Vepř divoký neboli kanec. Potkat ho radši nechtějte.
Vepř divoký je praotec našeho růžového vepře domácího. Jistě, ovoce a zelenina jsou sice velmi zdravé, ale mnozí lidé si život bez vepřového masa, slaniny a šunky nedokážou ani představit. Divočák však bývá pronásledován, neboť stádo divokých vepřů dokáže spolehlivě rozrýt zem a zničit úrodu. Černé zvěře spíše přibývá než ubývá, neboť divocí vepři se svými bystrými smysly dovedou před člověkem uchránit. Vepř divoký má totiž výborný sluch a výtečný čich.
Samec vepře divokého, nazývaný kanec, se vyznačuje charakteristickými „kančími kly.“ Jsou to vlastně špičáky dolní čelisti, šavlovitě ohnuté vzhůru, a k nim se přikládají kratší, ale též nahoru ohnuté horní špičáky.
Vepř divoký je velmi statečný. Když usoudí, že opatrností již nelze uniknout, vrhá se neohroženě na nepřítele. 
Kanec je při lehčím zranění nebezpečným útočníkem a mnoho lovců a loveckých psů na jeho statečnost již draze doplatilo. Kančí kly totiž dokážou způsobit ošklivé tržné rány. Taky divoká prasnice zvaná bachyně, když zjara vodí drobná, podélně žlutě a tmavě pruhovaná selátka, nezná bázeň a dokáže na člověka nebo na psa zaútočit se zuřivým funěním. Ještěže nemá kančí kly, a tak následky jejího útoku jsou zpravidla mírnější, než když zaútočí kanec.
Ve známém filmu Slavnosti sněženek od režiséra Jiřího Menzla, natočeného podle prózy Bohumila Hrabala, je mimo jiné znázorněna „kančí hostina“ v hospodě Hájenka v Kersku. Když se vydáte na výlet do Kerska, měli byste taky zavítat do proslulé hospody Hájenka. Můžete si posedět přímo v hospodě nebo na letní zahrádce, zahrát si kulečník nebo minigolf. V hospodě čepují výtečné Postřižinské pivo a na jídelním lístku najdete kančí maso se šípkovou omáčkou nebo se zelím.
29.3.2011 Rubrika: Příroda, zahrádka | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jezevec lesní. Ve dne ho nepotkáte.
- Medvěd hnědý. Na pohled dobrák, který klame tělem.
- Proč se říká "chytrý jako liška"?
Diskuse ke článku - Vepř divoký neboli kanec. Potkat ho radši nechtějte.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak pozor, i bachyně má kančí kly, jen menší. Co jsem div.prasata potkala, tak utekla.
Mám docela bohaté zkušenosti, naštěstí vždycky uteklo prase.
Jednou mě zastavila naše fena na polní cestě a odmítla jít dál. Připnula jsem ji na vodítko - a chtěla jít dál. Nešla jsem. Přes cestu přecházela bachyně se selátky. Myslivci tvrdí, že bachyně se po vyhodnocení situace vždycky vrhá na člověka a kanec na psa. Strom tehdy nebyl v dohledu, šly (mám fenu) jsme tehdy po polním úvozu.
Kance jsme párkrát vyrušily, když přes den polehával někde v ďolíčku v lese. Zatím vždycky utekl. Je to příšera veliká a já měla tak ztuhlé nohy, že jsem nebyla schopná ani se pohnout, natož utéct nebo vylézt na strom (okolo byly jen staré smrky bez spodních větví).
dadka: copak babička tehdy, ale nedávno nějací mládenci seděli na stromě v Praze, protože kanec se vyskytl i tam.
Jako malá jsem trávívala prázdniny na chatě, ještě se dvěma kluky a babičkou. Byla to samota, vedle bylo maleniště,kam s oblibou chodila divoká prasata.Jednou v neděli šla babička do kostela a bachyně ji pronásledovala až do lesa. Babička změškala pobožnost, protože 3 hodiny seděla na stromě. Nikdy bych nevěřila, že babička v tak vysokém věku tak rychle vyleze na strom.
mně vždycky fascinovalo, jak jsou selátka mrňavá oproti mohutné bachyni. I to proužkování je milé. Na cyklodovolené jsme u lesa na louce uviděli právě tuto rodinku, matka se selátky, popásali se tam. Nikde nikdo, strašně jsem se bála a nabádala manžela, ať se spasíme a ujedeme. Přitom za plotem zahrady, které byly opodál, se třásla hrůzou jakási paní, co ho přelezla, a telefonem si volala o pomoc. Nakonec jsme zjistili, že ta prasátka jsou ochočená a jsou hajných - jak nám vysvětlit traktorista, který se tam náhodou objevil. Uff, tak jsem se snad nikdy nebála.
... asi před 30 lety na Opavsku jsem byla na túře v okolí Kružberské přehrady. A tenkrát se podsvinčátky hodně rozmnožila. ... Vběhla jsem do civilizace zcela určitě ve světovém rekordu, zatímco kamarád seděl 8 hodin na stromě.
