeju hodně štěstí
no, selhala jeho antikoncepce, pokud jednou souhlasil se sexem, musel brát ohled na možná rizika. Takže do rodnýho listu bych ho nechala napsat, a chtěla po něm alimenty pro dítě. Musí si taky nést následky. Když nechtěl děti, měl si udělat vasektomii.
Pokud by mi bylo 34 let a to dítě bych chtěla, určitě bych si ho nechala. A taky bych po tatíčkovi chtěla alimenty, ne pro sebe, ale pro dítě. Pokud pán nechtěl dítě za žádnou cenu, měl si nechat udělat vasektomii. Jinak je zcela jasné, že sex vede k těhotenství, to muselo být jasné i jemu, ne?
Nefér vůči dítěti by bylo jít na potrat. Ty sama miminko chceš, tak si ho určitě nech. Otce bych do rodného listu uvedla. Takový chlap si sice ani být otcem nezaslouží, ale dítě by mělo vědět, kdo je jeho otec.
.jpg)
Jak bych se zachovala? Miminko bych si nechala. Chceš ho, nech si ho.
Jméno otce bych uvedla. Žádná síla na světě nedonutí člověka přijmout dítě, když ho nechce. Ale říká se, že rodič není ten, kdo dítě zplodil, ale ten, kdo ho vychoval. Jednou se může stát, že přijde někdo, kdo Tvé dítě přijme a bude ho milovat. Nikdy nevíš co bude a kam se život bude ubírat.
A takové to vydírání, že NESMÍŠ jednat proti jeho vůli - to jsou jen zastrašovací kecy. Co Tvá vůle?
.gif)
Spoléhat se ve 34 letech na plodné a neplodné dny, to může jenom totální naivka....
Na Tvém místě, jdu v klidu za partnerem, řeknu mu, jak moc mne zpráva o Těhotenství zaskočila, jak se mnou mlátí hormony....
A důrazně podotkni, že je Ti 34.. potrat v Tvém věku je velké riziko, už nemusíš příště otěhotnět.. a řekni, že si vždycky dítě chtěla, jen ne teď..
ale když už to holt přišlo, musíš se kt tomu postavit a vyřešit to racionálně.
Partnerovi se vůbec nedivím. Sice nechápu, proč nepoužil kondom, věděl přece, že ty nejsi chráněna.. nebo to nevěděl???
Na jeho místě bych to také brala, po pár měsících vztahu a bez společného byydlení, jako vapočítavost. To se na mně nezlob. Byla bych hodně naštvaná, a hlavně hodně zklamaná - rozhodnutí : "o nás, bez nás".. tohle je pro chlapa vždycky pecka.
Do rodného listu ho klidně uveď, alimenty Ti bude muset dávat, ale tátu pro dítě tím rozhodně nezískáš.
... A kde je Tvoje právo?! Věděl co dělá, je snad dost starý na to aby mohl také vědět, že žádná "ochrana" není 100%, že se může něco takového přihodit. Já bych si miminko nechala, co když se Ti pak už nepodaří otěhotnět? Jen by sis to mohla vyčítat. A myslím si, že nějaký tatínek se časem najde. Je plno jiných mužů, kteří rádi přijmou tebe i s miminkem do svého života.
K miminku gratuluju a přeju, aby bylo všechno v nejlepším pořádku.
A pokud jde o mužovo právo rozhodovat, tak to končí ve chvíli kdy spolu máte sex. On se rozhodl, že ho také chce (nepředpokládám, že bys ho znásilnila), takže s podobným rizikem musel počítat. Teď se jedná nejen o to nenarozené miminko, ale i o tvoje tělo. Pokkud bys ustoupila jeho naléhání, můžeš si nevratně poškodit zdraví a nikdy už znovu neotěhotnět, i kdybys pak 1000x chtěla. Takže teď už ti do toho mluvit prostě nemá právo. Zvažování je jen a jen na tobě.
Já bych ho do rodného listu uvedla. Dítě má právo na to vědět, kdo je jeho otec (bez ohledu na to, jaký je). A alimenty nejsou pro tebe. Jsou pro dítě. Tak jestli je nechceš / nepotřebuješ na běžný chod domácnosti, tak je dítku někde spoř, pak bude jen rádo.
Souhlasím s holkama - není co dodat.
Jak píše modroočka,ne každá žena má to štěstí.že otěhotní.Zrovna v těchto dnech bude rodit naše neteř,která otěhotněla po umělém oplodnění.Budou to dvojčátka.Vytrpěla si hodně,hodně strachu,aby nepotratila.Celé těhotenství měla bolesti.Do toho ještě stávka pánů doktorů.Tím chci říct,jestli mimčo chceš,tak si ho nech.Třeba po čase potkáš muže,který bude vděčný za to,že dítě máš.Držím palce do dalšího života
Ne každá žena má to štěstí, že otěhotní. Tvůj přítel věděl, jak na tom oba jste a jakou ochranu používáte. Nešlo o žádný podraz, i když se to tak snaží překroutit. Je to pro něho šok, ale je taky možné, že si časem poukládá myšlenky a bude vše příjímat jinak než teď. Chce to čas.
Být na Tvém místě, nedala bych se donutit k interupci. Jméno otce bych určitě uvedla, protože nikdy nemůžeš vědět, co se může v dalších letech stát. (Nemusí jít o nějakou tragedii, ale třeba jen o to, kdo bude partnerem/kou Tvého dítka.) Na alimentech se můžete domluvit už teď a pokud to nepůjde, bude třeba použít právní postup.
Přeji hodně štěstí.
Na to kolik ti je, jsi měla předem vědět, že spoléhat na plodné a neplodné dny je velký risk. Totéž partner, když tak urputně dítě zavrhuje!! Tahle situace z vás možná udělá nepřátele a zcela zbytečně. Přes všechno ale pokud to tak cítíš mít dítě a jsi zabezpečená, jak uvádíš, tak jej sama vychováš, navíc máš šanci poznat jiného člověka v životě. Doufám, že ses s toho poučila do budoucna !!
"Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá." Dítě bude mít milující matku a časem se může najít někdo, kdo se k němu bude jako táta chovat.
Nutit někoho do potratu taky není fér. On si to představuje jako kdybys šla k zubaři, jenže to je velký zásah do organismu a psychiky.
Z článku to vypadá, že mu jde jen o to, aby nemusel platit, nic víc ho nezajímá, nezajímá ho jak se cítíš ty, jaký to bude mít na tebe vliv... tak myslím, že žádné velké ohledy na něj tu nejsou na místě.
Jestli ho někam uvádět nebo ne, to už je na tobě. Záleží jestli to zvládneš sama, ono to není jednoduché , a taky jestli se s ním chceš dohadovat ještě v budoucnu .
Pokud ma sex tak vzdy musi pocitat s variantou toho, ze partnerka otehotni. Byli jste na to dva ne jen Ty. Pokud se chova tak jak se chova tak bud stastna, ze jste spolu treba nezacali zit. Jestli si dite prejes tak si ho nech a jeho do papiru uved a alimenty at hezky plati. Ja tuhle nezodpovednost nechapu.....meli jste si ochranu ujasnit driv a pokud s tim, ze to budete nechavat na plodnych dnech souhlasil tak smula. Preju Ti hodne stesti - budes to mit slozitejsi nez par lidi, ale zvladnes to.
