Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Po dvanáctiletém manželství jsme dospěli do stádia rozvodu. Bolí to moc a není to vůbec pěkné období, které všichni, včetně našich dětí prožíváme. Máme dvě – desetiletou dceru a sedmiletého syna. O tom, že se rozvádíme, jsme je již informovali a obě jsou z toho velmi smutné.
Co bych řekla k samotnému rozvodu. Vlastně ani nevím. Jak se říká, vždycky je chyba na obou stranách a ani u nás to asi nebylo jinak. Možná jsme měli být oba víc tolerantní a chápaví, možná jsme si neuměli včas sednout a v klidu promluvit. Oba dva jsme v sobě dusili svou nespokojenost, místo abychom se snažili ji nějak řešit, až to dospělo do stádia, kdy spolu nejsme takřka schopní komunikovat.
Největší neshody byly kolem manželova podnikání. Krátce po svatbě se pustil do budování vlastní firmy a po mnohaletém úsilí se mu to konečně podařilo. Má malý, prosperující podnik, několik zaměstnanců a po letech, kdy jsme žili doslova z ruky do úst, začal konečně prosperovat.
V práci trávil a tráví spoustu času, v podstatě od rána do noci, dokonce i většinu víkendů. Společné dovolené neexistovaly, když už, tak jedině s mobilem u ucha, takže šlo spíš o nervy než o nějaký odpočinek.
Vadilo mi to. Nestála jsem o nadprůměrné příjmy a život v luxusu, jak se mi manžel vždy snažil namluvit, že to přece dělá pro nás. Já jsem chtěla normální rodinu, kde je máma a táta, kteří mají na své děti čas. Skutečnost ale byla taková, že děti a domácnost ležely kompletně na mých bedrech, i po té, co mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Podle manžela jsem si ale nesměla na nic stěžovat, i on přece přinášel našemu zabezpečení velké oběti.
No, tohle už je vlastně za námi. Odcizili jsme se, každý jsme jinde. Byla jsem to já, kdo požádal o rozvod. Manžel byl proti. Nedivím se, jemu možná tak moc nechybělo. Žil pouze pro svou firmu, domů se chodil jen vyspat, najíst a převléknout do čistého prádla. Chvíle, které trávil s dětmi, byly sporadické, tím víc však na něj byla děcka natěšená, byl jim hodně vzácný.
Teď mne však manžel šokoval tím, že se rozhodl usilovat o střídavou péči. Obvinil mne, že rodinu rozbíjím já, on se rozvádět nechce. A nemíní se nechat připravit o děti.
Jsem z toho doslova otřesená. Dosud na ně neměl čas a najednou mi chce tvrdit, že se o ně zvládne plně postarat vždy čtrnácti dní v kuse? Nevěřím. Spíš si myslím, že je to z jeho strany tah, jak mne v manželství udržet a přinutit mne stáhnout rozvodovou žádost. Jenže to já udělat nemůžu, už s ním být prostě nechci. Ne, nemám nikoho jiného, pokud někoho z vás něco takového napadlo.
Mám obavu, jak bude jednání ohledně střídavé péče probíhat. Bojím se, že manžel udělá vše proto, aby dosáhl svého. Klidně na čas omezí své pracovní aktivity a ukáže, jaký umí být dokonalý otec. A až bude po jeho, vrátí vše do starých kolejí a k dětem si najme chůvu. A to já jako matka nemůžu vydýchat. Proč by měla mé děti vychovávat cizí najatá pracovní síla, když mají matku, která se o ně může postarat?
Nejhorší je, že muž už začal děti zpracovávat a ty se na střídání začínají těšit. Nemají z toho rozum. Navrhla jsem manželovi, že se o péči o děti můžeme dohodnout sami, jako dva dospělí lidé, že mu nemíním bránit v kontaktu s dětmi, může se s nimi vídat jak často bude chtít, žádné stanovené víkendy apod. Prostě kdykoli, jako správný táta, který do života svých dětí patří. Nechce o tom slyšet, prý bych to nedodržela a on by se mohl dostat do pozice, kdy bude škemrat o to, aby mohl vidět vlastní děti. To je ale nesmysl.
Zatím ještě není nic rozhodnuto, patrně nějakou dobu potrvá, než k tomu dojde. Já si však dělám velké starosti. Nechci manželovi dělat z rozvodu ještě větší peklo, než jako to už je, ale se střídavou péčí vzhledem k jeho pracovní vytíženosti nesouhlasím. A bojím se, že se mu podaří to „nahrát“ tak, že dosáhne svého.
Možná se strachují zbytečně, třeba se soudy a sociálky nedají tak snadno oblafnout, ale kdo ví, jak to je? Co byste dělaly na mém místě?
11.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 218 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvod rodičů a zraněné dítě. Jak mu mám pomoci?
Diskuse ke článku - Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: Jak si muzes byt tak jista, ze mas kvalitni geneticky material? To by me tedy zajimalo. Taky jsme si byla jista a ted uz jsem rozvedena.
Viktorie, celkem te chapu, ale treba prijde u tatinka nejaka zmena a nejak tu svou praci omezi, aby se mohl o deti starat. Treba mu vazne "tece do bot". jak tady nekdo napsal a chce pro deti udelat vsechno mozne. No, uvidis...Bydleni na zkousku by taky mohlo prospet...Vsak uvidis, preju, at to dopadne co nejlepe pro vsechny zucastnene...
a....: 
Megí: nejde snad o to, že by měla udržovat nefungující manželství kvůli dětem, ale že by se v první řadě měla naučit, jak se vůbec manželství udržuje. Sama píše, že spolu neumějí komunikovat, sama tuší, v čem spočívá nezdar jejich vztahu, a právě proto by od toho neměla utíkat, ale měla by se naučit, jak se takovéhle problémy ve vztahu řeší a jak se na tom vztahu pracuje. Protože od ní se to budou učit i její děti. Vztah nemůže existovat jaksi sám od sebe, pokud se ti dva nebudou nijak snažit o jeho fungování. A když to Viktorie "vyřeší" tím, že uteče, tak na to narazí v kterémkoliv dalším vztahu a bude na to narážet, dokud se nenaučí vztah udržovat a s partnerem komunikovat a na manželství/partnerství spolupracovat. Samozřejmě to předpokládá snahu na obou stranách, ale ten muž musí taky dostat šanci. Než položila na stůl žádost o rozvod, měla za ním přijít a říct, že si myslí, že manželství spěje k rozpadu, že by se měli snažit to nějak zachránit, třeba se objednat do nějaké poradny a vymyslet, co dál, jak by se to dalo řešit, pravidelně si udělat čas a sednou si spolu, sdělovat si vzájemně svoje pocity, dojmy, jak se v tomhle vztahu cítím, co mi chybí, co čekám od partnera, co chci pro sebe, jaké máme společné cíle, co spolu chceme dělat, jak chceme oba přispívat k tomu, aby nám bylo doma dobře... A ne říct "ono nám to nefunguje, tak čau"...
Až půjde do dalšího vztahu s tím, že to bude fajn tak nějak samo od sebe, a když to nepůjde, tak zase uteče, tak jaký příklad tím bude dávat dětem? A bude sama v životě spokojená?
Grainne: jasně, to byla z části nadsázka 
, ale v reálu nevím, kdybych si nebyla tak úplně jistá, že se nešprajcne a nebude dělat potíže, tak bych si to zapsání opravdu rozmyslela. Když bude fajn, může si půjčovat dítě i bez záznamu v občance, to mu nehodlám upřít 
, ale to riziko, že mu bude ničit život ... 
Bellana - 11.1.2011 11:40: Přesně Moje zkušenosti z ciziny ukazují to samé.
Přesto mám Čecha, ale dost mimo tradiční běžný český model, zaplaťpámbu 
Tak uz ji tak nenadavejte ono to fakt neni med zit s nekym kdo tak moc pracuje a defacto nenasloucha tomu, ze neco chcete jinak. To je fakt. A urcite oba nadelali spousty chyb v komunikaci a vzajemne porozumeni tady asi taky moc mista nemelo. Taky si myslim, ze je Viktorie unahlena a radikalni, ale myslim, ze jestli opravdu nekdy mela sanci na to veci doma menit a navazat vzajemnou komunikaci, tak je to prave ted. Manzel je v soku, uvedomil si, ze by mu rodina mohla chybet, alespon podle toho, ze se rozvadet nechce to na to ukazuje. Jestli Viktoriin manzel za to jen trochu stoji a jestli ji i rodina a deti za to stoji, tak bude diplomat a vyuzije teto situace k tomu, aby to manzelstvi mohlo byt jine, aby mohly prijit zmeny po kterych ona driv touzila = manzel byl vic manzelem a otcem a mel s nima rodinny zivot. Lidi, natoz muzi, se neradi meni, lidi se meni a zacnou se snazit az kdyz jim tece do bot. Bohuzel, ale je to tak. A myslim, ze i to oddelene bydleni na zkousku muze pomoct ke sklidneni situace, schlazeni hlav a zacit o tom vsem uvazovat vecne a bez emoci... unahlena emocni rozhodnuti muzou vest totiz k peknym pruserum... takze podle me jde jen o to, aby Viktorie nebyla unahlena...
.gif)
majucha: když je čtu, no už se ti přestávám divit, ale ti pánové jsou opravdu "máklí"............no nevím, že ty bys to neodhalila.
Troufám si říct, že v tom případě bych sáhla po klacku dřív, než by se mi něco takového připletlo do života a to jsem prosím domácí puťka a hospodyňka a přesto jsem si jistá, že jim bych se taky nelíbila. Nicméně, nemyslím, že bych zrovna kvůli těmhle pánům chtěla opuštět své náhledy na život.
No.......tedy právě proto neuhnu ani o píď.
kareta: No rodiče se právě před dětmi hádat nemají, děti jsou vpodstatě velmi sobecké, příliš je nezajímá, jestli jsou jejich rodiče spolu šťastni, zajímá je, jak to funguje u nich doma vůči nim, jestli jsou pro ně dobrými rodiči. To je prábvě známka zralosti dospělých lidé, že před dětmi své problémy neventiluju. A zase známkou toho, že ten tatínek vcelku funguje, je to, že děti jsou z rozvodu smutné. že souhlasí s tím, že budou ve střídavé péči ( osobní zkušenost: když jsem se dcery ptala, jestli jí vadí, že s námi už její táta bydlet nebude, řekla, že je jí to jedno, že tady stejně vůbec nebyl, zase známka toho, te tenhle otcovský vztah nefungoval, nebylo tedy co bourat). Podle psychologů by dětu měly setrvávat v rodině do těch dvanácti let, do té doby by to prostě rodičové vydržet měli i s tím, že rezignují na své osobní štěstí.
Grainne: výjimky zřejmě existují, ale nehodlám to riskovat. Od té doby co existuje pan Fiala a jeho Sdružení otců, bych nechávala všechny preventivně vykastrovat hned při narození
Milá Viktorie, je těžké to takhle posuzovat na dálku, neznám tebe, ani manžela. Ale....taky jsem s dětmi sama a z toho vycházím. Proč a jak jsme se rozešli je vedlejší. Fakt je, že na malou tatínek nikdy neměl čas, věčně po ní ječel. Pracuje jako IT, takže makal i doma a když mu vsunovala obrázek mezi něj a obrazovku, byl i velice sprostý a odháněl ji.
Malá si to dodnes pamatuje. Iniciátorem rozchodu jsem taky byla já, on nechtěl, byl zlý, následovaly soudy, bylo to hnusné, já se psychicky sesypala.....atd.
Teď bydlí cca 500 metrů od nás, emoce se po nějaké době uklidnily a vycházíme spolu skvěle. Malou mám v péči já, on má určený každý druhý víkend a jeden den v týdnu. Ale v praxi jsme se dohodli, že kdykoliv bude malá chtít a on bude mít čas, je opravdu dost vytížený, může k němu jít. A tak to taky funguje. A spíš já bych byla ta, která by stála o střídavou peči. Nevím, jak to máš jnak v životě, ale já si třeba nemůžu jít někam zacvičit nebo sednout s kamarádkama, protože malá se strašně bojí zůstat sama. Momentálně jsem sice bez práce, ale když jsem pracovala, byly to věčné nervy stíhat ji vyzvednout, zavézt do kroužku a podobně, byť jen banální věci. Když si předstvím, že bych měla týden klid a týden záběr - tsss, to bych brala všemi deseti.
A chování tatínka??? To se obrátilo o 180 stupňů. Tak, jak jinak na ni neměl nïkdy čas, v životě si s ní nesedl na zem a nehrál hry, tak teď s ní mastí jakési berušky, kreslí spolu obrázky, mají polštářové bitvy v posteli a malá je šťastná. On přišel konečně na to, co dělal za chyby a malé si váží a užívá si ji.
Nevím, jaký je tvůj muž, ale možná by se taky dokázel tak změnit?? Já bych tomu třeba v životě nevěřila. A fakt, že budeš mít týden pro sebe v klidu, není taky k zahození.
Dokážu si představit s čím bojuješ, po rozchodu je to pokaždé jen to špatné a hnus, ale to pomine - věř mi. A je to jejich táta - ať se choval jak chtěl, určitě je miluje. Zkus se tomu postavit bez emocí a vstřícně, myslím, že na tom vyděláš jak ty, tak děti.
.gif)
Megí: názory nejsou obouvání....já se třeba jen divím, že po letech kdy žili doslova z ruky do huby jak píše, začal manžel prosperovat a to jí vadí.....jak píšou níže, nejde mít peníze žít v luxusu a přitom mít toho chlapa za zadkem...jinak myslím že nejvíc záleží na komunikaci a domluvě......
Bellana: mluv za sebe, tenhle tón je dost pohrdavý.
Pokud oba táhnou jedním domluveným směrem, nejde o to, kdo umyje nádobí. Tady se už zase smrskává vztah na domácí práce. Na tom to tedy vážně nestojí a nepadá.
majucha: ne, to určitě nebudu, já mám kvalitní materiál, nejen genetický, takže mě nepřipraví ani o dítě, ani mi nepřichystá překvapení v podobě nemanželského potomka.
No já jenom, že ne všichni muži na světě jsou bídáci nejhoršího druhu, co půlí nebohá dítka vejpůl.
Jinak tedy muži už bojují o uznání bio otcovství i proti vůli matek a dřív, nebo později tu bariéru prolomí, takže i tady by mohlo být úskalí s přetahovačkou o dítě...........no snad jedině využít nic netušícího ženatého muže, aby k tomu nedošlo.
Není to ideální, ale není li zbytí - chápu.
.JPG){kind=avatar}
Dcera dělala au pair v Irsku. Žena pracovala z domu a současně se starala o tři děti, otec brzy ráno odjel do práce, vracel se po sedmé. Povečeřeli spolu, pohrál si s dětmi, pomohl je uložit a pak se s manželkou věnovali sobě. O víkendu buď dělali něco společně celá rodina nebo někam jeli nebo jeden měl relaxační program a druhý se staral o děti. Když měl děti v péči otec, tak je nejen zabavil, ale uvařil jim jídlo, nádobí samozřejmě nejen dal do myčky, ale pak je taky uklidil, vypral prádlo. Česká žena by se spokojila s tím, že by alespoň ty děti zabavil. Jenže to čeští muži nemohou, jsou unaveni z práce. A správná česká žena není nikdy unavená a nevyžaduje, aby se k ní manžel nechoval jako k domácímu robotovi. Vždyť přece on je živitel rodiny.
.jpg)
a....: Téměř všichni se do Viktorie obouváte, že ona je ten, kdo za ten rozvod může, protože si dovolí být nespokojená. ALE pokud je v rodině dusno, případně hádky atd. atd. atd., tak je to pro děti daleko horší, než mít rodiče rozvedené, ale spokojené! Na to existuje řada psychologických studií, že udržování manželství "jen" kvůli dětem je ve většině případů jen horší...
Já věřím tomu, že Viktorie vyzkoušela spoustu různých věcí pro to, aby manželství udržela a chápu její strach o to, že když otec doteď nezvládal (ať už časově či jinak) jakékoli činnosti ohledně starosti o dvě děti, že si ani nedovede představit, co všechno to obnáší a rovnou se do toho po hlavě vrhá s neústupnou žádostí o střídavou péči.
Na jejím místě by každá rozumná ženská/matka musela logicky mít pocit, že se o děti nedokáže postarat stejně jako ona (i když se to samozřejmě nemusí potvrdit).
