Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Vivian: člověk míní a milenci mění...
Sofffie: uvádí se pouze "neuveden" 
.
Grainne: 10:49 nemáš pocit, že do toho je ti kapánek kulový?
sharon: kvůli milenci se snad rozvádět nemusí
Viktorie...končíš větou " co byste dělaly na mém místě vy ?.......já bych vzala rozum do hrsti......komu rozvodem pomůžeš ?........jedině snad, že máš tajnýho milence ????
Nessie: 
No já nevím, ale za prvé mám pocit, že rozvod je trochu ukvapené řešení, pokud tam opravdu nejsou větší problémy než "odcizení" a neshody okolo pracovního vytížení. Stále ještě je zřejmě možné si "sednout a v klidu promluvit", případně i s účastí odborníka v manželské poradně, pokud to nezvládnete sami. Jenže hledat k sobě znovu cestu, to chce mnohem víc úsilí a vytrvalosti než rozvod a vyžaduje to taky ústupky a ochotu ke kompromisu z obou stran, že? Rozvést se je jednodušší.
Akorát tu ideální představu matky samoživitelky, která si žije po svém za alimenty od exmanžela a děti mu občas s radostí půjčí, aby si odpočinula, teď nabourává manžel, který světe div se, chce zůstat otcem a ne se stát jen platičem alimentů...
No, jsem teď možná trochu zlá, ale ač žena, tak prostě nemám ráda když jsou ženy přesvědčené, že ony jsou ty jediné, kdo se umí správně postarat o své a mužovy SPOLEČNÉ děti. A když mají pocit, že mají automaticky k dětem větší práva jen proto, že jsou ženy, ale zároveň si stěžují, že mají taky víc povinností... Jenže ono to jedno bez druhého nejde. Tys, Viktorie, vyjádřila nespokojenost s tím, že otec nemá na děti čas a že celá domácnost a péče o ně leží na tobě. Chceš to řešit rozvodem a najednou se ti nelíbí, že otec chce dělat přesně to, co ti dosud vadilo, že nedělá - starat se o své děti.
Osobně bych začala tím, že bych manželovi oznámila, že teda fajn, že s tou péčí může začít hned. Předala bych mu část domácích povinností, včetně péče o děti a sama si našla nějaký čas pro sebe. Když se chce starat, tak ať se stará, jeho pracovní vytížení je v tomoto případě jeho problém, ne tvůj.
Následně jsou dvě možnosti - Viktorie i manžel prozřou, Viktorie pochopí, že nemůže mít jen práva bez povinností a manžel zase, že zabezpečení rodiny spočívá i v jiných věcech než ve vydělávání peněz a znovu k sobě najdou cestu.
Nebo pan manžel nazná, že se nehodlá vzdát své úspěšné kariéry a Viktorie zase svých výlučných práv na děti a půjdou do boje...
Nessie: pod to se taky podepíšu......
Grainne: pavlina: a....: Naprostý souhlas. Vůbec netuším, co má Viktorie za problém, kromě toho, že nemá manžela pořád za zadkem. Můj manžel je taky v práci skoro pořád a přesto na tom nejsme finančně nijak extra - snad se to zlepší. Co bych za to dala, kdyby aspoň za ten čas, strávený v práci nosil odpovídající odměnu - to bych si skutečně vejskala.
Taky mi připadá, že se paní rozvádí jen pro nějaký momentální rozmar - jsem toho názoru, že když už si jednou pořídím děti, tak mám v první řadě povinnost učinit šťastnými ty děti. Zajistit, aby pokud možno žily spokojeně a v bezpečí rodiny, s tatínkem a s maminkou. Nějaký moje problémečky nebo nespokojenosti nebo momentální rozmary jsou ve srovnání s jejich štěstím opravdu podržné - já jsem dospělá a spoustu věcí můžu překousnout nebo promězamě řešit u psychologa. Ale děti ne.
Takže já bych se na Viktoriině místě rozhodně nerozváděla - spíš bych se pokusila opravdu napravit ten stávající vztah.
Sofffie:
Grainne: ano, já vím......
No...já ho chápu, bude se dělit prosperující podnik
V tomhle případě bych asi spíš taky volila jen odloučení, aby si od sebe odpočali, trochu vychladly emoce a měli čas se zamyslet, co vlastně od společného vztahu chtějí. Kamarád to teď takhle má a říká, že se dokážou s manželkou dohodnout mnohem líp než když bydleli spolu.
Třeba po čase zjistí, že jsou si úplně cizí a nebo naopak, že se jim po sobě přece jen stýská a chybí si.
Taky mi tu chybí, jestli paní vyčerpala opravdu všechny prostředky komunikace, když toho ještě byla schopná. Ono je rozdíl jet na dovolenou a tam tiše brblat, že manžel pořád telefonuje a nebo dát předem jasně , jistit, jestli je to ze strany manžela vůbec možné a domluvit se na kompromisu, který bude oběma vyhovovat.
Možná si paní vztahy idealizuje. Ono ve většině manželství s dětmi na sebe lidi nemají až tak moc času, pokud chodí do práce. Spíš je to otázka priorit- ten čas si občas udělat, tj. mít zájem spolu provozovat nějaké aktivity.
Na střídavé péči by mi asi nejvíc vadilo, že děti vlastně nemají stálý domov, pocit, že někam nastálo patří. Ideální by bylo, kdyby děti zůstaly na místě a stěhovali se rodiče.
Není ale ke střídavé péči potřeba dohoda rodičů? Aspoň to tak myslím bývalo, že to soud nemohl nařídit, že se museli rodiče shodnout. A k rozvodu teď myslím nemůže dojít, pokud se předem rodiče nedohodnou na péči o děti, ne?
Verera: 10:33
majucha: když napíšeš do rodného listu "otec neznámý", budeš vypadat jako lehká děva, která do toho vlítla po mejdanu na pláži ("to byl tenkrát takovej mejdan,že buď rád, že neštěkáš". To budou děti na matku opravdu pyšné!
