Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: ja si myslim, ze prave v tom tkvi ta zakernost - nechat tomu chlapovi stridavku... je klidne mozne, ze sam pak bude chtit zmeny... ale i kdyby ne, pokud to jde a deti o to stoji, nevidim na stridavce nic spatneho.
Myslím, že pán doteď nepochopil, proč se vlastně chceš rozvést. On ze svého pohledu nic špatného neudělal. Zabezpečil rodinu, dělal na tom od rána do večera, ty jsi zajišťovala zázemí, všechno fungovalo. Je možné, že takhle to chodilo i v jeho rodině. A nebo to byla jen nutnost, aby firma fungovala.
Teď to přináší vysledky, možná by tam už nemusel trávit tolik času, třeba mu tím rozvodem došlo, že peníze nejsou to hlavní a že rodina potřebuje i jeho čas. A třeba by si ho už dokázal najít.
Rozvodem nekončí nutnost spolu komunikovat, pokud máte děti. Jestli to teď nedokážete, tak je potřeba na tom nějak zapracovat, jinak ty děti budou chudáci.
Ten návrh Lindy mi připadá skvělý. Odpočnete si od sebe, ty uvidíš, jestli manžel střídavou péči myslí opravdu vážně a jestli je schopen ji zvládnout, on zjistí, jak je to náročné a jestli si na to opravdu troufá.
Neměla bys to ale brát tak, že mu to tím natřeš, že mu dokážeš, že ti dělá naschvály, ale abys zjistila, jestli to je to, co bude vyhovovat a svědčit dětem. Protože nejde o to, že děti jsou tvůj nebo otcův majetek. Ony se dostaly cizí vinou do situace, která se jim nelíbí a vaší povinností je zajistit to, aby dopady na ně byly co nejmenší a je vedlejší, jestli to bude mít nepříjemné dopady na vás (někteří těžce nesou 14 dní bez dětí, s tím se ale musejí vyrovnat, pokud dětem vyhovuje střídavá péče víc).
Bellana: Jen k tomu konci: dobrý manažer si jistě může vybrat spolehlivé lidi, kteří udělají jeho práci. Jde o to, že opravdu kvalitní lidi musíš dobře zaplatit a na to zase taková malá firma nemá, takže je vlastně nutností, aby si pan majitel tu práci tam vykonával sám.
Grainne: prosla jsem si podobnou zkusenosti...
Je zajímavé,jak se vyvíjí "správný" model manželství....U nás doma byl ještě klasický,tj, máma dělala vše,co se domácnosti a 4 dětí týkalo a k tomu ještě chodila do práce, a táta "jako" vydělával,měl 2 zaměstnání,doma se nevyskytoval,ráno šel po páté hod. do práce a vrátil se večer cca ve 22 hod.,když my děti už spali...Dříve se pracovalo i v sobotu,takže "rodinný" život zbyl na neděli,kdy se dlouho spalo,pak byl společný oběd a pak se šlo na společnou procházku.....Bohužel,byla u nás doma i tak spíše chudoba,protože tehdy úředníci byli špatně placeni a rodiče byli oba úředníci....My děti jsme byly zvyklé na to,že jsme jen s mámou nebo samy a táta byl "sváteční"....
.gif)
Bellana: někteří nemají ani to
jinak teda bez souvislosti s clankem - myslim, ze vetsina rozvadejicich se muzu se pokousi stridavou peci "vyhrozovat" a moc netusi co to obnasi. myslim, ze stridava pece, ktera je takhle vydupana moc fungovat nemuze a behem par mesicu je po stridave peci.
Bellana: já to naprosto chápu, ostatně - do ideálu jsem se trefila až na podruhé a taky taková "chudičká láska", jde mi o to, jestli si Viktorie jenom nevykresluje nějaký obrázek ideálu, naprosto odtržený od reality.
Manžel tedy rozhodně na žádný luxus nevydělával, zato jeho pracovní doba byla taková, že to narušovalo vztah a opravdu to nešlo řešit ze dne na den, tvrdě jsme na tom museli zapracovat - OBA a vzhledem k menší vytíženosti já mnohem víc.
Totiž nestačí klást požadavky - pracuj míň, ale taky spolupracovat na tom, aby to míň být mohlo.
.JPG){kind=avatar}
Grainne: Platíme tolik, kolik si můžeme dovolit. Kupujeme si to, na co máme. Nekouříme, pijeme jen přiměřeně, máme rádi běžná jídla, kaviár mi nechutná, olivy a parmazán mi vyvolávají dávivý reflex (kdyby nám to chutnalo, tak si to holt koupíme). Prioritou bylo studium dětí. Největší problém v našem manželství byl v době, kdy děti byly malé a otevřely se hranice a manžel vyletěl z klece, ve které jsme byli do té doby zavření a chtěl dohnat to, co jsme měli zakázané. Najednou neměl čas na rodinu, protože "musel" být pořád někde v Alpách či jinde v kopcích. Tenkrát jsem se chtěla rozvést, i když nás to finančně nijak zvlášť nepoškozovalo. Soudila jsem, že si ho děti užijí víc, když bude mít určený čas, kdy s nimi může být než tak, že s nimi mohl být dnes, tak proč to neodložit na pozítří. Bohudík dostal rozum, omezil svůj rozlet, pochopil, že ten kopec tam bude i za deset let, ale děti mezitím vyrostou a vylezou tam s ním. Jsme spolu pořád a děti k němu mají dobrý vztah. Proto autorku chápu. Osobně si myslím, že dobrý manažer umí vybrat lidi tak, aby se mohl věnovat i soukromí. Viděla jsi MASH? Tam Charles říká Hawkeyemu: "Kde já mám otce, ty máš tátu."
Bellana: a ja v tom ni nevidim, ze by meli nejak moc penez. pise se tam, ze manzel ma maly prosperujici podnik....... treba se pletu, ale ja sem si pod tim predstavila neco do deseti zamestnancu, kde se nemusi bat o dohlednou budoucnost. to porad neznamena, ze se koupou v penezich.....
A jeste jedna vec, manzel ma stejny narok na deti jako Viktorie. Takze si myslim, ze by mu proste branit nemela.
Tak nevim jestli rozvod v tomto pripade neni prilis brzy. Viktorie, jsi si jista, ze nejsi upnuta na svoje predstavy o zivote, vztazich a manzelstvi tak moc, ze nejsi schopna udelat jediny kompromis, domluvu i na ukor svych predstav? Protoze o tom podle me vztahy a manzelstvi jsou... o predstavach, schopnosti je druhemu sdelit (samozrejme druha strana by mela naslouchat) a spolu se dohodnout (i pres nejake ustupky a kompromisy) co s tim... Ten dojem na me totiz tenhle clanek dela, predevsim tim jak moc brojis proti stridave peci a jak hned mas jasno v tom co a jak bude. Ty to ale nevis, ty si to jen myslis! Proti stridavce bych urcite nebyla. Ono se to casem stejne nejak ustali a zajede do nejakeho rezimu a pokud budete schopni se casem nejak dohodnout (casem, ted je to asi pro manzela moc cerstve) a zaridit po svem ke spokojenosti vsech. A pokud deti o stridavku stoji, tim spis bych nebranila.
Ale i tak bych jeste na tvem miste premyslela, jestli je rozvod fakt TO ono. Jestli uz mas vseho dost a ses nastvana, nebo jestli je to rozumne promyslena volba. Rekla bych, ze ted ses totiz v miste, kdy by ti tvuj muz mohl zacit naslouchat (pri vidine, ze prijde o rodinu) a muzete zkusit si nastavit pravidla tak, aby jsi treba mohla byt stastna i ty... klidne bych zapojila i poradnu, kouce, proste jeste nekoho tretiho, kdo by vam pomoh vykomunikovat problemy.... pokud jeste tu sanci mate, nezahodila bych ji.
BTW tvoje pocity a zklamani chapu, mam muze, ktery taky hodne pracuje. Taky nas to skoro stalo manzelstvi, ale nakonec jsme to nejak vybojovali a ted je nam fakt dobre, druhe libanky. Ale stalo to sakra prace a byl to hodne dlouhy a jednu dobu hodne bolestivy proces. Nam to stalo za to. Zkus popremyslet, jestli tvuj muz stoji jeste za pokus nebo ne... protoze podle me by jste tu sanci mit jeste mohli, podle toho jak on se brani rozvodu...
Jankaa: jo? Podle této věty bych řekla, že tal trochu byla 
"Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti. "
Ale to je fuk. Ten problém tady je pořád o tom samém dokolečka. Každý si jede po své koleji a ten druhý ho moc nezajímá. I při podnikání a vytížení se dá najít nějaký kompromis, aby se ten druhý necítil odstrčený nebo jen jako užitečný kus nábytku. Můžou se domluvit a na domácnost si zařídit paní, může se přijmout do firmy zaměstnanec, který manželovi uleví, můžou se každej večer chytit za ruce a povídat si, jakej by den a že se maj pořád rádi, i když jsou oba v jednom kole a že si každej váží práce nebo úsili toho druhýho. Tohle všechno jde. Jenže tady ten druhej evidentně nikoho nezajímá nebo aspoň ne natolik, aby mu to dal najevo.
Jestli se odcizili natolik, že jemu je jedno, že ona se trápí a ona už k němu nic pozitivního necítí, tak není důvod udržovat manželství uměle. To dítě ten tlak totiž cítí a není mu v něm dobře. A další důvod myslet si, že to tak opravdu je - je právě ta střídavá péče. předtím manžel neměl na rodinu čas, ale teď ho najednou bude mít tři pr.., aby se dokázat starat o dítě se vším všudy? Nedokázal si ho trochu udělat i dřív? Možná dokázal, ale nechtěl, čímž mu manželka i dítě byli ukradení anebo opravdu nedokázal a teď se o dítě bude starat najmutý člověk. A v tom případě je to jen jeho šprajc, aby jim dokázal svoji sílu, ale o to dítě mu ve skutečnosti nejde
Kadla: jenže - většina žen toho pravého v potu tváře shání, nebo udělá ústupek tomu, co má, případně volí samotu.
Krom toho - pravá láska se sice "povede", ale bez práce zase rychle zanikne, no nevím, možná lepší zapracovat na vlastní zahradě, než snít o Versailleských parcích.
Paní si zřejmě myslí, že rozvodem vyřeší všechny své problémy. Měla by si uvědomit, že pokud má malé děti, tak se otce jejich dítěte stejně napořád nezbaví, bude s ním muset komunikovat a z té komunikace budou vyvstávat problémy nové a nové. Takže uspořádat si věci v rámci rodiny tak, aby se tam dalo žít, by určitě ještě stálo za pokus. Je zvláštní, že nervy vytečou zákonitě v okamžiku, kdy se blýská na lepšá časy. Firmě se daří, to znamená, že by tatínek si to třeba mohl zařídit tak, že tam nebude pořád od nevidím do nevidím, na tu dovolenou by si taky mohli vyjet, na výpomoc v domácnosti by byly peníze...no chtělo by to všechno ještě zvážit s chladnou hlavou. Už kvůli dětem je fráze sice neoblíbená, nicméně dětem do puberty dělá dobře, když děti žijí společně s oběma rodiči ( pokud teď tatík funguje přijatelně a má je rád).
