Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Milá redakce, ráda bych se s čtenářkami podělila o zážitek, který jsem právě absolvovala. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, nevěřila bych, že je něco takového možné. Docela by mne zajímalo, jestli podobný šok zažily i některé další ženy.

Před třemi týdny jsem se seznámila s jedním mužem. Podotýkám, že je mi 28 a jemu 36 let. Nebyl to tedy žádný zajíček, který se ještě drží máminy sukně. Dokonce pracuje jako manažer a má asi dvacet podřízených, kterým šéfuje.

Imponoval mi svým rozhledem, galantností a proč to nepřiznat, i vzhledem. Vysoký, tmavovlasý, sportovní. Přesně můj typ. Nedá se říct, že bychom spolu chodili, spíš jsme se tak nějak oťukávali a vzájemně poznávali. Jak to bývá v počátcích každého vztahu.

Ten náš se však bohužel nikam dál neposunul. Ukončila jsem ho já a to zcela nekompromisně. To, co mi přítel totiž udělal, jsem nebyla schopná vydýchat a v hlavě se mi okamžitě začaly rojit katastrofické scénáře, ve kterých měla hlavní roli jeho matka.

Minulý týden jsme šli s Karlem na večeři. Pozval mne do své oblíbené restaurace a strávili jsme v ní opravdu příjemný večer. Potom mne doprovodil domů a domluvili jsme se, že si v sobotu vyrazíme na nějaký menší výlet.

Tak se stalo a v průběhu dne z něj – pravděpodobně omylem, myslím, že mi to říct nechtěl, vypadlo něco absolutně neuvěřitelného. Ve chvíli, kdy mi říkal, že je mu se mnou moc dobře, dodal: „I mojí mamince ses líbila.“ Nechápala jsem, jeho matku neznám a nebyly jsme si ještě představeny. Zeptala jsem se ho, odkud mne jeho máma zná a on to ze sebe vysoukal. Prý jí řekl, že spolu jdeme na večeři a kam a ona prohlásila, že si tam zajde s kamarádkou a nenápadně si mne prohlédne.

Nevěřila jsem svým uším. Jak mi pak Karel řekl, matka tam skutečně byla, seděla ob jeden stůl od nás. Když viděl, jak začínám vzteky rudnout, dal tomu poslední korunu, když mi chlácholivě sdělil, že je to dobrý, že mě maminka chválila, jak pěkně a sympaticky vypadám. Zeptala jsem se ho, co by dělal, kdybych se mamince nelíbila, čímž jsem ho zaskočila a začal něco nejistého blekotat.

Ušetřila jsem mu trápení a řekla, že nejsem opice v ZOO, aby mě chodili lidi očumovat bez mého vědomí, a že mne hodně zklamal, protože když už měla jeho matka takový pitomý nápad, měl jí ho on buď rozmluvit, nebo mi navrhnout, že půjdeme jinam a nebo nás alespoň v té restauraci představit.

Skončila jsem to. Už se s ním nechci vidět, což on nějak nechápe a pořád se snaží mi volat, patrně si myslí, že mne to přejde, že jsem jenom naštvaná. Vůbec si neuvědomuje, jakého hlupáka ze sebe udělal. Dospělý chlap, kterému musí partnerku schválit maminka!

Setkala se některá z vás s něčím podobným?