Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

I kousek od domova, doslova za humny mohou být magická místa, nevěříte? Povím vám o našem nedělním výletě na hrad Houska. V předhradí nás uvítala socha svaté Ludmily, sestry prvního majitele hradu. Říká se, že právě zde začala vyučovat svého vnuka, svatého Václava.

Vcházíme do samotné brány hradu. Potěšující je, že s sebou můžete vzít i pejska, když je na vodítku a samozřejmě vyvenčený. Prohlídka je každou hodinu, a tak si čas krátíme malým občerstvením a obhlížením hradu zvenčí.

Stojí na hranolovitém sloupci pískovce, jehož stěny spadají na třech stranách takřka svisle dolů. Pro sídlo to byl znamenitý předpoklad obrany. Na druhou stranu hrad stojí na poměrně nesmyslném místě. Když se totiž zakládal hrad, tak na obranu hranice nebo obchodní cesty... jenže tudy ani jedno nikdy nevedlo. Navíc byl založen v místě, kde není pitná voda, bez níž by byl hrad zranitelný. Tak proč tam vznikl?

Poslyšte pověst o jeho založení...

Slavibor, kníže Pšovanů (Pšov je dnešní Mělník), měl syna krásné a mužné postavy. Velice jej miloval a nechal pro něj postavit dřevěné hradiště, pojmenované Housekův, Houskův hrad, zkrátka Houska. Netušil však, že dům zpustne a vylidní se. Dokonce ani pocestní a poutníci tudy nechodili kvůli nebezpečí, které lidem hrozilo. Na místě dnešní kaple měla v roce 878 puknout zem, prasknout skála a skrze otvor měla kromě sirného zápachu vystupovat také hovada pekelná, beroucí na sebe nelidskou podobu polozvířat-pololidí.

Aby se lidé nebáli, museli díru utěsnit, ucpat, zašpuntovat a později na jejím místě postavili kapli. Jako těžítko. A aby se cítili bezpečněji,  zasvětili ji archandělu Michaelovi, veliteli nebeské jízdy. Dříve než naši předkové pekelnou díru utěsnili, býval na Housce žalář a v něm člověk odsouzený na doživotí. Slíbili mu, že jej propustí, když se nechá do díry spustit a zjistí, co v ní je. Bylo to lákavé, souhlasil, ale v půli cesty si to rozmyslel. Komentoval to pak tak, že peklo v jámě je daleko horší než doživotní žalář. Takže hrad je vlastně postaven na obranu nás všech proti silám zla.

Kamenný hrad založil ve druhé polovině 13. století pravděpodobně král Přemysl Otakar II. Kolem roku 1590 se hrad dočkal přestavby na renesanční zámek; renesanční úpravy se projevily sgrafitovými průčelími a sklenutím některých místností, jichž je na zámku čtyřiatřicet. K dalším úpravám došlo roku 1823, kdy Housku vlastnili Kounicové.

V roce 1924 koupil hrad od hraběnky Eleonory Andrássy prezident Škodových závodů a senátor parlamentu Josef Šimonek, kterému Karel I. udělil také dědičný šlechtický titul.

Po znárodnění v roce 1948 tu zase pro změnu byl depozitář národní knihovny, později sem jako kastelána "uklidili" dnešního poslance Svatopluka Karáska. Za ním sem jezdili The Plastic People of the Universe a tajně tu skládali i nahrávali. Na Housce Plastici například na magnetofonový pásek nahráli své první album, které potom vyšlo v Kanadě.

V 80. letech 20. století přišlo komunistické vedení neratovické Spolany s plány, podle nichž měl gotický hrad Houska sloužit jako noční sanatorium pro pracující ze Spolany a příslušníky spojeneckých vojsk. Byla zbourána vyhlídková věž, již nechali postavit Kounicové. A vykopána studna – snad 270 m hluboká... Narazili na vodu, ale tak silně radioaktivní, že studnu museli uzavřít a utěsnit.
Po sametové revoluci Housku restituovali opět Šimonkovi, kteří zámek v roce 1999 poprvé za celou dobu jeho existence zpřístupnili veřejnosti.

Záhadná noc Karla Hynka Máchy

Průvodkyně nám rovněž vyprávěla následující: "Karel Hynek Mácha strávil na Housce jednu noc a o svém pobytu napsal v dopise příteli Eduardovi. Ten dopis je známý, je přístupný v knihách o literární historii, v knihovnách a je i součástí knih, které popisují pevnosti, hrady a zámky.

Mácha se v tom dopise přiznává, že na hradě k němu měla přistoupit slečna Dídó a před ním měla otevřít něco jako skříňku s pohyblivými obrázky. Má se za to, že to bylo víko od digitální kamery. Mácha se ženštiny zeptal, jaký letopočet se právě píše, a ona mu odpověděla, že 2006.

Mácha viděl proudící davy lidí, kteří směřovali k hradu. Prý byli šaškovsky oblečení a vozily je sem příšery se svítícíma očima. To mohly být autobusy. Podle Máchy byly ty bytosti lidské nevidomé. Mohly mít sluneční brýle. Stejně tak z hradu v dálce viděl pískovcová doupata se svítícíma očima, to mohly být paneláky.

Jediná věc, která v jeho popisu nesedí, je oplocení. On přesně popsal oplocený pozemek. V projektu hradu je ale plot opravdu načrtnutý. Fyzicky tu nestojí, ale je vyprojektovaný.“

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Houska_(hrad)

http://houska.dvur-lobec.cz/

Foto:

www.zamky-hrady.cz

Obrazová galerie

http://cody.mysteria.cz/magie/houska/galerie.htm

http://virtualniprohlidky.cz/virtualni-prohlidka/hrad-houska/