Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
pavlina: To proto, že "rozkazy" udílí ten, kdo tomu šéfuje. Pokud je uspořádání takové, že muž vydělává a žena se stará o domácnost, pak domácnosti šéfuje ona - ona je v téhle oblasti ten "manažer", který když něco nestíhá sám a chce delegovat, musí prostě přijít a říct "udělej..." A pokud muž přijímá jako fakt, že domácnosti šéfuje žena a zároveň ten vztah funguje, tak se bez keců zvedne a udělá. Fór je v tom, že mít za domácnost zodpovědnost nutně neznamená dělat všechno sama, ale zařídit, aby to uděláno bylo. Což lze i delegováním úkolů - ale musí to být úkoly jasné a s přesným termínem - tedy "rozkazy".
Někdy si říkám, že tenhle model může být lepší a funkčnější než naše demokratická domácnost, kde teoreticky děláme oba (téměř) všechno, ale prakticky nikdo nic, protože se nám nechce ani jednomu a není jasně stanoveno, co je čí zodpovědnost. 
a....: 
kareta: No milenec přece není důvod k rozvodu, manželství s malými dětmi se přece nerozbíjí kvůli fyzickým potřebám jednoho ze zúčastněných. Asi by si lidé měli ujasnit, co to vlastně to manželství je: právní vztah, na základě kterého se vytvoří ekonomický celek z zabezpečení fyzických a psychických potřeb nezletilých dětí. Z toho by se mělo vycházet. Pokud vychováme děti ke zletilosti, tento princip pozbývá svého smyslu a záleží jen na nás, jestli je též naplněn čímsi navíc, jako vzájemné porozumění a láska, či zda se přežil a je lépe ho opustit.
.gif)
.........doma tedy dřív, než muž......
Řešení se tu nabízí dokonce několik, už proto, že tady po rozvodu situace lepší nebude a tu polohu, kdy by lepší byla, tedy střídavou péči, Viktorie odmítá.
Zdá se mi to v rozporu. To je všechno.
Renee: proč? Jeden čas jsme to tak praktikovali, protože se to tak sešlo.
To je o té párové flexibilitě.
Proto říkám, že bychom si tu měly ujasnit, o jaký týpek přesně jde.
V článku jde jednoznačně o to, že muž není doma, protože pracuje, klon taky nemá, takže logicky leží domácí práce na ženě, která je doma a aby to bylo jinak, mužou hledat řešení - třeba ta cesta ještě pořád je otevřená.
Ten muž se prostě nerozdvojí, jako se nrozdvojíš ty, ale uznej, že tahle poloha je v našich luzích a hájích méně častá - už třeba proto, že podmínky jsou nastaveny tak, že muž mnohem snáz sežene práci za víc peněz, ovšem taky s daleko větším vytížením.
Lze to změnit, ale pak je třeba na tom pracovat, hledat jiné možnosti a jiné cesty, z nebe to nespadne.
Taky to může dočasně přinést jisté ekonomické nepohodlí, žena nevezme první práci, protože ji třeba nezvládne fyzicky, bude potřebovat určitý čas, než se vypracuje, měla by to být párová záležitost.
Nejde o to, aby se žena automaticky podřídila, ale o to, aby společně našli dobrou polohu.
Grainne: Ty ale pořád dokola omíláš model, kdy se ženská válí doma (na mateřské nebo je prostě v domácnosti) a jediný chlap pracuje a živí rodinu. Tam je SAMOZŘEJMĚ v pořádku, že myje nádobí žena, to snad logicky dojde každému, když ona je celý den doma a on tam vlastně ani nemá jaké nádobí ušpinit.
Jenomže většina z nás (stejně jako autorka článku) do práce chodí. Já osobně se často vracím z práce o několik hodin později než muž. Jsem utahaná a jediné co chci, je si lehnout. Tak to tady udělám. Přesto mám z tebe konkrétně pocit, že nesouhlasíš, že domácnost u nás obstarává muž a já coby žena odpočívám, že se nemýlím? 
Jsem asi divná, ale já očekávám, že si manžel čas od času všimne, že je potřeba umýt nádobí,okna, vysát a že to taky udělá, aniž by mě s tím obtěžoval. Já samozřejmě taky. Záleží jak máme kdo čas a náladu 
Kassy: 12:53- takhle nějak to vypadá hodně pravděpodobně.
Rozhovor probíhající stylem:
" Celé dny nejseš doma, jsme tu na všechno sama, dřu jak mezek, lítám s dětma, celou domácnost mám na krku."
" No já taky pracuju 16 hodin denně, dělám to pro rodinu , tak si nestěžuj."
Jenže on porovnává čas strávený prací pro rodinu a tam to vypadá opravdu půl napůl, je to spravedlivé, takže považuje své argmenty za dostatečně přesvěčivé a pustí to z hlavy.
Jenže žena tím vůbec nemyslela práci, tu vcelku zvládá . Chce ho mít nablízku, jenže to neřekla a chlapi si nedomýšlejí. Nemají povinnost pochopit, že je žena nešťastná ve vztahu, když si stěžuje, že celý víkend drhla okna a on jí nepomohl. To chce říct přímo a pokud možno hned když s e objevují náznaky, ne když ji to udolá tak, že už zrácí chuť cokoli řešit, protože si myslí, že to celou dobu dělala a nemělo to cenu. Jenže nedělala
Co bych dala za to, kdbych mohla mít střídavou péči...bohužel tomu tak nejní a díky tomu si nemohu najít práci takovou, která by splňovala moje "podmínky"...mám 4 děti., z toho 2 školkové a ty potřebují, aby s nimi někdo přes den byl....neumí se dsami o sebe postarat...Narozdíl od startších - 12 a 9,5 let......
Být Tebou, nechám to tak být.....tak jak chce manžel, střídavá péče je fajn, proč se tomu bránit....nehápu..máš obavy, že je buice vychovbávat cizí ženská ...pokud tomu tak opravdu bude, můžeš zakročit , podat k soudu návrh na úpravu stanovení péče.....a sama o sobě si myslím, že je mnohem lepší střídavá než stanovená péče......sama jsem o ot usilovala, ale bohužel, tak jsem se s ním chtělas domluvit tak, aby to vyhovovalo jemu aj mě a aj dětem, ale myslet si, že tu bude zvonit kdykoli se mu zamane...když nejsem doma apak mi vyčítat a řvát, že mu zakazuju děti, tak budiž po jeho, ať to má stanovené, chce to, tak ať to je.....nehodlám bojovat.....a pokud to nedodrží, má prostě smůlu......
Být Tebpou, opravdu to tolika nehrotím a Ty v tom volnu, kdy budeš bez dětí, si sama odpočneš od těch "povinností".......
Jinak jsempříspěvky nečetla, blobne PCčko......
.jpg)
Jezís jak já se v tech vasich psychologických rozborech poznávám .
Sofffie: jasne viking vysává pouze cesticky mezi nábytkem, v zivote by ho nenapadlo vysát za sedackou nebo pod televizí, vyjímecne v dobe osvícení ho napadne odsunout zidle a vysát pod stolem. A tak radsi vysávám sama a pak nadávám ,ze on nevezme vysavac do ruky jak je rok dlouhý
pavlina: jim je totiž stav okna většinou úplně ukradenej. To jenom ženy mají tu hladinu pořádku nastavenou jinak, případně "aby mě ostatní ženy nepomluvily, že jsem špindíra". Spoustu věcí děláme podle mužů úplně zbytečně a jenom si pak stěžujeme na to, jak jsme unavené... A taky se dost často setkávám s názorem "no jo, on umeje nádobí, ale blbě, to si to radši udělám sama". Ne za všechno můžou JENOM chlapi.
a....: třeba s milencem
Viv :o): o to jde, nespadlo to z nebe, nevyřešilo se to samo, ani jste neutekli.
kareta: vždycky jsou možnosti: dál komunikovat a vyjednávat, souhlasit, odejít.
kareta: mě přijde, že vůbec není od věci, že kromě útěku se na tom může taky zapracovat. Vakuum lze vyplnit.
Mnohokrát jsme seděli, celé noci a řešili a řešili.
Řešení prostě nespadne z nebe a už vůbec nespadne zadarmo z internetu. Řešení musí hledat každý sám a je víc, než dobře, že se tu objevuje několik názorových proudů - autorky takových článků si to musí přebrat, nikdo jim tu nedá rozhřešení.
