Prý jsem špatná babička
Jsem dva roky v důchodu, rozvedená, žiji sama. Mám dospělou dceru, která je rovněž rozvedená a sama vychovává tří a půl letou holčičku. Již delší dobu jsme s dcerou v dost citlivém sporu a chtěla bych požádat čtenářky o tak zvaný „názor zvenčí“. My obě jsme v celém našem problému osobně zainteresované, každá ho vidíme po svém a nedokážeme se dohodnout.
Podle mé dcery jsem prý špatná babička, které je cizí dítě přednější než vlastní vnouče, navíc mne osočuje z toho, že jsem sobecká, dostatečně se nezajímám o její starosti a starám se jen sama o sebe.
A teď v čem je konkrétní problém.
Jak jsem psala v úvodu, jsem už v důchodovém věku. Měla jsem v plánu pracovat i v penzi, ale bohužel, na místě, kde jsem byla, mi to nebylo umožněno. Asi po půl roce, kdy jsem byla doma, jsem se rozhodla situaci řešit. A to především z finančních důvodů, jako osamělá důchodkyně nemám peněz nazbyt.
Sehnat nějakou vyhovující práci nebo brigádu se ukázalo takřka nemožné. Hledala jsem poměrně dlouho, leč bezvýsledně. Pak se mi naskytla zajímavá příležitost: Dcera jedné mé bývalé kolegyně nastupovala po mateřské do práce (má velice lukrativní a zajímavé místo, o které nechtěla přijít) a hledala chůvu ke své tehdy půlroční holčičce. Měla zájem o nějakou zkušenou, časově flexibilní ženu, která by u ní byla zaměstnaná prakticky na plný úvazek.
Bez váhání jsem kývla. Děti mám ráda, péče o ně mi nikdy nečinila potíže. S mladou paní i jejím manželem jsme si padli do oka, dohodli vzájemně vyhovující podmínky. Od pondělí do pátku k nim každé ráno na sedmou 
docházím a přebírám péči o jejich děťátko, která trvá až do pozdních odpoledních hodin, kdy se maminka vrací z práce. Postupně se moje výpomoc tak nějak sama od sebe rozšířila i o drobnou výpomoc v domácnosti: poklidím, vyperu, nakoupím nějaké drobnosti, vyžehlím a občas i uvařím.
Mladá paní je velice spokojená, ví, že je o její holčičku výborně postaráno a navíc se každý den vrací do uklizeného bytu a nečeká ji klasická ženská druhá směna. Spokojená jsem i já, protože tato práce pro mne není nijak vyčerpávající (řekla bych, že mne spíš baví, ani ji jako práci neberu) a jsem velice slušně finančně ohodnocena.
Mohla bych být spokojená, a svým způsobem i jsem, kdyby mi radost nekazila má dcera. Před dvěma roky se rozvedla a zůstala sama se svou holčičkou. Dokud s ní byla doma, nic se nedělo. Vídaly jsme se o víkendech, s vnučkou jsme se užily, občas jsem jí pohlídala večer, aby si mohla někam vyrazit.
Jenže pak dcera nastoupila do zaměstnání a začaly problémy. Vnučka špatně snáší školku a je dost často nemocná, což dceři komplikuje situaci v zaměstnání. Naléhá na mě, abych malou v době, kdy nemůže do školky, hlídala, tvrdí, že dnes je jiná doba a nějaké „paragrafy“ a nemocné děti zaměstnavatele nezajímají.
A v tom je ten problém. Já vlastně pracuji na plný úvazek jako chůva a pomocnice v domácnosti. Příjem z této práce potřebuji, rodina, u které jsem, na mne spoléhá. Hlídat jejich malé dítě společně s nemocnou vnučkou je nemyslitelné. Vzhledem k tomu, že vnučka bývá nemocná skoro každý měsíc, značně bych tím svým zaměstnavatelům zkomplikovala situaci, kdyby si za mne měli hledat záskok. Navíc si myslím, že by je to brzy přestalo bavit a našli by si místo mne někoho nastálo.
Dcera to nechce pochopit, vyčítá mi, že je mi cizí dítě přednější než vlastní vnučka, neberu prý ohled na její těžkou situaci rozvedené zaměstnané matky. Podle ní bych měla, když jsem v důchodu, upínat svou pozornost především na ni a na její dcerku.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že to pro ni není lehká situace, se kterou se musí potýkat, ale já se musím o sebe taky postarat, abych zvládla poplatit vše, co musím, a zároveň si něco našetřila na dobu, kdy už nebudu tak vitální jako teď. Dcera peněz nazbyt nemá, i jí se snažím finančně vypomoci alespoň tím, že jí komplet oblékám a obouvám malou. Občas jí i nakoupím, abych jejímu rozpočtu ulehčila.
Jsme obě ve složité situaci. Jako babička mám samozřejmě výčitky, když musím kvůli hlídání cizího dítěte odmítnout péči o vlastní nemocnou vnučku, ale pokud si chci tuto práci udržet, nic jiného mi nezbývá.
Jaký je vás názor na spor, který s dcerou vedeme? Myslíte si, stejně jako ona, že jsem špatná a sobecká babička?
18.11.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 217 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Babička chce ještě naposledy vidět svá vnoučata
- Takovou bych chtěl mít dovolenou, jakou ty máš práci
- Máma se chce odstěhovat do Kanady
- Další příběhy našich čtenářek
Diskuse ke článku - Prý jsem špatná babička
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nevím jestli je to možné, ale co se zkusit dohodnout se svými zaměstnavateli a brát si vnučku k nim (tzn nedávat ji do školky)? Bylo by tím vyřešené obojí. Ale samozřejmě záleží na tom, jak je to jejich dítě velké.
Deafina: JO!!!!
Mám 2 děti, nemocnou máti a představa, že bych mohla počítat s hlídáním byla SMĚŠNÁ!!!!!!! Má tatínka, dědečky, babičku od tatínka....chce to jen snažit se vycházet s lidmi, víme?
Jednoznačně bych pomohla dceři.
medved: plně s tebou souhlasím. Sama jsem se ted ocitla ve velmi prekerní sutaci, byla jsem zaměstananá, ještě ve zkušební době. dcera mi hodně onemocněla, následně se to přeneslo na druhou dceru a jsem měsíc doma, v úterý mi přišla domů výpověd...
JO dneska se s výámi nikdo necamrá, nebudu mít nárok ani na podporu, neb jsem nebyla zaměstananá dost dlouho. Ted mě zrovna čekají telefonáty co ajak mám dělat dál...na SP, ZP, a pracák. Fakt paráda. Kdybych měla hlídací babičku, třeba by to tak nedopadlo. Moje mámi taky není hlídací babi, a navíc chodí do práce..nemá ještě důchod, ale vím, že kdyby v důchodu byla a mohla pohlídat, tak by pohlídala.
Takže já se klaním na stranu dcery...kdyby přišla o práci, co by dělala?
Po dlouhé době přispěji také trochou. Velmi dobře chápu, že dcera je ve velmi těžké situaci. Na druhou stranu si myslím,že sobecká není babička Líba, ale právě její dcera. Každá má svůj život, jak dcera, tak i paní Líba a jaký si ho udělá, takový ho má. Paní Líba jí vypomáhá finančně (obléká jí dceru a nosí domu občas i nákupy), proč tohle dcera neocení a není vděčná i za tuto pomoc? Vnučka není paní Líby, ale její dcery. Proč by měla přebírat povinnosti dcery? Udělala si snad onu těžkou situaci sama paní Líba? Má Líba dítě? Ne!!!! Dítě je její dcery, tak ať se stará a je ráda za každou pomoc, která se jí dostává a neremcá. Toť můj názor. Paní Líbo, užívejte si života a nenechte ze sebe dělat otroka. Přeji Vám pohodový život. 
když pročítám komentáře, asi jsem divná. Rozhodně mi rozhořčení dcery nepřijde oprávněné, naopak by měla být ráda, že maminka sehnala ve svém věku práci a je soběstačná a spokojená.
Byla sjem v podobném postavení, rozvedená, s malým dítětem a prakticky holým zadkem a nenapadlo by mne automaticky čekat, že se rodiče postarají. Za příležitostnou pomoc jsem jim byla vděčná, ale rozhodně bych ji nečekala na úkor omezování jejich života.
Narozdíl od všech vás si myslím, že by Líba měla svůj přivýdělek opustit a pomáhat svojí dceři. Vím sama co to je mít věčně nemocné dítě a každý měsíc s ním být 14 dní doma na paragrafu. Líba ma svůj důchod jistý, i když je malý, ale dceru zaměstnavatel kvůli častým absencím vyhodí a co si jako samoživitelka pak počne?
Ta doba, kdy bude malá pořád nemocná, bude trvat tak 2-3 roky, pak už to bude lepší a Líba si pak bude moci najít další přivýdělek.
Myslím, že dcera by oprávněně mohla babičce vyčítat, že pracuje, i kdyby nehlídala dítě, ale dělala něco jiného. Rodina si má pomáhat, od toho rodina je. Peníze nejsou všechno.
Chodíte do práce a je jedno, že ta práce se týká hlídání dětí. Peníze potřebujete. Pokud je dcera schopna platit vám jako ta cizí paní, klidně to vezměte. Ale nechápu, proč byste měla přinášet oběti jen kvůli tomu, že má dcera jiný názor? Je to její dítě a vy za její problémy nemůžete.
A jak by to Vaše dcera řešila, kdybyste ještě nebyla v důchodu, taky by Vás nutila hlídat malou. Já vím, že v dnešní době je malé nemocné dítě pro ženu velkou zátěží, hlavně v práci na ni koukají přes prsty, ale nedá se nic dělat, prošly si to všechny mámy a ona nebude vyjímkou. Já jsem měla děti taky každý měsíc nemocné a prostě se to muselo nějak zvládnout. Manžela jsem v té době měla, ale ten chodil na směny a nemohl mi s tím pomoct a když jsem se rozvedla, tak jsem na to taky byla sama a měla jsem 2 děti a šlo to. Rozhodně bych svou matku nikdy nenutila, aby odešla z práce, která ji baví a zároveň ji finančně pomáhá. Když můžete, tak jí malou hlídáte, ale prostě jste teď pracující žena, takže si na to Vaše dcera musí zvyknout.
Je to dilema, sama ze své zkušenosti vím, jak je to báječné mít "hlídací" babičku. Pokud se ti do toho nechce, není o čem mluvit, jak už tu padlo, hlídání vnoučat není povinnost. Ale jestli váháš, fakt byste si s dcerou asi měly sednout a probrat, jak by se jí líbilo, kdybys nechala práce a nemohla jí přispět ani korunou, naopak bys možná potřebovala, aby ona někdy přispěla tobě...
.JPG)
Kelud: ona přece nepomáhá "cizí mamince" - prostě chodí do práce. Jen dělá práci, kterou by po ní chtěla dcera automaticky a zadarmo.
Já bych se styděla mámě nebo tchýni něco takového říct 
Sice mám manžela, ale na hlídání během jeho pracovní doby jsem si najímala chůvu, než začala mladší dcera chodit do školky.
Teď je to tak, že když je nemocná, já prostě nejdu do práce = 0 korun, protože jsem OSVČ.
Hlídat vnučku přece odmítáš kvůli své práci na plný úvazek.
Vyčítala by dcera, kdybys třeba dělala sestřičku v nemocnici, měla každou chvíli službu i o víkendech (nemáš přece malé děti) a nemohlas jí pomoct skoro vůbec?
Když pominu na co má nebo nemá dcera nárok, napadá mě spíš, že cizí holčička bude brát Líbu jako babičku a vlastní vnučka ji může brát jako tu co raději tráví čas někde jinde a s někým jiným. A pokud ji v tom dcera utvrdí je na problém zaděláno do budoucna.
Nejste sobecká. Vaše dcera by to měla přijmout jako fakt, že prostě dál pracujete. To by Vás také nutila kdyby jste nebyla v důchodu ale v normálním zaměstnaneckém poměru hlídat malou v době nemoci? Z Vašeho vyprávění je vidět,že se jim snažíte také pomoci finančně, což by jistě nešlo bez tohoto příjmu. Vaše dcera by si měla uvědomit, že (asi to bude znít tvrdě) je to její dítě a ona se má postarat. Vy jí nejste ničím takovým povinna. Z mého pohledu nejste nijak sobecká. Já když jsem měla malé dítě a potřebovala jsem ho pohlídat, protože jsem chtěla pracovat, také jsem si najmula paní na hlídání. Měla dceru, která měla malé dítě a ta ji nikdy nenařkla, že není správná babička, protože hlídá cizí dítě. Můj syn byl šťastný, protože ho paní brala i na výlety .... Taky jsem nenutila svou mámu aby mi hlídala..... Měla by se smířit s tím, že prostě chodíte do zaměstnání.
.gif)
Nejsi ani trochu sobecka. Tva dcera je dospela a krome vas dvou ma vnucka i jine pribuzne. Prace bych se urcite nevzdavala.
