Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hlídací babičky nemáme, takže momentálně sháním chůvu pro syna, abych mohla chodit do práce. Kdyby mi každý měsíc na týden řekla, že nemůže, tak s ní rozhodně počítat nebudu, protože by to pro mě byla opravdu značná komplikace.
Lubar: 
a presne o tom to je. Jsem rada, ze jsi napsala z pohlde "zaměstnavatele".
.gif)
Já teda nemám babičku ani jednu a každé hlídání musíme řešit chůvou a zaplatit... A chůvu nám dělá paní, která sama má vnoučata. Čeho jsem se bála, a co se mi u předchozí chůvy potvrdilo, že v první řadě musí mít chůva vyjasněný, jestli pro ní je důležitý výdělek u nás, nebo vnoučata, resp. děti partnera. Minulá chůva nám odešla v podstatě ze dne na den, protože jí potřebovalo vnouče a protože jí potřeboval její nový partner... a, ač jí racionálně chápu, tak mým dětem tím dost ublížila, zejména tomu staršímu, ten jí v podstatě ani není schopen pozdravit (a já se mu popravdě ani nedivím). A i kdyby se nakrásně chtěla vrátit, a v něčem mi vyhovovala líp než chůva nová, tak ani náhodou, vnímám jí už jako nespolehlivou a práci bych jí znovu nedala, ani jí nikomu nedoporučím.
Nová chůva si na začátku jasně vymezila, že nehlídá o víkendech a že není schopná vydržet hlídat dvanáct hodin v kuse, a funguje to. Holt si s manželem na víkendové příležitosti necháváme zajít chuť, ale jinak chůva hlídá naprosto spolehlivě.
A jak to vnímá dcera si asi jen těžko dovedu představit - chápu, že jí to mrzí, chápu, že je naštvaná, ale na druhou stranu - výpadek v příjmu ti nahradit nedokáže, a holt to musí řešit jako spousta jiných lidí, kteří babičky nemají, ať už vůbec, nebo jsou pracující. Ty prostě nejsi v důchodu, ale pracuješ, a tím bych to asi tak uzavřela...
Ano napsala jsem svuj nazor, to jsi chtela ne? Jen podotykam, ze moji rodice nikdy nelouskali suchy rohliky, ale vim, ze kdybych se dostala do situace, kdy bych uz dal nemohla (ver mi, ze vim taky o cem mluvim - mam tezce postizeneho syna + 2 zdrave deti), ze by mi pomohli. Obcas clovek v nouzi potrebuje vedet, ze je tam nekdo pro nej, kdo tam bude pro nej vzdycky nehlede na to, ze sam nebude mit. Me osobne nejde ani tak o penize, staci mi, kdyz si mamka syna vezme na 2 hodiny na prochazku a jsem ji za to ohromne vdecna. Jo jinak ohledne toho ocekavani - nasi zijou v Cechach, ja v zahranici, takze jestli si nekdo mysli, ze mi mamka chodi hlidat kazdy den, tak je velice silne na omylu.Navic mamka se stara jeste o svoji skoro 100 letou nemohouci maminku, takze taky ma vlastne praci neco jako pecovatelka, takze ji nevyvolavam a neocekavam, ze hned pribehne a bude mi pomahat, jak si pisknu, jak tu nekdo zminoval.
koniklec: Libuško, na podobne kecy jako ma Saxaaana vubec nedejte!
Almega: 11:43
koniklec: a souhlasím s tvým příspěvkem v 11:56, že je trochu divné(mírně řečeno) abys seděla doma a čekala, jestli tě dcera bude jednou za čas potřebovat nebo taky ne. Něco jiného je, kdyby třeba neměla školku a potřebovala nutně každodenní hlídání, ale takhle
Saxaaana: no ja tu o scuhych rohlikach, co by radeji Libuška mela chroupat aby pomohla dceri nemluvila.. takze nedovolim
.jpeg)
Oprava - "A já jsem teď ta co pomáhá manželovým rodičům, míc než svým vlastním, protože ti bydlí se ségrou a víc než jejich vlastní dcera, protože bydlí jinde."
Samo, že mělo být,že manželovým rodičům pomáhám VÍC než svým vlastním. 
.gif)
koniklec: 
koniklec: a co kdybys tuhle diskusi dala přečíst dceři? Myslím, že tu není nic špatného, a třeba by se na to taky podívala z jiné strany.
.gif)
možná by zde byl dobrý i názor tvé dcery libuško......
koniklec: myslím, že Saxaaana napsala jen svůj názor, je přeci tvoje věc jak si to uděláš....ptala ses na názor.......
Arna: oběma......nebo umřou na pohlavní zdrženlivost...
Saxaaana: nezlob se, ale tvůj názor, že by rodiče radši louskali ořechy, jen aby ti pomohli, je dost drsný. Chceš tím říct, že se mám na práci vykašlat a žít doslova na hranici chudoby jenom proto, abych pomohla dceři hlídáním s vnučkou? Víš, taky jsem si v životě prožila dost, včetně péče o nemocné rodiče. Nepsala jsem do článku zdaleka všechno, protože by to bylo na román. Čtyři roky před důchodem mi odešel manžel, odstěhoval se za mladší ženou. Bolelo to, ale budiž mu přáno. Rozvodové tahanice o majetek byly šílené. Nakonec to dopadlo tak, že z toho, co jsme celý život budovali, mi zbyl jen zlomek a musela jsem si dovybavit domácnost atd. Zůstala jsem na stará kolena sama, úspory skoro žádné, náklady na život rostou nám všem. Nesedím s rukama v klíně, snažím se, abych se dokázala zajistit, v rámci možností pomáhám finančně i dceři. Podle tebe bych tedy měla udělat co? Skončit s prací a dřepět doma jako babička na telefonu, když bude vnučka nemocná? A co můj život, mé potřeby, můj pocit zajištění? Možná jsem opravdu sobecká, ale zastávám názor, že rodiče mohou dospělým dětem pomoci, ale nikdy to nesmějí dělat na vlastní úkor a ohrožovat tím vlastní existenci. Až ti bude tolik, co mně, možná to pochopíš.
