Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Sofffie: Sem nepřispívají jen starší ženy, ale i mladé. A zní tu téměř jednotný hlas - on vydělává, tak buď ráda, že nemusíš počítat rohlíky, drž hubu a netvař se kysele. On je živitel rodiny, tak co bys ještě chtěla? Že s tebou téměř nemluví a s dětmi minimálně? To je tvoje chyba, ty jsi ženská, tys to měla zařídit. On je muž, on nemusí nic. V takové atmosféře se čeští muži nikdy nestanou takovými muži, které bych přála své dceři, nebo aspoň své vnučce, budu-li ji někdy mít
Grainne: Tak to pak jo, uz jsem se bala:-) Ja uz to ted taky poznam:-) Aspon myslim, samozrejme, ze se muze nejspis stat ledacos.
.gif)
Sofffie: no já mám mnohdy pocit, že naopak je ženám vštěpováno, že vzít do ruky hadr = společenská sebevražda.
Místo hadru by se mělo řešit spíš umění komunikace a spolupráce. Umíme to v práci, dbáme na zájmy kolektivu a doma se jdeme sežrat navzájem, abychom si nezadali.
Nessie: to mi připomíná Válku Roseových- tam taky čekali, až děti vyrostou
Podle mne je to blbost. Děti mohou být sobecké a chtít, aby spolu rodiče zústali, ale raději se rozejít jakž takž slušně zavčas, než to za každou cenu táhnout dál.
Bellana: jenže to bude hrozně dlouho trvat, než toho budou schopni i čeští muži. Když se nějaký ten kvalitní jedinec bude takhle snažit tady, znemožní se v mužském společentví trvale a nenávratně. Dokud bude převládat (byť jen u starší generace) patriarchální způsob myšlení, vždycky se najde v okolí někdo, kdo se tomu snaživci pohrdavě vysměje, a na to jsou chlapi docela dost citliví. 
Vivian: 
Sofffie: majucha: 
a....: Jak s tebou mnohdy nesouhlasím (ale v duchu - nemám většinou čas přispívat 
), tak dneska souhlasím naprosto s každým slovem.
mě připadá, že takové ty řeči, že dětem je líp s jedním rodičem než s oběma, když už se nemají rádi a nerozumí si...atd., že to je jen taková pokrytecká omluva pro lid, kteří nejsou ochotni ustoupit z toho, co považují za svůj "nárok" na štěstí. Nejsou ochotni ustoupit ani kvůli malým dětem...to je tragédie. Věřte mi, že jak píše a..., děti, zvlášť ty malé, houby co zajímá, jestli se tatínek s maminkou ještě romanticky milují, jestli si mají o čem povídat a rozumí si. Děti prostě sobecky chtějí doma maminku i tatínka. A zvlášť těm malým je nemožné vysvětlit nějaké dospělácké pseudodůvody typu: My už si s tatínkem nerozumíme....
Já si prostě myslím, že pokud v té rodině není už opravdu krizový stav, včetně fyzického napadání, tak prakticky žádné malé dítě si nepřeje rozvod rodičů. Vím to z vlastní zkušenosti - i když manželství mých rodičů nestálo za nic, i když se hádali a otec měl sem tam milenku, stejně jsem se jako dítě nejvíc hrozila, že by se mohli rozvést a tatínek už by s námi nebyl.
Vivian: 12:00
Sofffie: a vo to mi jde hlavně
Nečetla jsem příspěvky, ale nestahuj kalhoty, dokud je brod daleko. Všechno se teprve ukáže. Znám mnoho otců, kteří měli silácké řeči o tom, jak se o děti postarají a jak všechno stihnou. Pokud má svoji firmu a je tak moc pracovně vytížený, za chvíli snaha být s dětmu co nejvíce, vyšumí. Nebude mít prostě čas na práci a plně se věnovat dětem. A u soudu taky nejsou padlí na hlavu a budou se snažit o co nejoptimálnější řešení.
Já nejsem vůbec zastáncem střídavé péče, přijde mně to schizofrenní.Nejlépe bych to viděla, že si otec vezme děti tehdy,kdy budemít čas se jim věnovat, a to kdykoliv bude chtít.
janca74: to je asi něco mezi nebem a zemí.
Možná právě proto, že jsem taky bývala rozvedená - dovedu lišit.
Grainne: Podstatné v tom mém popisu jedné irské rodiny bylo: večeří SPOLU, mluví SPOLU, tráví víkendy SPOLU, otec je schopen a ochoten SÁM se celý den postarat o jejich společné děti. Ne to, kdo dal to nádobí do myčky. Takže to není tak, že on vydělává víc, tak už na vztahu a na výchově nemusí pracovat.
majucha: chápu, tihle pánové ničí především životy svých dětí svými rádoby oprávněnými zásahy, taky jsem je četla, ale právě proto si držím odstup - aby mi existence takových individuí nekazila život už preventivně.
Nechci žít se strachem, že vztahy jsou jenom předzvěstí boje.
Na druhou stranu chápu, že po tom, co tihle pánové už napáchali, může mít někdo potřebu se jistit.
majucha: ... a navíc, až se to narodí a bude to nějak moc řvát, můžeš ho vždycky frknout do babyboxu a nikdo ti do toho nebude krafat, že jo.
