Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
.jpg)
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ota: jj...a ta jediná byla naprosto v poho 
a kdyby to Ivete tak moc nekomplikovalo zivot, bylo by to az vtipny, jak nedospele ma Iveta rodice... jak fakani 
Ota:
autorka chce oba, matka nechce otce a otci nevadí matka..... suše statisticky autorka ++/matka-/otec +
ja bych doplnila, ze otec autamaticky pocita s tim, a nechce pripustit jinou variantu, ze tam dotahne svou soucasnou + potomstvo...
takze me porad oba rodice prijdou prast jako uhod...
co se tyce toho "CHCI"... tak neco chce matka, neco otec a neco Iveta... vsichni tam to chci maji... 
.gif)
Ota: ono "já chci" je tu a tam, zvláště v sebeobraně při ochraně vlastního duševního zdraví na místě.
Svatba je krásná věc, ale není zas až tak moc nutné pokrytecky předstírat, že v naší rodince panuje idylka, když nepanuje a něco je "divně". Nepředpokládám, že by ženich v důsledku toho odvolal svatbu, páč nevěsta je z rozvrácené rodiny a tudíž potenciální rozvracečka. Tu a tam se vyrovnáváme i s tím, že partner nemá idylickou rodinku.
.jpg)
Kaca:jen tvoje babička z matčiny strany by si mohla být sakra jistá s geny ...... 
Grainne: vona ale taková soběstačnost ve stylu " vy se musíte vyrovnat" je pořád jenom o tom "já chci" ........ a to je s odpuštěním špatně
Viv :o): no právě autorka chce oba, matka nechce otce a otci nevadí matka..... suše statisticky autorka ++/matka-/otec +
A jak říkám celé to, zatím z povzdálí, sleduje nové příbuzenstvo ...
Viv :o): jj...dala bych jim prostě jasně daný podmínky...Ty přijdeš sám a Ty vydržíš jeho přítomnost...jste moji rodiče, když nezvládnete ani tohle kvůli mě a mojí svatbě, tak co si mám o vás obou myslet.¨A to jim do toho nekrafe ještě babička jako mně 
ta mi to pěkně plánovala a že tam půjde jen moje nevl. sestra, čiliže tátovo další dcera, ale ta, kterou vyženil a nemá tudíž naše geny, už ne, páč to není moje nic... suše jsem babičce oznámila, že do toho jí nic není a že MOJÍ svatbu si pozvu koho chci a že tam CHCI všechny svoje sourozence...jak mýho bráchu (máme stejnou mámu), tak ségru vyvdanou i tu druhou. Babi ji nikdy do rodiny nepřijala, nechápu to, štve mě tím... při každý příležitosti si neodpustí připomenout, že to přece NENÍ moje sestra...a já jí tvrdošíjně stále odpovídám, že je a basta.... já si nikým diktovat nic nenechám..ani vydírat...a Iveta by měla být stejně tvrdá a nekompromisní
Ota: to je možná tím, že v tomto ohledu jsem velice vyhraněná osoba a vyhýbám se lidem, kteří mi nedělají dobře. Nevydírám nepodmiňuju, oznamuju neúčast.
Nevidím důvod, proč to právo upírat někomu jinému. Nejsem si navíc úplně jistá (autorka promine, nemusí to být tento příklad), že se tak nutně jedná o přítomnost daných osob, nebo o to, aby "všechno bylo jak se patří" ze společenského hlediska.
Já jsem schopná s klidem Angličana oznámit, že nepozvu nikoho ze své rodiny, protože se neráčili ani po deseti letech domluvit. Jak s tím kdo naloží, je jeho věc. Včetně milého příbuzenstva drahého budoucího chotě. Se budou muset vyrovnat s rozvráceností mé rodiny.
Ota: nestaci jediny duvod ten, ze by to Iveta proste chtela a zbytecne se do toho nezamotavat? Protoze kazdej z rodicu vidi tu svou pravdu a oba vypadaj tvrdohlave... Iveta se nezavdeci ani jednomu...
Barča: jasně ale ty ústupky musí být jasně definované proč, kdo a jak a komu a kvůli komu ustupuje.
Protože jinak to bude mít Iveta na talíři ještě dlouho......
A to tady pořád zapomínáte že si Iveta někoho bere .... a ten si ji bere i se všemi těmi "ustupky komusi a čemusi". A myslíte si, že je to pro něj zábavné ?
proste by mi vadilo, ze mama me pouziva jako zbran proti tatovi.... a vadilo by mi, ze muj otec povazuje za absolutni samozrejmost, ze mi na svatbu privede dalsi 3 lidi a TRVA na tom... 
At jdou oba do haje...
Ono je tu tam třeba smířit se s tím, že velká rodinná idylka prostě nebude. Možná se matka nakonec překoná, já bych z toho měla divný pocit, kdybych věděla, že jí to nedělá dobře.
Nevím, jestli by mi to vůbec stálo za to.
Grainne: pravda díš leč pro oči nevidíš.....
Takže je potřeba začít nový společný život nějakou "zásadní událostí", která bude reflektovat jak si kdo užil a kdo slíznul před deseti lety ?
A rovnou do toho zatáhnout i manžela +nové příbuzenstvo ?
Promiňte ale na mojí svatbě s vaším synem nejsou moji biologičtí rodiče protože ještě deset let po rozvodu nejsou schopni ( někteří z nich ) na 120 minut být spolu.
Buďte klidní, takové vlastnosti se obvykle nedědí a váš syn se mnou prožije dlouhy a klidný život.
Nebo ještě lepší ( podle některých rad zde) : milý rodiče a sourozenci manžela, vašeho hocha si chci (musím) vzít sama někde v ústraní abych někoho neurazila........ případně on souhlasí, protože mě miluje atd....
Viv :o): jo tak ss tím taky souhlasim...prskala bych vzteky, jaký mám nemožný rodiče...OBA
