Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: S čím přesně nesouhlasí? Že když si on žije podle sebe takže ty si nemůžeš žít podle sebe? Tohle je zase problém začátku, s despotickým a autoritativním člověkem by si ženská neměla zakládat rodinu. Pak opravdu nezbývá než se rozvést. Anebo se mu to pokusit vysvětlit, pak jde o to, jestli zvolíš ty správné prostředky.
kubikm:
já si nevšimla, že by nejaký chlap dávál doma manželce rozkazy typu - jdi umýt okno
a....: hm...a když s tím fakt zákonitý partner nesouhlasí?? A vyžaduje okamžitý návrat do statusu quo??
Nessie:
12.36
souhlasím - mám i velmi podobnou zkušenost.
kareta 13:05: Ježiš tak to tak nedramatizuj, jsme už velký holky, tohle je sub specie aeternitatis jen drobná skrvnka, se kterou si dospělá rozumná ženská nějak poradí .
Grainne: jak jsem psala, prosla jsem si necim podobnym co Viktorie, u nas se teda pak na zaklade tady toho nabalili dalsi problemy a pak jsme se dostali do faze - co ted? Od sebe nebo to zacit resit. Museli jsme klesnout na dno (i rozhovory o rozvodu byli), oba v haji... proste krize, ale diky te krize jsme zacali konecne mluvit a naucili se komunikovat a trochu koukat na vec i ze strany toho druheho. OBA. Ono to takhle zni hrozne idealne a jako v pohadce, ale ty sra*ky ve kterejch jsme byli nic pohadkoveho fakt nebyli. Pak nejak postupne se zacali veci sunout k lepsimu a ani nevim kdo z nas dvou s tim zacal... muj muz i kdyz je hodne v praci projevuje zajem o vse co se doma a vseobecne v rodine deje, zapojuje se a je proste "mym muzem"... a ja jsem zjistila, ze proste ne vsechno musi byt jak z reklamy na praci prasek a ze pro nektere veci se nestrili a ze nema cenu prudit a porad jen nadavat. Vic si rozumime. A tim ze jsem zahodila kyselej xicht a nenecham se jen tak otravit tim, ze misto v sest dorazil domu v deset vecer (v tom jsem byvala mistr, jsem prirozene pesimista 
) to i manzela tahne vic domu, projevuje zajem atd. Kdyz vidi, ze jsem utahana pomuze a takovy ty veci co driv nedelal... ale museli jsme mezi sebou proste zlepsit vztah a pak i to nadobi se vlastne resit nemusi... Vse souvisi se vsim... tezko se to popisuje a i tak bych to nedokazala asi uplne vysvetlit.
Grainne: myslím, že jsem nehovořila o rozdělení domácích povinností...mluvila jsem o úplném citovém a fyzickém vakuu, které jednomu vyhovuje a druhého ničí.
Na Tvém místě bych denně děkovala tomu nahoře, že mám normálního chlapa, který rád pracuje, netahá se s kurvama, nechlastá, neprožene výplatu hracím automatem, nemlátí mne ani děti. Tak jako on je celodenně víkend nevíkend vytížený prací, tak jsem recipročně já vytížená rodinou. Pokud prosperuje, pracovala bych na snížený úvazek nebo vůbec, abych měla čas i na sebe. Držela bych mu palce, aby se mu i v téhle blbé době dál dařilo. A v neposlední řadě bych byla šťastná, že jsme všichni zdraví.
Kassy: to je ono
říct chlapovi...mělo by se umejt okno...jako zdvořilý rozkaz - jdi a umej okno? ani nápad
on slyší že by se něco mělo a s tím souhlasí...a už nic víc
myslím, že ji maminka měla ukázat, jak se musí s muži...ale třeba taky tápala
já si taky párkrát naběhla, než mi to celé docvaklo
jako s dítětem, holé věty...a nečekat, že chlapa něco ťukne
.JPG)
Nessie: no vidíš - po chlapovi to můžeš těžko chtít od žen se to automaticky čeká
Kassy: 
Bellana: já tu teda vyrovnaně vidím oba tábory. 
U mých mladých kolegyň se taky většinou setkávám s oběma názory. Některé touží po láskyplném soužití i za cenu "chudoby" a vlastního sebeobětování podle vzoru maminek a babiček (a jsou feministky jen lehce) a jiným zase nevadí, když ten jejich nebude doma vůbec, hlavně když budou každý rok na Tahiti a budou si vozit pozadí ve čtyřech kruzích. Věk v tom hraje roli jen minimálně. Priority má holt každý někde jinde.
A sakra, nevešlo se...
Ono pro nás ženy kvalita vztahu a rozdělení povinností v domácnosti dost často splývá (zejména asi proto, že do té "práce v domácnosti" patří i péče o děti a manžela, která se vztahem úzce souvisí), takže to bereme tak, že když si stěžujeme na přílišnou zátěž v domácnosti, musí chlap pochopit, že jsme ve vztahu nespokojené. Ale pro chlapa jsou to naprosto oddělené věci. Stěžuje si na práci v domácnosti? Hm, není spokojená s praktickým uspořádáním, ale o našem vztahu neříká nic - tak s tím asi spokojená je. Takhle to prostě chlapi vidí. A pak nám jednou bochne pára, vyletí z náš všechno včetně toho o nedostatk citové podporu, něhy, blízkosti, příjemného společně stráveného času... a chlap se udiveně zeptá "A proč jsi nic neřekla dřív?" protože on opravdu dřív slyšel jen o vaření, praní, žehlení a školních úkolech a spojistost s tím výše jmenovaným, kterou my vidíme jasně, mu unikla.
Tohle je potřeba řešit mluvením, mluvením a zase mluvením o tom, co nás SKUTEČNĚ trápí, ne o zástupných důvodech a už vůbec ne rozvodem. A to zejména kvůli sobě, protože jak už tu padlo, další vztah pravděpodobně dojede na úplně to stejné v bledě modrém a navíc si tento nefunkční model do života odnesou děti.
Bellana: Tak to asi čteme každá jinou diskusi. Já mám spíš dojem, že tu zní jednotný hlas, který říká "Když se ti ve vztahu něco nelíbí, tak to řeš, ale neutíkej". Ono totiž z článku celkem jasně vyplývá, že Viktorie je už delší dobu nespokojená se VZTAHEM, ale s manželem místo toho řeší práci v domácnosti, dovolené a časovou vytíženost. Tohle skoro žádný chlap správně nepochopí.
"Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas." - Viktorie a řeklas to někdy manželovi? Řeklas mu to hned na začátku, když to podnikání rozjížděl? Nebo jsi zezačátku taky žila ve vidině závratných příjmů a to ostatní ti začalo docházet až později?
"Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti." - Takže sis stěžovala na množství práce v domácnosti, ale o tom, že ti chybí jeho prostá přítomnost, jeho citová blízkost a podpora, že ti chybí ten VZTAH, ani slovo, že?
"Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný." - Jak víš, že mu nic nechybělo? Ptala ses ho na to někdy? Třeba mu chyběla zrovna totéž co tobě a byl zrovna jako ty přesvědčený, že se obětuje pro rodinu a že to tak chceš ty, když ses za celé roky neozvala.
Ono pro nás ženy kvalita vztahu a rozdělení povinností v domácnosti dost často splývá (zejména asi proto, že do té "práce v domácnosti" patří i péče o děti a manžela, která se vztahem úzce souvisí), takže to bereme tak, že když si stěžujeme na přílišnou zátěž v domácnosti, musí chlap pochopit, že jsme ve vztahu nespokojené. Ale pro chlapa jsou to naprosto oddělené věci. Stěžuje si na práci v domácnosti? Hm, není spokojená s praktickým uspořádáním, ale o našem vztahu neříká nic - t
.gif)
kareta: má oprávněný důvod? Pracovní vytížení, únava z práce - jsou profese velmi náročné, každý má taky jinou síly vydržet atd.
Pokud oprávněný důvod nemá, klidně přitvrdím, ale někdy mi to připadá poněkud nesoudné - žena, čekající 4 hodiny, až přijde manžel z práce, aby umyl nádobí, aby bylo společenskému statusu učiněno zadost.........
No to si raději k tomu PC sednu s umytým nádobím, ne?
