Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nika1: V celé dlouhé historii lidstva bylo manželství především ten ekonomický celek. Když se výjimečně zadařilo a bylo v něm i to psychické souznění, bylo to štěstí. To až v posledním století se čím dál víc zakládá na tom psychickém souznění a přestává se uvažovat ekonomicky, když dojde na manželství. Jenže to psychické souznění za nějakou dobu odezní, když se aktivně neudržuje, a pak nezbyde nic.

"Manželství jako pouze jen! ekonomický celek mohou tak chápat akorát zlatokopky." - A tohle je už teprve nesmysl. "Ekonomický celek" neznamená jen společné finance, na kterých můžou zlatokopky parazitovat. Je to obecně obchodní vztah. A ten může vypadat třeba tak, že po vzájemné dohodě jeden vydělává a živí a druhý zabezpečuje chod domácnosti a péči o společné potomstvo. To není zlatokopectví, ale reciprocita. Ony totiž v životě lidském i jiné věci než peníze a hmotný majetek vůbec, mají hodnotu. A na to se často taky zapomíná.

Nessie: jasně,že ženská si práci udělá nejrychleji a nejlépe,ale mysli na budoucnost. Kluci i holky musí být samostatní,nejde mazat jim ještě ve 20ti chleba. Já jsem taky taková kvočna,ale kluk musel věšet prádlo,postarat se o nádobí,něco uvařit,o hřebících nebo pilce ani nemluvě.Dnes když je na VŠ,tak se musí postarat,když nejede dlouho domů,tak si i spoďáry a ponožky musí přeprat.Holka musí umět vyměnit žárovku,přitlouc hřebík,pověsit obrázek.I nábytel umí smontovat. Třeba je jednou práce zavane daleko a musí si umět poradit.A ne telefonovat domů mamince že mají hlad.Nebo si vydělat tolik peněz,aby na všechno měli lidi.

Manželství není jen ekonomický celek. Je to i o psychickém "souznění", o tom, že se ti lidé mají rádi pro to jací jsou a ne pro své možnosti a výdělky. Manželství jako pouze jen! ekonomický celek mohou tak chápat akorát zlatokopky.

V podstatě všechny dnešní polemiky obsahují základní problém výše uvedeného vztahu-špatná komunikace mezi manžely,případně nesplnitelná očekávání.Nikdo neumí číst druhému myšlenky(naštěstí!),takže kdo druhému předem jasně nesdělí své sny a představy,tak potom nemůže nic očekávat,tj. že druhý sám uvidí,pozná,udělá....To jen ve filmu nebo v červené knihovně ti dva na sebe civí a okamžitě ví,co a jak.....a jdou pak spolu ruku v ruce do zapadajícího slunce....

Nessie: Taky bych nejradši do práce nechodila vůbec, ale nemůžu si to dovolit, složenky nezmizí Naštěstí jsem unavená opravdu jen z té práce, jinak další povinnosti prakticky nemám.

Omlouvám se za 2x odeslání, nějak to blbne.

Renee: No vidíš - já si zase myslím, že mám veeeeliké štěstí, že můžu chodit do práce jen na zkrácený úvazek (a nejradši bych nechodila vůbec, protože synovi je teprve 2,5 roku - ale bohužel) a abychom nějak normálně vyžili, tak manžel je v práci prakticky furt. A zato, že je ochotnej nás v podstatě živit má doma skoro kompletní servis.
Já o to teda moc nestojím, aby mi někdo "pomáhal" s domácími pracemi - ať už manžel nebo starší syn. (Mám mnohokrát vyzkoušené, že všechno stejně udělám nejrychleji a nejefektivněji ). Pro mě je osobně největší pomoc právě když si manžel vezme na pár hodin malého a já si můžu v klidu urychleně uklidit a pak si třeba sednout k PC nebo jít pořádně vyvětrat psa a sobě hlavu

Verera: myslím, že neuvěřitelně vděčná ti bude synova manželka

Renee: No vidíš - já si zase myslím, že mám veeeeliké štěstí, že můžu chodit do práce jen na zkrácený úvazek (a nejradši bych nechodila vůbec, protože synovi je teprve 2,5 roku - ale bohužel) a abychom nějak normálně vyžili, tak manžel je v práci prakticky furt. A zato, že je ochotnej nás v podstatě živit má doma skoro kompletní servis.
Já o to teda moc nestojím, aby mi někdo "pomáhal" s domácími pracemi - ať už manžel nebo starší syn. (Mám mnohokrát vyzkoušené, že všechno stejně udělám nejrychleji a nejefektivněji ). Pro mě je osobně největší pomoc právě když si manžel vezme na pár hodin malého a já si můžu v klidu urychleně uklidit a pak si třeba sednout k PC nebo jít pořádně vyvětrat psa a sobě hlavu

Je fakt, že ta střídavá péče má něco do sebe i ve vztahu k rodičům- dítě nemá zkreslené představy, že jeden (ten trvalý),je ten mrzout, který pořád chce jen nějaké povinnosti a věčně nemá čas, protože se zabývá nějakými domácími pracemi a ten druhý (ten víkendový) je ten úžasný, který se dítěti věnuje celý den, je s ním legrace, má mnohem míň požadavků.

A to je tak i v případě, že rodiče jsou rozumní a snaží se o jednotnou výchovu,a le pokud si někdo vezme dítě jen na víkend jednou za 14 dní, udělá si čas a vymyslí mu zajímavý program. On to sice ten druhý třeba o víkendu dělá taky,ale k tomu musí řešit ještě spoustu nepopulárních věcí, které ten druhý ne.

Kočkomilka: Taky mám odstrašující příklad z dětství ve své matce, ktreá simyslela, že musí všechno komplet v domácnosti zvládnout sama, a blaho rodiny závisí na tom , jak o nás pečuje.

Tím dosáhla jen toho, že jsme všechno brali jako samozřejmost a když něco náhodou nebylo, byli jsme na ni naštvaní.

V mém dětství, když jsem se zeptala ." Je něco k pití? " znamenalo to, že maminka přede mě postaví sklenici se šťávou.
Můj synek na tutéž otázku dostane odpověď, že v komoře je sirup.

Myslím si, že tím dělám mnoho dobrého pro sebe i pro jeho budoucnost

Ještě k vaší debatě o péči o domácnost. Já jsem byla vychovaná tak,že ženská zvládne všechno,ničeho se chlapa nemusí prosit a být mu za cokoliv vděčná.Takže jsem všechno zvládala.Po 25 letech manželství můžu konstatovat: chlap si sám od sebe žádné práce nevšimne,hora nádobí ho nechá chladným. Když cokoliv udělá-pochválit.Spolknout komentář,že něco někde zapomněl,říkat,že si to udělám sama nebo to před jeho očima opravovat. Když požádám o něco,nevzdávat to a počkat až to fakt udělá.U nás konkrétně? Chválím za každé zametení kočičích cjlupů,i když nohy židlí jsou dál osrstěné.Nádobí do myčky skládám sama,tvrdím,že mě se to tam vejde víc.Ale tvrdím,že budu moc ráda,když ho pak vyndá a uklidí.A nešáhnu na to,i kdybych si měla vařit čaj 3x do posledního čistého hrnku. Syna už vychovávám tak,že musí doma udělat všechno,letos si na koleji i sám vaří a nezdá se,že by zhubnul nebo se přiotrávil. Dcera bydlí s přítelem,u nich dělají oba to,co je třeba.Kdo je první doma,ten uvaří. Kdo je volný,ten pověsí prádlo.Zůstávám optimista,my už to nějak doklepeme a mladí nějaké ženské a mužské práce řešit nebudou.

Grainne: Můj muž vydělává o hodně víc než já, přestože pracuje týdně o mnoho hodin míň než já Holt jsem neměla to štěstí a lepší práci jsem pro sebe zatím nesehnala a mám obavy, že ani neseženu. Jsem ráda, že vůbec nějakou práci mám Tím, že víc vydělává, doma i víc věcí financuje, tak nějak automaticky, sám od sebe A tím, že doma tráví víc času než já, dělá i valnou většinu domácích prací. Většinou přijdu z práce a všechno je hotovo plus večeře na stole.
Koukám, že mám fakt veliké štěstí, bohužel ale ne na zaměstnání Člověk holt nemůže mít všechno

Než si přečtu reakce,napíši kamarádčiny zkušenosti.Taky nechtěla o střídavé péči ani slyšet.Takže tatínek byl to největší zlato,protože o víkendech se spolu jen bavili,jezdli na výlety,tatínek dovolil ponocování,nezdravé jídlo, nemusela si ani čistit zuby.V neděli vracel utahané unavené dítě,klidně v 9 večer,bez udělaných úkolů.Teď nastoupila matka a byla ta špatná,protože se doháněla škola,netrpěla sezení u Tv atd. Minimálně jednou týdně holka balila batoh že jde k tátovi.Takže kamarádka cukla a dítě si střídají po týdnu,naštěstí bydlí oba nedaleko školy. Výsledek? Holka málem skončila v děcáku,protože učitelka komunikovala jen s otcem /on je ten lepší,on se rozvádět nechtěl/ a předpokládala,že si rodiče informace sdělí.Takže šel dolů prospěch,v otcově týdnu holka neměla úkoly ani pomůcky.Chodila v jednom oblečení celý týden.Děcka se jí vyhýbala,protože se na ni neustále učitelka zlobila-nezaplacené divadlo,ztracené to či ono.Pak si tatínek našel jinou paní s dětmi, chvilku to klapalo,jenže pak taky od toho magora odešla. Výsledek? Holčička je s maminkou,tatínek si ji občas vezme o víkendu,aspoň že alimenty platí.
Takže já bych na tu péči přistoupila.Ty děti nejsou tak malé,aby časem nepřišly na to,kam patří.Autorka jen musí kontrolovat,aby děcka měla v pořádku školu,komunikovat s učitelkou a nespoléhat se na tatínka,i když tvrdí,že děti jsou OK. Jako bonus bych brala 2 týdny pro sebe,kdy se může věnovat svým koníčkům.

Takže když odpovím za sebe na poslední otázku článku:
1. Navštívit manželskou poradnu a pokusit se zapracovat na záchraně manželství. Problém není v domácích pracech, ale v tom, že spolu netráví čas a žijí vedle sebe, ne spolu. To ale musí chtít oba.
2. Pokud se ani tak nedokáží sjednotit na společném cíli, tak vyzkoušet oddělený život tak, jak navrhuje manžel, tj. střídavou péči.
3. Vyhodnotit, jestli je to pro oba lepší, když žijí každý sám nebo jestli se jim po sobě stýská a podle toho buď rozvod nebo ne.
V případě střídavé péče to udělat tak, aby děti zůstávaly na místě a stěhovali se rodiče. Rozpad manželství je selhání rodičů, tak proč to dětem ještě více ztěžovat. Pro budoucí život dětí je model, kdy rodiče nežijí spolu, ale vedle sebe a vytvářejí dusno mnohem horší než model, kdy jsou sice rozvedení, ale dokáží se domluvit a jsou šťastní. U nás nikdo netrpí hladem a zimou, takže tím spíš je třeba starat se o psychiku zúčastněných.