Nevěděla jsem, že je ženatý a pěkně jsem si zavařila.
Asi jsem si pěkně zavařila a teď nevím, jak z toho ven. Po rozvodu jsem zůstala sama se sedmiletou dcerou a dlouho jsem neměla zájem nějaký nový vztah navazovat. Jedna manželská zkušenost s alkoholikem kombinovaným se žárlivcem mi bohatě stačila. Bylo mi čtyřiatřicet a zařekla jsem se, že už si do života nikdy žádného chlapa nepustím.
Jenže nakonec vše dopadlo jinak a já z toho mám pořádně zamotanou hlavu. Asi mne odsoudíte, případně označíte za naivní hlupačku, přesto jsem se rozhodla podělit se zde o svůj příběh a o to, co právě prožívám.
Dva roky po rozvodu jsem poznala jednoho muže, který mne doslova okouzlil. Nevím, do jaké míry na tom měla podíl má úplná nejen sexuální, ale i citová abstinence, ale výsledek byl, že jsem se zamilovala doslova jako šestnáctka. Byl úžasný, pozorný, jemný. Cítila jsem se vedle něj neskutečně dobře, jako bych se doslova vznášela. Tvrdil, že je rozvedený, a já mu věřila. Opravdu mne nenapadlo chtít po něm občanku, ale dnes vím, že jsem udělala chybu.
Po půl roce chození jsem totiž zjistila, že je ženatý. Nejdřív jsem opravdu neměla tušení, tím, že jsme spolu nebydleli, ale jen se scházeli, jsem neměla vůbec žádné podezření. Věřila jsem mu i jeho „pracovní“ víkendy, kdy se vymlouval, že spolu nemůžeme být. Jak jsem byla hloupá! Já ho milovala a on mne měl jen jako příjemnou bokovku a skvělé odreagování.
Bohužel, náš vztah nezůstal bez následků. Ano, jsem těhotná. V době, kdy jsem byla sama, jsem antikoncepci nebrala, pak mi ji lékař nedoporučil. Přítele jsem informovala a používali jsme prezervativ, ale přiznávám, že ne zcela stoprocentně. Občas jsme se spolehli na přerušovanou soulož. A tato nezodpovědnost se nám, tedy spíš mně, stala osudnou. Otěhotněla jsem.
Nebylo to pro mne příjemné překvapení, ale vzhledem k tomu, že je mi téměř sedmatřicet a druhé dítě jsem v koutku duše vždycky chtěla, nepovažovala jsem to za vyloženě neřešitelný problém. Vztah s přítelem jsem považovala za oboustranně vzájemný a nečekala žádnou zradu. Jenže to, co přišlo poté, co jsem mu o svém těhotenství řekla, mne doslova srazilo do kolen. Přiznal, že je ženatý. Byl to šok. Neuvěřitelný šok. Sice mne hned začal ujišťovat, že se svou ženou vlastně nežije, údajně spolu nespí a fungují spíš jako bratr a sestra, ale já mu to 
nějak nemůžu uvěřit. Ani jeho slib, že se rozvede, aby mohl být se mnou a naším dítětem. (Jeho děti jsou již dospělé a samostatné.)
Jsem z toho dost rozhozená a potřebuji se rychle rozhodnout, co mám dělat. Času není nazbyt a ať bude mé rozhodnutí jakékoli, ovlivní můj budoucí život. Jsem plná emocí, myšlenky mi lítají sem a tam a nejsem schopná se soustředit a nějak realisticky se nad svou situací zamyslet. Mávají mnou city k němu, k tomu malému, co mi roste v břiše, k dcerce, které je devět let a vím, že sourozence by si moc přála.
Jsem v devátém týdnu, pokud bych se rozhodla pro potrat, je nejvyšší čas. Jenže toto rozhodnutí je pro mne strašně těžké. To malé miminko už teď miluji. Je mi strašně. Vyčítám si svou hloupost, to, do jaké situace jsem se dostala. Přítele mám pořád ráda, i když jeho zrada mne strašně bolí, ale říkám si, že uklouznout může každý z nás. Akorát mám obavu, zda jeho řeči o rozvodu nejsou jen takové ty uklidňující bláboly, co používají všichni ženáči. Co když si dítě nechám a on zůstane se svou ženou? Já pak budu sama se dvěma dětmi a nedovedu si představit, jak bych to zvládala. Už jen mateřská by pro mne byla z finančního hlediska neřešitelný problém.
Je mi opravdu úzko. Musím udělat tak závažné a bolestné rozhodnutí a vůbec nevím, jak se k celé situaci postavit. Mám tak velký strach z toho, co bude, nebo nebude. Nikomu jsem se zatím nesvěřila, ani v práci nikdo nic netuší, ani rodiče. Jediný, kdo o tom ví, je přítel, který reagoval příslibem rozvodu, ale na to se spolehnout nemůžu.
29.7.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 210 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevěděla jsem, že je ženatý a pěkně jsem si zavařila.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: ano, jejich štěstíčko bude naprosto dokonalé, dceruška získá parťáka pro život, budou se bezmezně milovat a snášet, pomáhat si a Světlanu zaopatří na sklonku jejich dní ... uaaaaa, fňuk ... slza mi ukápla ... vždyť pán jen tak zlehka zaškobrtl, když Světlanu zbouchnul a doma na něj čeká žena, které lže, to je jen nepatrná jizvička na nádherné scenerii zapadajícího slunce ...
Hele jsme děsně zlé, my ji toho chlapa záletnýho, nešikovnýho ulhanýho určitě závidíme :-) :lol: .... jsme tak netolerantní a málo romantické, nebo alespoň já ...
.jpg)
ajjana: bravo bravo markýza
.gif)
Jan Werich
Každého dne je svět lepší než včerejšek, i když lidi dělají všechno proto, aby tomu tak nebylo.
.jpg)
ne-li umřel
Riki: ámen...
sharon: Jan Werich byl bezesporu životem zkušený muž. Mimo jiné také pravil: Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si sednout.
S tím nelze, než souhlasit. Jenom bych dodala, že poměrně často jest možno pozorovati, že rozum si nejen sedl, ale také usnul...
Jan Werich :
Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé. 
ajjana: slečno jen dodám, jste na úrovni protihráčky a k tomu se my nesnížíme.....jasný ? možná to pochopíte......
sevenofnine: 
...a při troše štěstí by to mohla být dvojčátečka, aby to štěstíčko bylo ještě znásobeno
holky, pokud je tento příběh pravdívý. Je mnoho řešení. Myslete i na tu její dceru, má šanci, že tu jednou nebude sama a bude mít třeba sourozence s kterým si budou moc pomáhat. Já vím je to utopie, ale někde to i funguje, že sourozenci drží pohromadě. Kolik ženských se vdávalo těhotných, jiné si pořídily děti později a jsou dnes rozvedéné neměli štěstí aby jim vzah vyšel. Přesto se o své děti dokázaly postarat. Tak jáký je rozdíl v tom, že ona bude hned od začátu své dítko vychovávat sama. Nebude mít ty stresy, které zažívaly mnohé než se rozvedly. Ať jsme vdané, nebo žijeme na hromádce, kde vzít ty jistoty aby to fak druhý den nebylo jinak. Pokud jsou partneři aspoň trochu soudný a nebudou před potomkem jeden druhého pomlouvat a na výchově se schodnou i když odděleně, proč by to nemohlo fungovat. Věřím, že to dcera dokáže zvládnout.
Riki: :-) máš pravdu trošku jsem to přehnala ...
velmi se Světlano omlouvám, hele všechno bude skvělé, on opustí svoji ženu, svůj byt, své pohodlí a s láskou se bude starat o cizí pubertální dítě a hladit Tě po Tvém zdouvajícím se bříšku obdivovat tě jako těhulku a posléze se plně zapojí do starostlivosti o miminečko, které bude spinkat od prvních dnů celou noc, nikdy se nepoblinká a nezpůsobí žádnou nepřijemnůstku ... Budete velmi šťastná rodinka, vzájemně se milunkujete a mucíčkujete až do konce vaších dní ... Nikdy nepocítíte nepřízeň osudu a finančně si velmi polepšíte, protože on je skrytý miliardář ....
Je to lepší? ... :-) :lol:
sevenofnine: velmi přesvědčivé 
to je scénář ještě o něco více katastrofický, než se tu dosud probíralo. Musím říct, že po přečtení, kdybych měla dítě v kolébce, asi bych ho pustila v košíku po řece... a plně souhlasím, že Světlana bude nejspíš vymyšlená.
Světlano Ty jsi určitě vymyšlená, spoléhat v 37 na přerušovanou soulož to není prostě možné, tak někde v deštném pralese možná, ale tady?
Já osobně jsem proti potratům, ale v tvém případě bych šupala k dr. Je Ti skoro 40, máš dceru, která jde do puberty a práci, jsi samoživitelka nevím kolik Ti přispívá ex. navíc připočítej riziko, že dítě nebude zdravé, až se žárlivý ex dozví, že máš mimčo klidně se může seknout a začne Ti posílat 200,- a co potom? Chápu, že emoce a hormony jsou kokteil, který zatemní mysl, ale vem to racionálně, co by jsi poradila své dceři kdyby byla na Tvém místě? A na podporu rodičů už nemůžeš spoléhat, pokud Tobě je 37 tak jim je kolem 60, budou potřebovat Tvoji pomoc a ne se starat o mimino. Píšeš, že dcera chce sourozence, 10letý odstup ji nezajistí sourozence, ale jen zamotanou hlavu, spoustu starostí a časem klidně i nevraživost vůči němu i Tobě (určitě bude nadšená, že mimino celé noci prořve, matka nestíhá a ona nemůže jet na školu v přírodě a oblečení má ze sekáče, domů si nemůže nikoho přivést a celkově se váš napjatý rozpočet na ní odrazí, jasně a děsně ji to duševně zocelý a bude z ní lepší člověk bla bla bla). Pokud Ty sama jsi schopná zajistit další dítě a případně oželet i alimenty od ex, vyrovnáš se i s postiženým dítětem a máš dost fyzických i psychyckých sil, budeš se mít po mateřské kam vrátit do práce, tak směle do toho. Já osobně bych mimino (a to jsem mladší a jsem zajištěná) nechtěla ani za zlatý prase ... A nikde nepíšeš jak přítel vychází s Tvoji dcerkou ... A možná by nebylo od věci z dálky omrknout jeho ženu, třeba je v pořadí třetí a mají 2leté dítě ...
sharon: milá dámo,mohu si zde číst co chci..a věřte že bych četla raději plodnou a inteligentní diskuzi než nějaké napadání a výplody,které nejdou přehlédnout
.a z té přestřelky vyšla lépe vaše protihráčka,protože té zjevně inteligence nechybí.tímto končím,aby se neotevřela přestřelka číslo 2
ajjana: milá slečno, drbnu a kuchařku může urazit jen inteligent a do toho máte vy zřejmně daleko když nedovedete posoudit z čeho vlastně vše vyplynulo.......co by pak podle vás měla být slečna protihráčka ????......navrhněte, já se raději vyjadřovat nebudu a vůbec máte číst článek a diskuzi a né "drby"........
